Slovníkově pojatá encyklopedie antického divadla, sahající do hloubky vhodné pro odborníky a zároveň promlouvající jazykem vhodným i pro laické zájemce. Obsahuje přehled antických divadel, výklad specifických pojmů, do nichž se antické divadlo halí, i vyprávění o někdejších dramaticích a jejich dílech.
Krátká monografie čtivě vtahující čtenáře do světa antického dramatu nabízí zásadní pomoc při porozumění fascinující kapitole světové kultury, kterou bylo řecké antické divadlo.
Monografie přední (nejen) české autority na poli antického divadla zaměřující se na pro divadlo "úpadkovou" dobu hegemonie římské kultury.
„Byl na něm pocit pro vraha, když se jako vichřice přihnal k překážce a nějak byl na druhé straně. Byla to akrobacie a ne reálné skákání,“ popisoval František Ventura začátky s Eliotem. Nakonec s ním v roce 1928 v Amsterodamu získal zatím jako jediný Čech zlatou olympijskou medaili. Svou cestu na vrchol zaznamenal Ventura v ručně psaných poznámkách, které objevila a přepsala jeho vnučka. Díky tomu můžete nahlédnout do zákulisí doby, kdy mělo jezdectví nádech gentlemanství a jistého kavalírství.
Po monografii Řecké divadlo klasické doby přiblížila prof Eva Stehlíková další a trochu opomíjenější etapu antického divadla v ucelené studii ve všech jeho formách. Tyto dvě čtivé publikace jsou klíčovými studijními materiály ke studiu o antickém divadle.
„Několikero zastavení nad středověkým latinským dramatem“ aneb populárně-naučný vhled do středověkého divadla podaný s elegancí profesorce Stehlíkové vlastní.
Tento svazek Antické knihovny, uvadějící překlady tragédií Alkéstis, Trójanky, Ífigeneia v Aulidě, Élektra, Orestés, k nimž je přiřazena Médeia, je reprezentační ukázkou hodnot, jimiž Eurípidés už v době svého života fascinoval diváky, provokoval jejich myšlenky, pobuřoval konzervativní zastánce starých tradic a navíc – aniž si toho byl vědom – psal kroniku myšlenkových svárů své doby.
Horatiovo dílo De arte poetica - O umění básnickém je jedním z klasických klenotů světového písemnictví, bez nichž si nelze představit vývoj evropské literatury. Ač nevelká rozsahem, těší se díky své informativní hodnotě soustavnému zájmu literárních vědců i historiků umění. Patří však k dílům frekventovaným nejen ve vědeckých kruzích, ale také u širší čtenářské veřejnosti, v jejímž povědomí přetrvává i díky okřídleným rčením, tradovaným z generace na generaci.
Ovidius se svým Umění milovat a nemilovat je tu pro vás, kteří láskou žijete, koříte se jí, slastně stoupáte k jejím vrcholům i riskujete zničující pád. V Ovidiovi najdete – muži i ženy – zasvěceného průvodce tajemstvím lásky i podnět a inspiraci, kde a jak lásku hledat, jak a čím ji nalezenou živit, jak ji udržet, a když vztah někdy přijde o iluze, jak situaci napravit – vše v půvabných verších v rytmu moderního času.
