Lucy Topoľská Knihy

Kniha obsahuje dva romány: Mládež bez Boha a Dítě naší doby. Předmluvu ke knize napsala Lucy Topoľská.

Fantastický román Fantasticko-dobrodružný příběh, jehož hrdina na pozadí přítelovy sebevraždy objevuje působení nebezpečných magických sil. Hlavní postavou románu je důstojník baron von Yosch, jenž je obviňován z toho, že zavinil sebevraždu svého přítele herce Bischoffa. Při pátrání po tajemných okolnostech hercovy smrti najde foliant z 16. století, obsahující podivný starý příběh florentského "mistra posledního soudu" s receptem na drogu, vyvolávající tak děsivé vidiny, že dohánějí k dobrovolné smrti. Román je jakousi baronovou výpovědí, tajuplnou až k rozuzlení celé zápletky. Nejednoznačným zakončením pak ponechává autor na čtenáři, zda šlo o skutečnost či o pouhý výmysl hrdinovy mysli, trpící pocitem nepřiznané viny. Leo Perutz, německý židovský spisovatel narozený v Praze, obdařil svou knihu perfektním fabulačním mistrovstvím: napínavý děj se v něm váže s neskutečným dobrodružstvím a mystika je spojena s fantazií snu. Příběh nepatří sice k Perutzovým stěžejním dílům, jeho příznivce však jistě potěší a u ostatních čtenářů může vyvolat zájem o další knihy z pera tohoto pozoruhodného autora.

Hrdinka tohoto příběhu, mladá Rakušanka, dokončuje studium orientalistiky a přijíždí do Istanbulu sbírat materiál pro disertační práci. Vlastními smysly objevuje Orient, nádherné i pitoreskní město s mešitami, bazary a antikvariáty, postupně se dokáže dohovořit s lidmi, najít si mezi nimi přátele i milence. Studuje historii dervišského řádu bektašíů, založeného ve 14. století, avšak v mnohém působícím vskrytu dodnes, objevuje poezii tureckých mýtů a legend a začíná chápat jejich smysl. Avšak teprve neštěstí, jehož obětí se stane její přítel, ji přivede k poznání, že prsvdu je vždy třeba hledat pod povrchem. A tak se léto prožité v Istanbulu stává pro ni dobou vnitřního růstu a dozrávání.... celý text

Mimořádná příležitost zavítat do světa počátků moderní evropské literatury. Antologie hrůzostrašných příběhů. Elementární částice světové hrůzy Fantasmagoriana podnítila fantazii předních osobností světové romantické scény už před více jak 200 léty v létě roku 1816, kdy na břehu Ženevského jezera se uvnitř vily Diodati sešla vybraná literární společnost v podobě lorda Byrona, Mary Shelleyové, Percyho Bysshe Shelleyho a doktora Polidoriho, aby stvořila vlastní strašidelné příběhy. Chimérické výpravy básníků děsu tehdy stvořily nesmrtelná díla z rodu Frankensteina, Drákuly nebo Mumie. Originální, původně německy psané dílo, které bylo romantiky čteno ve francouzském překladě, se dnes poprvé dostává do rukou českého čtenáře. Velkolepý návrat ke kořenům evropské literatury je určen všem milovníkům kvalitního hororu. Antologie z německých končin je překvapí svou nestárnoucí svěžestí a jedinečným významem. Do češtiny přeložily germanistky Lucy Topoľská a Ingeborg Fialová-Fürstová. Autorem konceptu knihy s barevnou přílohou sestavenou z dobových ilustrací je znalec hororu Martin Jiroušek.

Povídkový soubor z pera Josepha Rotha obsahuje celkem čtyři na prvním pohled rozdílné povídky: Leviatan (1934), Falešné závaží (1937), Přednosta stanice Fallmerayer (1933) a Legenda o svatém pijanovi (posmrtně, 1939). Avšak přesto se najdou společné rysy, které jednotlivé povídky pojí dohromady. Jejich společným jmenovatelem jsou důvěrně známá prostředí, která Roth popisuje. Ať už se jedná o Paříž, či odlehlá zákoutí Rakousko-Uherské monarchie, jsou tato místa vykreslena s důvěrnou znalostí. Roth velmi působivě popisuje realitu, která je konfrontována s příchodem nového, cizorodého živlu, jenž zcela naruší všední dny hlavních hrdinů. Jejich nový pohled na svět, zapříčiněný vpádem cizorodého prvku, v nich vyvolá nedůvěru vůči zažitému řádu, pravidlům a existenčním jistotám. Hnáni vášní a touhou po něčem novém, exotickém, se hlavní postavy ubírají za svým snem. Po přečtení poslední povídky vzniká v mysli čtenáře ucelený obraz. Jak vyplývá z Rothova pohledu na život v řádu a zákonu, pořádek znamená násilí na jedinci, jeho odosobnění přináší rovněž smrt, ale pomalou a tristní.

Franz Kafka sice nebyl nadšeným návštěvníkem kina, ale o kinematograf a filmy se zajímal jak v Praze, tak i během cest do Mnichova, Paříže či Milána. Snímky, které zhlédl, v něm zanechaly silný dojem, který se odráží v jeho korespondenci i v deníkových zápiscích.

Satirický román, v němž švýcarský spisovatel a lékař v groteskních obrazech líčí průběh jednoho módního výzkumu na švýcarské klinice.