José Martí Knihy

Antologie Rozptýlené průsečíky: Antologie hispanoamerické modernistické poezie představuje česky poprvé v takovém rozsahu básníky hispánské Ameriky (konkrétně z těchto zemí: Mexiko, Kuba, Uruguay, Argentina, Peru, Kolumbie, Nikaragua), kteří se řadí k modernismu, svébytnému literárnímu směru přelomu 19. a 20. století. Hispanoamerický modernismus je v ní zobrazen ve své rozmanitosti, která mimo jiné spočívá v napětí mezi tradiční básní v návaznosti na romantismus a novými formami a obsahy předjímajícími nastupující avantgardu. Dosud v češtině nevydané básně 11 básníků (Manuel González Prada, Salvador Díaz Mirón, José Martí, Manuel Gutiérrez Nájera, Julián del Casal, José Asunción Silva, Rubén Darío, Amado Nervo, José Juan Tablada, Leopoldo Lugones, Julio Herrera y Reissig) a 4 básnířek (María Eugenia Vaz Ferreira, Juana Borrero, Delmira Agustini, Alfonsina Storni), řazených podle data narození, otiskujeme jak ve španělském originále, tak v překladu Denisy Škodové, která je rovněž editorkou a autorkou doprovodných textů.

Jímavě prosté verše a myšlenkově vytříbené eseje "apoštola kubánské revoluce", novináře a spisovatele Josého Martího.

Výbor z básnického díla kubánského revolucionáře, politika, publicisty a básníka (1853-1895) podává průřez jeho tvorbou od mladistvých veršů až po zralé, umělecky vytříbené básně. Hlavními inspiračními zdroji Martího poezie jsou city rodinné a milostné, vroucí vlastenectví, zamyšlení nad lidským osudem a obdiv ke krásám přírody. Ze španělských originálů vybral a přebásnil Vlastimil Maršíček za jazykové spolupráce Tomáše Tománka, Anny Kodýtkové a Jaroslava Kuchválka ; předmluvu napsal Tomáš Tománek ; poznámky Vlastimil Maršíček.

Autorem veršů tohoto výboru je kubánský revolucionář, básník, spisovatel a publicista, který se od mládí věnoval myšlence osvobození Kuby od španělské nadvlády a ve věku dvaačtyřiceti let umírá při přestřelce za osvobození země (1853-1895). Jeho verše nejsou psány, jak říká v předmluvě jedné své sbírky, akademickým inkoustem, ale jeho vlastní krví. Obrážejí životní zápas revolucionáře, avšak jsou bez revolučního patosu, frází a okázalostí, dávají téžnahlížet do nitra člověka, který nikdy nepřestával toužit po ženě, milence, dítěti, přátelích, a to tím spíše, že se mu tepla domova a rodinného krbu nedostávalo. O tomto svazku (členěném do oddílů: Různé verše; Květy zVerše do památníku; Verše milostné; Ostatní verše, Verše synovi; Prosté verše; Volné verše) říká pořadatel, že je upraveným výborem jeho širšího vydání Martího veršů. které vyšlo r. 1958 ve Státním nakladatelství krásné literatury.

The anthology showcases José Martí's diverse contributions, including bilingual poetry, insightful political essays, and reflections on Latin American culture. Additionally, it includes personal letters that provide a glimpse into his thoughts and experiences, highlighting his literary prowess and commitment to social justice. This collection offers a comprehensive view of Martí's influence as a writer and thinker.

V „Osudnom priateľstve“ si autor vzal za námet históriu tragickej lásky. Ide o drámu ľúbosti, popretkávanú množstvom lyrických pasáží, básnických obrazov a úvah. Ústrednú postavu Luciu ženie strach, že si neudrží lásku mladého advokáta Juana Jereza, od obáv k príšernej žiarlivosti. Román je nabitý atmosférou úzkostného očakávania: Ana sa narodí, aby trpela a mladučká zomrela, Lucia, aby rozkazovala, Pedro, aby preletoval ako motýľ z kvetu na kvet, Juan, aby konal dobro, Leonor – Sol, aby sa rozvila do nevídanej krásy a vzápätí ju spálili plamene nenávisti. Celkový obraz kubánskej spoločnosti 19. storočia dotvárajú pôvodní obyvatelia a ich život plný odriekania.

La prosa de José Martí dio lugar a una verdadera revolución literaria en nuestra lengua: por primera vez en el mundo hispánico, y aun tratándose de «ensayos» y «crónicas» publicadas en la prensa, un escritor encaraba la creación en prosa con la misma voluntad artística que el verso. Los textos aquí reunidos, que abarcan todas las etapas de su escritura —desde su más temprana juventud hasta el diario escrito en los días inmediatos a su muerte—, revelaron a muchos modernistas posteriores que un artículo de prensa puede transmitir tanta emoción poética y tanto conocimiento de lo humano esencial como el poema más ambicioso.