Karel Berka
Pochází z rodiny středoškolského profesora matematiky a fyziky. Studium na reálném gymnáziu v Brně, které bylo přerušené jeho vězněním v různých koncentračních táborech (1941–45), ukončil až po válce. Na FF MU vystudoval v l. 1948–51 angličtinu a filozofii. Na základě práce Gramatika a logika mu byla (1952) udělena vědecká hodnost PhDr. Od r. 1951 až do svého přechodu na FF UK (1955) působil jako učitel v okrese Jablonec nad Nisou. Po získání vědecké hodnosti CSc. (1957) se habilitoval na FF UK prací Studie k aristotelské logice (1963) a v r. 1965 byl jmenován a ustaven docentem logiky na FF UK. Ve šk. r. 1962–63 byl stážistou na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Od letního semestru 1963–64 do letního semestru 1967–68 působil jako hostující docent, profesor logiky na FF univerzity v Lipsku. V r. 1969 byl hostujícím profesorem na Pennsylvánské státní univerzitě. V l. 1968–91 byl vedoucím vědeckým pracovníkem v ČSAV (Kabinet teorie a metodologie vědy FÚ). V r. 1981 získal vědeckou hodnost doktora věd (DrSc.), koncem r. 1988 byl zvolen členem-korespondentem ČSAV a počátkem r. 1989 jmenován profesorem logiky. V r. 1978 obdržel stříbrnou a v r. 1983 zlatou oborovou plaketu F. Palackého Za zásluhy o rozvoj společenských věd. Pedagogicky působil také na PF, PedF a Žurnalistické fakultě UK, i na mimouniverzitních institucích. Svých pedagogických a odborných zkušeností využíval také jako školitel vědeckých aspirantů.
Ve své odborné činnosti se soustřeďoval na různé problémy logiky, metodologie, filozofie a teorie vědy. Největší pozornost věnoval dějinám logiky: Aristotelově logice, antické výrokové logice (stoikové, Galenos, Boethius), výkladu logiky a filozofie B. Bolzana a vývoji moderní logiky (G. Frege, B. Russell, L. Wittgenstein). V pracích zaměřených na otázky metodologie vědy se soustředil na problematiku měření a kvantifikace, zejména ve společenských vědách, aplikabilitu formálních metod v sociologii a ekonomii a na problémy změn v základech vědy a vědní politiky. Vykonával řadu vědecko-organizačních funkcí. Byl předsedou organizačního výboru pro oslavu 200. výročí narození B. Bolzana (1981) a také se značnou publikační činností v tomto směru podílel na důstojném průběhu tohoto výročí. Po řadu let byl předsedou (místopředsedou) Čs. národního komitétu pro logiku, metodologii a filozofii vědy (pro dějiny a filozofii vědy) a na kongresech Mezinárodní unie zastupoval ČSAV. V l. 1979–83 byl assesorem oddělení logiky, metodologie a filozofie vědy Mezinárodní unie pro dějiny a filozofii vědy. Československou vědu reprezentoval na mnoha kongresech, konferencích a symposiích. Celá řada jeho cizojazyčně publikovaných prací měla značný ohlas v zahraničí, kde také vyšly překlady jeho česky vydaných monografií. Byl dlouholetým vedoucím redaktorem bulletinu Teorie a metoda (Teorie rozvoje vědy) i členem různých redakčních rad doma i v cizině (FČ, Československá informatika, The Problems of Science of Science, Pozna'n Studies in the Philosophy of Science and Humanities). Obsáhlá je i jeho překladatelská činnost zaměřená hlavně na publikace z oblasti kybernetiky (W. R. Ashby, N. Wiener, S. Beer), logiky, filozofie vědy ( B. Russell, R. Carnap,) i filozofie (S. Körner, E. Cassirer). S ohledem na obtížnou situaci, v níž se u nás nacházela moderní logika, napomáhal jejímu prosazení i soustavnou popularizací.