Tři prózy (Třešňový ostrov, 1946; Bláznivý drak, 1963; Krátká historie jedné barabizny, 1954) japonského představitele introspektivní beletrie, jehož dílo trvale ovlivnily válečné zkušenosti, představují průřez jeho tvorbou.
Jan Winkelhöfer Pořadí knih (chronologicky)
Hrdinou románu Ohně na planinách je svobodník Tamura, nemocný tuberkulózou, kterého zapudila vlastní jednotka a odmítl polní lazaret, a tak je odsouzen k deprimující izolaci od světa lidí. Ponechán sobě samému protlouká se filipínskou džunglí v neustálém ohrožení života, s nepatrnou nadějí na záchranu. Šóhei Óoka v tomto psychologickém románu prozkoumává hranice lidství, líčí příběh člověka v mezní situaci, kterého hlad, samota a beznaděj přivedou na okraj šílenství. Ohně na planinách jsou jednou z nejpůsobivějších výpovědí o zrůdnosti války ve světové literatuře. Šóhei Óoka (1909–1983) je jedním z vůdčích představitelů první vlny tzv. japonské poválečné literatury, která přinesla protiválečné postoje, psychologickou metodu a snahu o realistické zachycení skutečnosti. Jeho tvorbu ovlivnily rozhodující měrou zážitky z filipínské fronty a z amerického zajateckého tábora. Jeho nejznámější román Ohně na planinách (Nobi), v Japonsku vyznamenaný literární cenou, vyšel v mnoha překladech a byl rovněž zfilmován.
Kniha neobsahuje jen poutavé cestopisné črty, v nichž autoři popisují své cesty po jednotlivých ostrovech, návštěvy starých památek a chrámů, mondénních lázeňských středisek a chudých rybářských vesniček, i bizarní krásu země.Zachyceny jsou též starobylé zvyky, mentalita moderníchlidí, vztah ke kultuře i současný způsob života Japonců....