Soubor mysteriózních povídek postavených na tradiční, často mystické
symbolice, a na irském folklóru a ústní tradici. Je tragickým omylem věřících
vědy, že popírají a odmítají tajemství... Nevidím na druhý břeh, tedy není. Ve
světle denním nezáří hvězdy, tedy nejsou. A přece, krajina zahlédnutá na onom
břehu, když jitřní větřík odvane mlhy, večernice třpytící se nad obzorem,
srpek měsíce nad polem Boozovým - nebyly, když jsme o nich nevěděli? Yeatsova
Tajemná růže znovu a slavně připomíná dnešním duším tuto kdysi tak obecnou a
tak prostou pravdu: jsou záhady, a tma zastírá věci skutečné, byť skryté. Jsou
kouzla, je neznámý svět za oponou zaslepení i v tomto životě na zemi. Četba
této knihy okouzlí tak, že již nezapomenete, jestliže jste četli opravdově a
byli dotčeni tou zvláštní poezií. A třeba jste četli v démonickém přítmí
dnešního zoufalství, nezbavíte se dojmu vždy ještě možné záchrany ve jménu
krásy.
Výbor z poezie irského básníka, dramatika a esejisty, který se výrazně podílel na irském národním obrození a kulturním obrození přelomu 19. a 20. stol. Jsou v něm zařazeny lyrické písňové skladby, básně, kde reaguje na nejrůznější osobní zážitky a poznatky na současné události v tehdejších bouřlivých letech irských bojů za autonomii, a na vězení a popravu přátel, i básně z let 30., které jsou převážně inspirovány irským folklorem.
Druhý díl reprintu Yeatsových esejí.
William Blake a jeho ilustrace k Božské komediii – Symbolismus v malířství – Symbolismus poezie – Divadlo – Keltský živel v literatuře – Podzim těla – Nálady – Tělo otce Kristiána Rosenkreuze – Návrat Ulyssův – Irsko a umění – Galwayské pláně – Emoce množství
Na obálce výřez z kolorované rytiny W. Blakea Jeruzalem.
Soubor povídek irského autora je psán na pomezí lidové báje či pohádky, vkládá sem střípky irských bájí i visionářské zážitky.
Králova moudrost -- Hrdý Costello, MacDermotova dcera a zlý jazyk -- Desky zákona -- Klanění králů
*
Doslov Jiří Okrajek:
Bratr Démon Est Deus Inversus patřil již mezi mágy budoucího světa. Alespoň tak jej hodnotí Philip Roset ve sborníku „Mystéria". W. B. Yeats se narodil roku 1865 a do centra společenského dění vstoupil kolem roku 1885. Jeho mládí ho předurčilo k tomu, aby se postupně postavil do první řady radikálů bojujících o kulturní a společenskou obrodu Irska.
Jeho hloubavá duše ho však naopak vedla k esotemím vědám. Vycházel z novoplatónské filosofie, podobně jako mnoho ostatních budoucích adeptů tajné vědy. Do mystérií rosenkruciánů byl zřejmě zasvěcen Robertem Wentworthem Littlem, avšak členem jeho rosenkruciánské lóže zřejmě ještě nebyl. V roce 1887 je již určitě při založení řádu Zlatý úsvit. Činnost této lóže měla dalekosáhlý dopad nejenom na kulturní dění Anglie, ale důsledky její činnosti se odrazily i na kontinentě. V čele lóže stanuli Woodman Mathers a Wynn Westcott, který byl jedním z těch, co mladého básníka pomáhali uvést do světa okultních nauk. V tomto řádu Yeats přijal nové jméno – Bratr Démon Est Deus Inversus.
Henri Bergson píše v dopise své sestře o svém setkání s básníkem, o kterém mluví jako o předurčeném duchovním vůdci irského národa. Tomuto předurčení dává za pravdu nejenom spoluúčast na založení národního divadla v Dublinu, provázanost díla s irskou historií a bájeslovím, ale i jeho činnost ve funkci velmistra řádu Zlatého úsvitu po odchodu S. L Matherse. Podle svědectví předsedal zasedání ve skotské suknici, s červenou maskou a zlatou dýkou u pasu.
Vysoké zasvěceni, kterého dosáhl, se promítá i do jeho tvorby. V jedné ze svých esejí uvádí, že po způsobu starých mágů maluje slovy obrazy ne nepodobné snu, neboť pocit radostí lze nejlépe přenést vtipem, pocit sounáležitosti světa magií okamžiku. Do evropské hermetické tradice vkládá střípky irských bájí a vizionářské zážitky. Jeho filosofická i mystická práce v mnohém navazuje na Williama Blakea. „Prazdrojem všeho je Bůh; světlo z něj vyzařující jest duší světa. Je dobře rozeznávati mezi světem materiálním, viditelným a světem ideje: tento jest světem vzorů, z něhož teprve dlouhou řadou emanací vzniká matérie. Je člověku dáno svět idejí viděti, či nemůže nad materii proniknout?" Fantasie, odpovídají Blake i Yeats, vidí věci v jejich pravé, ideální, obrazné realitě.
S Blakem má Yeats i společné vnitřní vidění. William Blake vypravoval, že jako dítě viděl Pánaboha u okna s anděly v ratolestech a proroka Ezechiela pod keřem. Jako dospělý muž mluvil zcela vážně o svém styku s Mlltonem a jinými duchy minulosti. Yeats mluví o stejných prožitcích. Ossian, nejmilejší básníkův hrdina, jako by v něm znova ožíval spolu s věšteckými zjeveními.
Yeats přesto, že vstoupil do literatury s přicházejícím dvacátým stoletím, je autorem starokeltským. V jeho duši se slučuje mysticismus J. W. Goetha s obrazností přírody v díle Lorda Byrona.
Soubor povídek Rosa Alchemica patří v kontextu básníkova díla k jeho nejmystičtějším pracím. V krátkých textech s jasnou symbolikou (viz tři stařeny, šedý jestřáb, básník, oči, hlas či stařec, noc, voda, oheň, zpěv, zelený beryl, bledý opál...), psaných na pomezí lidové báje či pohádky, naznačuje základní prvky velkého zasvěcení. Ve zpěvu jestřábích stařen v povídce Králova moudrost, jako by parafrázoval vztah křesťanství a pohanských mýtů. Yeatsova představa o prapůvodní jednotě světa zde dostává jasný básnický obraz. Pokud budeme pozorně pročítat jednu povídku za druhou a budeme srovnávat význam jednotlivých oddílů s významem celku, objevíme, že pod nosnými příběhy se skrývá daleko širší paleta různých dějů. Pod pohádkami končícími moralitou nalézáme příběhy o vztazích pohanských dob s křesťanstvím, o vyrovnanosti sil bílé a černé magie, podobenství o hledání nové cesty a zároveň Yeatsovo vyznání z lásky k rodnému Irsku. Starokeltské balady zde ožívají novým životem. Jejich obraznost je jednou z cest do nitra naší duše.
Kniha symbolických próz irského spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1923 Williama Butlera Yeatse (1865–1939) nachází jednotu historických epoch, hlavních období lidského života a charakterových typů v cyklu měsíčních fází.
Kniha měla být po vzoru Poundových Cantos sumou autorova poznání a představuje zdroj nejpůsobivějších Yeatsových symbolů z jeho pozdního tvůrčího období. Yeats věnoval Vizi téměř patnáct let svého života a první verzi z roku 1924 upravoval a doplňoval až do roku 1931. Jeho básnická tvorba tím však ani v nejmenším neutrpěla a pozdní básnické sbírky Věž (The Tower) a Točité schodiště (The Winding Stair) z let 1928 a 1933 jsou právem pokládány za její vrchol. Vize (poprvé vyšla v roce 1937) však není pouhým výkladem autorova esoterického systému.
Obsahuje i autobiografické pasáže, v nichž autor vysvětluje genezi této knihy, a nemalý podíl na jeho vzniku měla Yeatsova žena Bertha Georgie – médium a zprostředkovatelka automatického psaní, které tvoří základní obrazy a metafory tohoto výjimečného díla.
Tajemné příběhy s duchy, démony a elfy odrážejí keltskou touhu po nevyslovitelném. Když v roce 1893 vydal William Butler Yeats sbírku povídek, netušil, že tento název se stane synonymem irského literárního obrození, jehož byl klíčovým organizátorem. Yeats, narozený v Dublinu v roce 1865, trávil prázdniny v romantickém hrabství Sligo, kde se jeho zájem o mystiku prohloubil díky irským legendám. V Dublinu a Londýně se pohyboval mezi intelektuály a okultisty, zakládal Hermetic Society a navazoval kontakty s významnými osobnostmi, jako byli George Russell a Oscar Wilde.
V osmdesátých letech se pustil do ambiciózního projektu irského obrození, jehož cílem bylo vytvořit skutečnou irskou literaturu. Yeats se inspiroval keltskou mytologií, jejíž hrdinové a tragédie mu poskytli podněty pro nové mýty, které měly oživit irskou kulturu. Spoluzakládal Irish National Theatre a jeho vlastenecké náměty se objevují v jeho hrách. Vydal množství sbírek poezie a prozy, které čerpaly z irského folklóru, a jeho dílo zůstává silně spojeno s mysticismem a irskou tradicí. Yeats, umělec s vášní pro keltské mýty, zemřel v roce 1939 a jeho ostatky byly později převezeny do hrabství Sligo, kde nyní odpočívá pod vlastním epitafem.
