Arkadij Timofejevič Averčenko Knihy

Soubor povídek (Kámen na krku, Otec, Profesionálovy potíže, Robinzoni, Odborník, Slepci, Štědrý masopust, Nenápadné hrdinství, Samotář, Jeropěgov, Historie Ivanovovy choroby, Jed, Dítě, Muži, Vlčí kožich, Lenoch, Poeta, Lidskýden,Tráva těžkou botou zdupaná, Okultistické záhady Orientu,Tragédie ruského spisovatele, Kluk s monoklem) populárního ruského humoristy z počátku dvacátého století, který po Říjnové revoluci emigroval do západní Evropy azemřel vPraze. Humoristické povídky, zachycující humor všedních dnů, jsou založeny na situační komice a těží zhusta z paradoxu mezi vážností situace a banálním vyjádřením

Kniha shrnuje více než padesát kratičkých povídek, které autor vydal v různých sbírkách, nebo které vyšly časopisecky. Vesměs jde o povídky satirické, které si berou na mušku určité lidské vlastnosti.

Humor a satira mají v ruské literatuře od dob Krylova, Puškina, Gogola či Saltykova-Ščedrina své nezastupitelné místo a taky svou svébytnou východoslovanskou chuť. Sborník Nic k smíchu představuje hned tři výrazná jména - A.P. Čechova, A. T. Averčenka a M. M. Zoščenka. Deset tématicky uspořádaných triád (tedy vždy Čechov-Averčenko-Zoščenko) vytváří zajímavý živočichopis běžných i méně běžných Rusů z konce impéria carského a naopak počátku ještě roztodivnějšího impéria komunistického. Sborník zároveň zachycuje zhruba půlstoletou etapu vývoje ruského literárního humoru.

Povídková knih. Kniha obsahuje povídky: Děti; Kosťa Ziberov; Jisté město; Lidé; Samotář; Francouzi v Petrohradě; Zápisky námořního cestovatele; Závody; Pod paprskem zdravého rozumu; Ženiši; Můj spolunoclehář; Matka; Černý orel; Smršť; Kuchařka Aksiňja Djomina; Pod oblaky; Vlastní kříž; Panská z velkého domu; Poznámky venkovana

24 satirických poviedok v skvelom preklade Jána Štrassera. Krátke, groteskné, absurdné. Napriek tomu, že ich hrdinovia sú starí takmer sto rokov, pôsobia ako „vystrihnutí“ zo súčasnosti – novinár, ktorý predá svoju vlasť, poisťovací agent, ktorý si k svojmu klientovi nájde cestu aj pádom z okna, spisovateľ, ktorý sa pýta vydavateľa, o čom treba písať. Dočítate sa aj to, že Číňanov a ženy človek nikdy nepochopí, aj to, že vždy sa nájde odborník na všetko.

Rasskazy A.Averchenko - eto lekarstvo ot grusti, eto bodryj smekh, osnovannyj na zdravom smysle: bud' to khlopoty" o, razreshenii na prebyvanie v Krymu; stradaniya redaktora ot obscheniya s avtorom; revnost' muzha, zatevayuschego flirt i ne veryaschego zhenschinam; traktat o shpargalke - vechnoj sputnitse studenta, A reklamnye agenty, podobnye Tsatskinu, i po sej den' donimayut nas, nazojlivo navyazyvaya vsyakuyu vsyachinu.

Smekh - delo sereznoe. Eto znachit, pisatel, beruschijsja za smeshnuju temu, objazan podojti k svoej rabote serezno. Inache poluchitsja nesmeshno. Sredi otechestvennykh masterov smekha, a ikh na samom dele nemnogo (Chekhov, Zoschenko, Ilf i Petrov pljus esche s desjatok imen), imja Arkadija Averchenko zanimaet odno iz pochetnykh mest. Sovremenniki "Gde Averchenko - tam khokhot, grokhot, vesele..." To zhe samoe mozhno skazat i o chitateljakh knig, vyshedshikh iz-pod pera gde chitajut Averchenko - tam... I dalee, kak v tsitate. Potomu chto dejstvitelno nevozmozhno predstavit sebe cheloveka, chitajuschego Averchenko s unylym, neulybajuschimsja litsom.