Arkadij Timofejevič Averčenko Pořadí knih

Humor a satira mají v ruské literatuře od dob Krylova, Puškina, Gogola či Saltykova-Ščedrina své nezastupitelné místo a taky svou svébytnou východoslovanskou chuť. Sborník Nic k smíchu představuje hned tři výrazná jména - A.P. Čechova, A. T. Averčenka a M. M. Zoščenka. Deset tématicky uspořádaných triád (tedy vždy Čechov-Averčenko-Zoščenko) vytváří zajímavý živočichopis běžných i méně běžných Rusů z konce impéria carského a naopak počátku ještě roztodivnějšího impéria komunistického. Sborník zároveň zachycuje zhruba půlstoletou etapu vývoje ruského literárního humoru.

Kniha shrnuje více než padesát kratičkých povídek, které autor vydal v různých sbírkách, nebo které vyšly časopisecky. Vesměs jde o povídky satirické, které si berou na mušku určité lidské vlastnosti.

Soubor povídek (Kámen na krku, Otec, Profesionálovy potíže, Robinzoni, Odborník, Slepci, Štědrý masopust, Nenápadné hrdinství, Samotář, Jeropěgov, Historie Ivanovovy choroby, Jed, Dítě, Muži, Vlčí kožich, Lenoch, Poeta, Lidskýden,Tráva těžkou botou zdupaná, Okultistické záhady Orientu,Tragédie ruského spisovatele, Kluk s monoklem) populárního ruského humoristy z počátku dvacátého století, který po Říjnové revoluci emigroval do západní Evropy azemřel vPraze. Humoristické povídky, zachycující humor všedních dnů, jsou založeny na situační komice a těží zhusta z paradoxu mezi vážností situace a banálním vyjádřením