Objektivní zhodnocení období vlády podceňovaného rakouského císaře a posledního korunovaného českého krále Ferdinanda I. (V.), zvaného Dobrotivý, který po své abdikaci v roce 1848 žil a také zemřel na Pražském hradě. Autor, lékař, posuzuje Ferdinanda, jenž trpěl od dětství těžkou epilepsií, i z medicínského hlediska. Ferdinand se nakonec stal rakouským panovníkem především přičiněním knížete Metternicha, a ač byl považován za slabomyslného, patřila doba jeho vlády k nejklidnějšímu období dějin rakouských zemí. Českého čtenáře zaujme také líčení panovníkova pobytu v Praze a v jeho letním sídle v Zákupech.
Gerd Holler Knihy







Orlík, vévoda Zákupský : Napoleonův syn
- 213 stránek
- 8 hodin čtení
Život vytouženého Napoleonova syna a události okolo jeho krátkého a strastiplného života.
Žofie. Matka Františka Josefa I.
- 325 stránek
- 12 hodin čtení
Tato kniha pojednává o vrcholech a propadech inteligentni, energické ženy, která našla své nejvyšší naplnění ve skvělém "císaři, jehož seslal svým národům Bůh". Hovoří o jejích zklamáních manželky, o jejích zdravotních problémech, o smutných událostech, které prožila v rodině, o jejím trvalém sporu s nezralou snachou, ale také o její nesmírné vůli nespustit z očí velký cíl udržení vážnosti monarchie před celým světem. Politické i osobní porážky, jichž nebyla ušetřena, nezviklaly její víru v Boha a v poslání Rakouska. Teprve nesmyslná smrt druhorozeného syna Ferdinanda Maxe, který byl zastřelen v dalekém Mexiku, ji zbavila energie. Rezignovala a vzdala se svého postavení jednotícího prvku v rodině. Když zemřela, domnívali se mnozí, že zemřela "jejich tajná císařovna". Zbyl tu osamělý, uzavřený a nepřístupný syn, který ve své matce ztratil nejvěrnější a jedinou důvěrnicí.
Ferdinand I. (1793-1875, Kaiser v.1835-48). Biographie des Nachfolgers von Kaiser Franz und Vorgängers von Franz Joseph I
Napoleons Sohn
Der unglückliche Herzog von Reichstadt
Napoleon Franz Joseph Karl Bonaparte (* 20. März 1811 im Tuilerien-Palast in Paris; 22. Juli 1832 in Schloss Schönbrunn bei Wien) war kaiserlicher Kronprinz von Frankreich, seit 1811 (Titular- )König von Rom, von 1814 bis 1817 Prinz von Parma und ab 1818 Herzog von Reichstadt. Als erster legitimer männlicher Nachkomme Napoléon Bonapartes und dessen zweiter Ehefrau Marie-Louise von Österreich war er Napoléons lang ersehnter Thronfolger und erhielt deshalb auch den Übernamen "L'Aiglon" ("Sohn des Adlers"). Nach den beiden Abdankungen (1814 und 1815) und schließlich dem Tode seines Vaters 1821 wurde er jeweils von den Bonapartisten als Napoleon II. zum Kaiser ausgerufen. Jedoch beanspruchte er weder die Herrschaft in Frankreich noch wurde er in seinem kurzen Leben jemals mit politischen Führungsaufgaben betraut.
Die abenteuerliche und aufregende Love-Story der Louise von Sachsen-Coburg, geb. Prinzessin von Belgien (1858 - 1924), die aus Liebe zu einem unbedeutenden feschen Ulanen-Leutnant sich über alle Konventionen ihrer Zeit hinwegsetzt.



