Juraj Jordán Dovala Knihy

Proč Pozvání do ticha? Protože ticho léčí a uzdravuje, ticho dává člověku sílu, ticho poskytuje překvapivé odpovědi, ticho je ozvěnou Božího hlasu a toliko ticho noří naši mysl do Božího tajemství. Tuto knížku příběhů a podobenství jsem začal psát ještě v roce 1995, kdy jsem pracoval v Negevské poušti (Izrael). Byl to pro mne čas bohatý na modlitby a meditace. V poušti jsem zažil skutečné a nepopsatelné ticho. Jeho vůni a barvu jsem se pak pokusil přenést do příběhů. Vedle ticha v nich samozřejmě nesmí chybět ani humor a dobrá nálada, laskavost a občas i kamarádské pošťouchnutí. Přijměte tedy Pozvání do ticha. Vždyť za všemi našimi slovy a myšlenkami se rozprostírá oblast, ve které my už jen mlčíme a promlouvá On. (autor) Pozvání do ticha je knihou krásných a hlubokých meditací o závažných tématech lidského i společenského života, které odkazují ke zdroji světla a smyslu života. Čtenář rozpozná prastarý žánr apoftegmat – krátkých příběhů či myšlenek, v nichž mniši prvních generací vyjadřovali to podstatné pro svůj lidský a křesťanský život... Knížka těchto příběhů, úvah a meditací pootevírá dveře ticha a zve nás do jeho strhujícího prostoru. (z úvodu Václava Ventury)

Předkládám tuto knížku modliteb v dobré víře, že bude sloužit nejen společenství při liturgiích a různých setkáních, ale také jednotlivcům k osobnímu rozjímání a meditaci. Každá upřímná modlitba je jako studánka, občerství tělo , otevře duši a rozjasní ducha. Při správném zaměření naší mysli a srdce nás povznese do nebeských výšin. A modlitba je také jako paprsek slunce, kam dopadne, tam rozjasní prostor a prosvětlí jej. Vytváří palouček důvěry a smíření pro živý a nepřetržitý dotek Ducha Svatého - Ducha lásky, moudrosti a krásy.

Spiritualita všedního dne Kniha nabízí jednoduché náměty k tomu, jak žít spiritualitu všedního dne. Předložené meditace lze praktikovat na ulici, v práci, v rodině, při jízdě autem – zkrátka všude tam, kde se běžně vyskytujeme. Jsou protříbené letitou praxí a mnohokrát vyzkoušené. Chtějí nás naučit žít s Bohem uprostřed nároků běžného života: ztišit se a vnímat Boží přítomnost, ale též sebe i lidi kolem; učit se žasnout, děkovat a radovat se v Bohu, ale i bojovat se svými vášněmi, usilovat o pokoj srdce. Pomohou nám co nejčastěji přicházet k prameni veškerého života, jímž je Bůh sám.

Dovalova drsná rozprávka je situovaná do Stredoveku a hlavný hrdina sa volá Vanemes. A práve on, v tomto príbehu opúšťa svoje rodné mesto a stáva sa tulákom.Kráča po ceste za odpovedou na otázku-Kto som? Na svojich ceste dostáva prezývku Kôrkar a prestáva byť už Vanemesom. Kôrkar sa začne zaoberať zložitejšou otázkou ako Vanemes, a to: ,,Načo žijem?´´ A za prapodivných okolností dochádza k záveru,že žije preto, aby zmenil svet. Ale tu sa ale objaví celkom závažný problém,a to:,,Ako vlastne zmeniť ten svet.´´ Tretia Dovalova kniha by sa najlepšie dala opísať ľudovým príslovím : ,,Cieľom cesty je cesta sama.´´ A na túto múdrosť prichádza aj sám Kôrkar....

Podtitul: O svatých věcech vážně i nevážně Pankáč v kostele je kniha podobenství a parabol, které jiskří humorem a jdou na dřeň jako skalpel chirurga. Pobaví i pohladí a zároveň zatřesou vžitými myšlenkovými stereotypy v oblasti víry i mezilidských vztahů. Bůh je taky ateista Rozmlouvají dva kněží a první povídá: „Člověče, před pár dny jsem během modlitby přišel na velice důležitou věc – že Bůh je taky ateista.“ „Jak to?“ podivil se jeho kolega a v očích mu bylo patrné zděšení. „Že někteří lidé v Boha nevěří, to chápu, ale ty myslíš, že on nevěří sám v sebe?“ „Ale kdepak. On věří sám v sebe. Ale nevěří ve všechny ty představy o něm, které jsme si vytvořili my lidé.“