Arthur Schopenhauer
22. únor 1788 – 21. září 1860
Arthur Schopenhauer (22. února 1788, Gdaňsk – 21. září 1860, Frankfurt nad Mohanem) byl německý filosof 19. století. Byl představitelem pesimistické filosofie a ač zůstal za svého života téměř neznámý, svým přesvědčením o iracionálním základě světa výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mj. Friedricha Nietzscheho.
Byl synem gdaňského velkoobchodníka. V roce 1793, tedy pět let po synově narození, přesídlil jeho otec do Hamburku. Devátý až jedenáctý rok svého života (1797–1799) strávil Schopenhauer u otcova přítele v Le Havru, kde se dokonale naučil francouzsky. Také později brali s sebou rodiče chlapce na své dlouhé cesty Belgií, Francií, Švýcarskem a Německem. Za svého půlročního pobytu v Anglii se důkladně seznámil s anglickým jazykem a literaturou. V šestnácti letech vstoupil na přání svého otce do učení u hamburského obchodníka. Otcova smrt (sebevražda skokem z okna), k níž došlo krátce poté (1805), přiměla matku Johannu Schopenhauerovou, později známou spisovatelku, která byla o dvacet let mladší než manžel, aby přesídlila do Výmaru. Zde se setkával mladý Schopenhauer např. s Goethem, Schlegelovými apod. a osvojil si vzdělání potřebné k tomu, aby se mohl zapsat na univerzitu. Výmarské společnosti nicméně mladý Arthur připadal příliš kritický a přemoudřelý, s matkou se proto po hádce rozešel ve zlém a až do její smrti se s ní nestýkal. Se svou sestrou Adel vedl pouze sporou korespondenci, po svém odchodu z domova se potkali pouze jednou v roce 1840, Adel o devět let později zemřela. Dva roky studoval v Göttingenu, pak stejně dlouho v Berlíně. Roku 1813 promoval prací O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu. Následná čtyři léta žil v Drážďanech, kde napsal spisy O vidění a barvách (1816) a pak i své hlavní dílo Svět jako vůle a představa (1819). Roku 1820 se habilitoval v Berlíně, ale po neúspěšném prvním semestru, kdy si vypsal přednášky na stejný čas jako slavný filosof Hegel, tudíž je téměř nikdo nenavštěvoval, se stáhl do ústraní. Hegelovi nicméně nikdy svůj neúspěch nezapomněl – obzvlášť jedovatým sarkasmem proslul jeho trakát „O univerzitní filosofii“. Hodně cestoval (Itálie aj.) Když se v roce 1831 vrátil nazpět do Berlína, vypukla cholera, které podlehl i Hegel; Schopenhauer se odstěhoval do Frankfurtu nad Mohanem, kde setrval do své smrti roku 1860. Dědictví po otci dokázal Schopenhauer rozmnožit, po celý život z něj žil a nepracoval, pokoušel se sice získat práci jako překladatel, vždy však neúspěšně. To vedlo k velkým obavám o peníze a jeho proslulé lakomosti. Když bankéř spravující jeho peníze utrpěl ztrátu a ve snaze uniknout bakrotu nabídl svým investorům pouze zlomek jejich původních investic, začal mu Schopenhauer korespondenčně vyhrožovat tak drakonickými důsledky, že mu bankéř vrátil 70 % jeho peněz. Ve Frankfurtu proslul svou samotářskou povahou i mnohým podivínstvím (na dlouhých procházkách vedl rozhovory se svým pudlem Atmou, léta chodil plavat do Mohanu). Slávy se nakonec dočkal okolo roku 1850, kdy jeho kniha Parerga a Paralipomena (řecky: Zbylé a doplňkové práce) zaznamenala úspěch, který vedl k třetímu vydání jeho hlavního díla Svět jako vůle a představa. V té době jej v jeho bytě ve Frankfurtu nad Mohanem začali vyhledával lidé obdivující jeho filosofii. S odvrácenou stránkou slávy se setkával i při svých denních cestách do Englisher Hofu, kde byl zvyklý obědvat – zde býval sledován novináři. Zemřel ve věku 72 let na zápal plic.