Kniha je plná krátkých glos, postřehů, výkřiků, zamyšlení, vzpomínek a úvah; jedná se vlastně o poezii v próze.
Osm hlav, osm částí, mezi kterými jsou intermezza; ty na sebe mohou, ale také nemusí navazovat. V některých „příbězích“ (zejména v oněch intermezzech) můžeme nalézt skrytý komentář historických událostí. Jedná se o knihu na rozhraní poezie a prózy, filosoficky laděnou, netradiční, náročnou a zajímavou.
Autentické vyprávění „muže z lidu“, Čecha ze Sudet a posléze politického vězně o vězení a všem, co život dal a vzal.
Autor, který zde záměrně funguje pouze jako „přepisovatel zvukového záznamu“, s pietní úctou zachovává přirozený tok a formu vypravěčova hovorového jazyka i se všemi „zátočinami“ mluvené řeči – opakováním slov či sousloví, nářečními odchylkami, nedořečenými větami či odbočkami od logického spádu děje. Vyprávění pana Václava Kamaráda zejména o věznění v padesátých letech ale i o životě následujícím pak plyne zcela přirozeně a nevykalkulovaně a připomíná tak automatické texty Bohumila Hrabala. Vykreslí se nám tak postava prostého, přemýšlivého, řečného člověka, jehož život byl semlet „velkými dějinami“. Zásadní nezasahování do průběhu vzpomínek poněkud zpomaluje dějovou linii, je znát, že to hlavní, nač se autor zaměřil, je forma – nezaměnitelný půvab mluvené řeči (proti současnému literárnímu trendu prosté však všech vulgarismů).
Pohled známého politika pana Petra Cibulky na období před rokem 1989 a disidentské hnutí v Československu. Nejedná se ale o knihu opěvující tehdejší stav. Odpověď vládnoucímu komunistickému dobytku - rozhovor s Petrem Cibulkou vedli Tomáš Koudela a Petr Jüngling
Příběh jedné rodiny, města, jehož jméno není vysloveno. Příběh psaný nejen jazykem českým, příběh, ve kterém je vylíčen smutný konec života mé tety. Příběh sepsaný jako projev hluboké úcty k ní.
Kultovní román, jež autora proslavil po celém světě. Americké psycho je fiktivní zpověď Patricka Batemana, bohatého newyorského mladíka z řad takzvaných „yuppies“, který se v honbě za novými prožitky stává brutálním masovým vrahem. Ellis v knize nejmenšího detailu popisuje nejen Batemanovy konzumní obsese (návštěvy drahých restaurací a barů, fitcenter, závislost na drogách, hudebních hitech či slaboduchých televizních talk show....), ale i násilné, neobyčejně brutální scény mučení a vražd. Nepochopení, že nejde o realistickou výpověď, ale o ostrou satiru na konzumní atmosféru 80. let, vedlo k ostrým útokům proti knize, kterou ve Spojených státech řada velkých knihkupectví odmítla prodávat. Doslov napsal Marcel Arbeit.... celý text
V tomto románu se autor slavného „ Kmotra“ zaměřil na vykreslení americké společnosti v Las Vegas a v Hollywoodu, tedy na postavy kolem heren a filmové produkce. Spojovacím článkem těchto prostředí je protagonista románu John Merlyn, který sonduje postavy kolem sebe.
Václav Klaus je člověk, s nímž nemusíte vždy beze zbytku souhlasit. On vás k tomu ani nenutí. Je to člověk, který má svou vizi, je přesvědčen o její správnosti a tvrdohlavě ji prosazuje. Tato kniha by mohla nést titul "Osobní portrét". Její autoři (Petr Jüngling, Tomáš Koudela a Petr Žantovský), jež s Klausem při rozhovorech strávili desítky hodin, se snažili co nejméně klouzat po líbivém politickém povrchu jevů a činů a co nejvíce vstupovat do osobního zázemí, ke kořenům a lidským motivacím těchto jevů a činů. Obsahem knihy je tak rozsáhlý rozhovor s Václavem Klausem, fotografická příloha a čtyři přílohové články.
Na současné výtvarné scéně lze najít jen málo autorů, kteří zůstávají věrní jednomu a navíc tak tradičnímu námětu – portrétu, jak to již přes dvacet let činí Ivana Štenclová. Dokázala jej formálně rozvinout do překvapující šíře a dodat mu nečekané niterné obsahy, na jejichž pozadí je mimo jiné možné rekonstruovat klíčové momenty jejího života. Malířka ve svém díle zkoumá jemné nuance vztahů a díky nim dokáže vystavět strhující příběhy, jež se svou intimitou a existenciální naléhavostí dotýkají každého z nás. K vyjádření emocí využívá vedle kreslířské bravury také invenční technologické postupy a materiálové experimenty. A jsou to právě vynalézavost, originalita i neobyčejná schopnost empatie, díky nimž můžeme Ivanu Štenclovou označit za zcela výjimečnou umělkyni v domácím i zahraničním kontextu.