William Blake byl anglický básník, malíř a grafik, jehož dílo je dnes považováno za klíčové v historii poezie i výtvarného umění. Jeho prorocká poezie, jež formuje to, co je „úměrně svým zásluhám nejméně čteným tělem poezie v jazyce“, a jeho výtvarné umění, pro které byl jeden kritik označen za „zdaleka největšího umělce, jakého kdy Británie vyprodukovala“, byly za jeho života z velké části neuznány. Blakeovo tvůrčí vidění, které přijímalo „představivost“ jako „tělo Boha“, zplodilo rozmanité a symbolicky bohaté dílo. Dnes je vysoce ceněn pro svou expresivitu, kreativitu a filozofické a mystické proudy, které jsou jeho dílu vlastní, ačkoli jeho originalita a jedinečnost ztěžují jeho zařazení do uměleckých směrů.
Slavný cyklus rytin symbolicky zobrazující životní pouť člověka byl vytvořen podle 17 kreseb ze skicáře obsahujícího celkem 64 náčrtků, který se stal základem mnoha dalších Blakeových prací. Poprvé jej uveřejnil v roce 1793 pod názvem „Dětem: Brány ráje“ a na sklonku života jej přepracoval, doplnil o úvodní a závěrečnou báseň a vydal v omezeném nákladu pod novým názvem „Pohlavím: Brány ráje“.
První český překlad dopisů básníka, mystika a visionáře a především kreslíře a grafika, obsahující i řadu Blakeových básní, je úchvatným dokumentem z Blakeova soukromého i uměleckého života i sžíravým svědectvím a kritikou "věku rozumu".
Tato próza je svérázným manifestem, v němž básník vyjadřuje své nekonvenční a revoluční názory na soudobou společnost a kde proti tradičnímu církevnímu pojetí představuje démony jako symbol původních tvořivých sil člověka. Vedle českého překladu kniha obsahuje také reprodukce všech grafických listů, jež tvoří originál této částečně ve verších a částečně prozaicky psané básnické skladby.
Katalog výstavy pořádané v Císařské konírně Pražského hradu 15. 9. - 19. 11.2000.
Výbor z originálního díla W. Blakea, anglického básníka 18. století. Kromě veršů z básnických sbírek (Poetické skizzy, Písně nevinnosti, Písně zkušenosti, Kniha Thiel a další) je do výboru zařazena i próza Snoubení nebe a pekla, svérázný manifest, v němž básník vyjadřuje své společensky revoluční názory a kde proti tradičnímu církevnímu pojetí představuje démony jako symbol původních tvořivých sil člověka.
Soubor vizionářských textů raného anglického romantika William Blakea Prorocké knihy vychází poprvé samostatně a v doplněné podobě. Přeložil Zdeněk Hron.
Verše evokující psychické a etické problémy dneška.
Reedice výboru Blakeovy poezie v překladu Jiřího Valji. William Blake (28. 11. 1757 – 12. 8. 1827). Anglický básník, grafik, výtvarník, filozof, vynálezce. Jedna z nejvýraznějších a nejoriginálnějších osobností romantismu. Revolucionář a kritik uspořádání společnosti. V jeho díle se prolíná tvorba básníka, mystika a vizionáře s tvorbou malíře a především kreslíře a grafika. William Blake byl básník i výtvarník experimentální, jeho práce vyrůstaly z nespokojenosti, filozofický odboj spojoval s hledáním nových výrazových prostředků. Blakeův mytologický systém je nám dnes stejně vzdálený jako mytologie antická, stejně jako ona přestal být skutečností teologickou a stal se faktem uměleckým. Jeho dílo zůstává živé těmi umělecky silnými hodnotami, k nimž jej jeho mystický názor podněcoval: odvahou přemýšlet samostatně o dogmatu, konkrétním a přitom filozofickým básnickým viděním a lidským zaujetím umělce, pro něhož příroda je mrtvá, není-li v ní člověk. Blake ovlivnil i mnohé umělce 20. století. Jeho verš: „Kdyby byly dveře vnímání očištěny, všechno by se člověku zjevilo ve své nekonečné podstatě“ inspiroval Jima Morrisona k pojmenování své skupiny The Doors.
William Blake byl anglický básník, malíř a tiskař. Za svého života se jako básník nedočkal uznání a svými současníky byl považován za excentrika či blázna, dnes je považován jako jedna z hlavních postav anglického romantismu. V jeho raném a obecně snadněji přístupném díle převažuje vzdorovitost a vzpoura proti dogmatice církve, pozdější texty se obracejí k hlubokým náboženským a filozofickým tématům a vytvářejí si vlastní mytologický systém. William Blake vymyslel také technologii tisku nazývanou "Iluminovaný tisk", kterou využíval i při práci na vlastních knihách.
Tygře, tygře planoucí, Lesem černým za noci, Čí ruka nesmrtelná Stvořila krásu tak děsivou? Verše Williama Blakea jsou živé dnes stejně jako v 18. století. V Americe se William Blake stal kmotrem Beat Generation, v Čechách ho obdivoval Julius Zeyer i Josef Váchal. Jeho Tygra zpívali i The Plasic People of the Universe. Pod povrchem na první pohled jednoduchých naivních dětských říkanek se skrývají základní psychické i etické problémy, jejichž řešení nepodléhá toku času. Výbor Tygře, tygře, žhavě žhneš vychází z překladů Zdeňka Hrona uveřejněných v knize Napíšu básně kytkám na listy (Paseka, 1996).
