Daria Ullrichová Knihy

Pohled na život ortodoxních žen prostřednictvím nejintimnějšího rituálu - mikve. Smyslem rituálu je očistit ženy od "nečisté krve" tak, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže.

Obsahuje v překladu Františka Hrubína první a druhé jednání a závěrečný výstup jednání pátého

Martin Hilský, profesor anglické literatury na FF UK, patří k našim předním překladatelům a znalcům díla Williama Shakespeara. Jako šestý svazek jeho dvojjazyčné shakespearovské edice vychází Othello, benátský mouřenín. V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a vybaveny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá studie Bohuslava Mánka o českých inscenacích a překladech Othella.

„Já předurčen byl stát se zločincem," prohlašuje vévoda z Glostru ve chvíli, kdy se chystá vztáhnout ruku po anglické koruně a stát se králem Richardem III. Tato adaptace propojuje klasický shakespearovský jazyk v brilantním překladu Martina Hilského s moderním, dynamickým grafickým stylem japonského komiksu - mangy. Patrick Warren, přední britský manga ilustrátor, ponechává Richardův příběh v původních kulisách středověké Anglie, ale dodává mu ryze dnešní atmosféru; temný, gotický středověk působí v jeho výtvarném podání navýsost aktuálně. Taková aktuálnost je ostatně na místě, protože dramatický příběh Richarda III. se v různých obměnách odehrává v každé době nanovo; v každé době se objeví nějaký ten tyran, který při své cestě na vrchol bezohledně likviduje vše, co mu stojí v cestě... Richard III. je druhou knihou z edice Manga Shakespeare, která - jak už název napovídá - představuje dílo největšího světového dramatika a básníka prostřednictvím japonské mangy. Důraz ovšem neklade jen na vizuální styl, ale dbá i na krásu Shakespearova jazyka a na citlivé dramaturgické zpracování každé Shakespearovy hry. Edici Manga Shakespeare tak ocení všichni, kteří se chtějí seznámit s nádherně barevným, krutým i laskavým světem Shakespearových her, ale bojí se kvůli tomu zajít do divadla či sáhnout po „pouhém" neilustrovaném textu.

Komedie o třech aktech s předehrou a epilogem. V alegorickém zrcadle hra ukazuje pozemské nešvary, politikaření a války přenesené do světa drobného hmyzu.

Tato básnická a dramatická hra na téma kolektivizace vesnice, která ohrožuje existenci starých hodnot života na venkově, popisuje těžký boj posledního soukromého rolníka, patří mezi významná díla české dramatiky minulého století, divadla ji s úspěchem uvádějí i dnes.

Tato divadelní hra byla poprvé knižně vydáná v roce 1682. Vypráví o španělském svůdníkovi, který neuznává žádné povinnosti. Žen si neváží, a pouze si užívá, na to nakonec i doplatí.

Programová brožura k inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Jedna z nejznámějších her Josefa Kajetána Tyla je pohádkovou báchorkou pro děti i dospělé. V půvabné pohádce se prolínají reálné typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil.

Alois Jirásek, Otec : [drama o třech jednáních : premiéra 21. června 2007 v Národním divadle]. Martin Františák, Doma : [premiéra 21. června 2007 v Národním divadle. Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova. Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě…