Eva Stehlíková Pořadí knih

Komplexní lexikografická publikace soustřeďuje základní informace o klíčových dramatických dílech (textech i jejich inscenacích), která podstatným způsobem zasáhla do literárního a divadelního vývoje a která spoluutvářejí obraz české literární a divadelní kultury. Jde o slovník takzvané dílocentrické povahy, jehož úkolem je zaplnit podstatnou mezeru v českém výzkumu v dané oblasti, a přinést tak odborné veřejnosti publikaci, která formou cca 100 slovníkových hesel podává ucelenou zprávu o vývojových proměnách českých divadelních her první poloviny 20. století.

„Byl na něm pocit pro vraha, když se jako vichřice přihnal k překážce a nějak byl na druhé straně. Byla to akrobacie a ne reálné skákání,“ popisoval František Ventura začátky s Eliotem. Nakonec s ním v roce 1928 v Amsterodamu získal zatím jako jediný Čech zlatou olympijskou medaili. Svou cestu na vrchol zaznamenal Ventura v ručně psaných poznámkách, které objevila a přepsala jeho vnučka. Díky tomu můžete nahlédnout do zákulisí doby, kdy mělo jezdectví nádech gentlemanství a jistého kavalírství.

O vlivu, jaký má dílo naší přední znalkyně antické kultury Evy Stehlíkové na českou kulturu napříč obory a na mladší akademickou generaci, svědčí nedávno vydaný sborník Ad honorem Eva Stehlíková o téměř šesti stech stranách a několika desítkách přispěvatelů. Evě Stehlíkové nejde nikdy o „antiku pro antiku“, ale o to, jak dnes působí. Proto se ve svých textech shrnutých do této knihy zabývá nejčastěji texty divadelními, v nichž je tato „kontaktnost“ největší. Z literárních textů volí ty, které mají podle jejího názoru tuto „kontaktní“ potenci, tuto „nadčasovost“. Proto je v knize prezentován Catullus coby milostný lyrik a polemik, Martialis coby ironický epigramatik, Ovidius coby hravý erotik, pozdní básníci coby autoři literárních hříček, ale i „opovrhovaný“ a „otravný“ Horatius jako živý komentátor své doby a vypravěč příběhů.

Kniha shrnuje takřka padesátileté zkušenosti prof. Evy Stehlíkové s inscenacemi antiky na dnešní scéně a zabývá se tím, jak se antickému dramatu v našich zemích dařilo a daří. Studie probírá problematiku v pěti kapitolách. První kapitola zkoumá otázky spojené s nepřístupností originálu pro divadelníky, závislost na překladu a jeho další interpretaci. Druhá kapitola se zamýšlí nad přenosem dramatu napsaného pro volný divadelní prostor do prostorů, kterých užívá dnešní divadlo. Kapitola třetí konfrontuje očekávání, které inscenace antického dramatu slibuje, s jeho realizací. Čtvrtá kapitola zkoumá sdělení, kterého se prostřednictvím inscenace dostává divákům, a poslední kapitola hledá příčiny úspěchů i neúspěchů těchto inscenací. Kniha je doplněna v současnosti nejucelenějším soupisem produkcí a překladů antických dramat a vybranou bibliografií. Nepostradatelná příručka pro všechny zájemce o české a antické divadlo.

Monografie přední (nejen) české autority na poli antického divadla zaměřující se na pro divadlo "úpadkovou" dobu hegemonie římské kultury.

Slovníkově pojatá encyklopedie antického divadla, sahající do hloubky vhodné pro odborníky a zároveň promlouvající jazykem vhodným i pro laické zájemce. Obsahuje přehled antických divadel, výklad specifických pojmů, do nichž se antické divadlo halí, i vyprávění o někdejších dramaticích a jejich dílech.

Horatiovo dílo De arte poetica - O umění básnickém je jedním z klasických klenotů světového písemnictví, bez nichž si nelze představit vývoj evropské literatury. Ač nevelká rozsahem, těší se díky své informativní hodnotě soustavnému zájmu literárních vědců i historiků umění. Patří však k dílům frekventovaným nejen ve vědeckých kruzích, ale také u širší čtenářské veřejnosti, v jejímž povědomí přetrvává i díky okřídleným rčením, tradovaným z generace na generaci.

„Několikero zastavení nad středověkým latinským dramatem“ aneb populárně-naučný vhled do středověkého divadla podaný s elegancí profesorce Stehlíkové vlastní.