Daria Ullrichová Pořadí knih (chronologicky)

Čtvrtý svazek edice REPERTOÁR, cenově velmi dostupné knižní řady z pokladnice světového dramatu (zásadní díla, vynikající překlady, čtivé studie, portréty autorů i překladatelů).

Ve hře Ze života hmyzu Čapkové formou volně na sebe navazujících obrazů rozvíjejí výjevy, v nichž vystupují jednotlivé hmyzí druhy, personifikující takové mravní pojmy jako lakota, ctnost, sobectví... Jednotlivými obrazy prochází postava Tuláka, člověka s velkou životní zkušeností a zralostí, který od pasivního pozorování postupně začíná do hmyzího života aktivně zasahovat. Je protikladem onomu světu kořistníků a zároveň nese význam přirozenosti koloběhu života jako volání po lidskostí naplněném životě tváří v tvář smrti.

Alois Jirásek, Otec : [drama o třech jednáních : premiéra 21. června 2007 v Národním divadle]. Martin Františák, Doma : [premiéra 21. června 2007 v Národním divadle. Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova. Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě…

Programová brožura k inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Jedna z nejznámějších her Josefa Kajetána Tyla je pohádkovou báchorkou pro děti i dospělé. V půvabné pohádce se prolínají reálné typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil.

Třetí hra Josefa Topola z roku 1963 je jednou z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice (násilná kolektivizace, odumírání tradic, krize kolektivní idnetity, odosobnění vztahů) se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obrací zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se. Ten nejčistější je pak nešťastnou shodou událostí obětován. zdroj: Mgr. Libor Vodička, Ph.D.

Tato divadelní hra byla poprvé knižně vydáná v roce 1682. Vypráví o španělském svůdníkovi, který neuznává žádné povinnosti. Žen si neváží, a pouze si užívá, na to nakonec i doplatí.

Pohled na život ortodoxních žen prostřednictvím nejintimnějšího rituálu - mikve. Smyslem rituálu je očistit ženy od "nečisté krve" tak, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže.

Jedno z nejpůsobivějších Shakespearových historických dramat, které vypráví krvavou cestu Richarda III. na trůn. O co s povahou titulní postavy a s historickými událostmi zachází volněji, o to dramatičtější příběh nabízí. Richard III. je nejzápornější povahou ze všech Shakespearovských postav, v jeho znetvořeném těle žije nestvůrná duše, a jeho touha po moci a anglické koruně se nezastaví před ničím. Hra končí na válečném poli, kde Richard bojuje o svůj trůn. Poté co je zabit jeho kůň volá svou poslední a slavnou větu: Království za koně! Tragické historické drama přeložil Břetislav Hodek a vychází jako 153. svazek edice D.

Cyrano - muž bez bázně a hany, jehož hyzdí velký nos, je legendární postavou, symbolem cti, odvahy a mužnosti. Publikum ho miluje pro ušlechtilost jeho ducha i lehkost a vzlet slova. Vrchlického překlad je pokládán za kongeniální a dokonce se říkává, že v češtině zní lépe než ve francouzském originále. Kromě textu hry knihy přináší řadu doprovodných textů (životopis autora, reálného předobrazu hlavního hrdiny a také překladatele) a studií (od Václava Černého a Vladimíra Mikeše) a také přehled cyranovských inscenací na scéně ND. Vyšlo k premiéře inscenace v roce 2002 na scéně Národního divadla (rež. Michal Dočekal, hl. role David Prachař).