Petr Bezruč Knihy
15. září 1867 – 17. únor 1958
Tato autorka se ve své tvorbě zaměřuje na zkoumání lidské psychiky a složitých mezilidských vztahů. Její styl je charakteristický pronikavou introspekcí a vytříbeným jazykem, který čtenáře vtahuje do hlubin lidské duše. Prostřednictvím svých děl odhaluje univerzální pravdy o lásce, ztrátě a hledání smyslu života. Její psaní je často popisováno jako lyrické a provokativní zároveň.
Korespondence Petra Bezruče a Vojtěcha Martínka.
Maryčka Magdonova
- 80 stránek
- 3 hodiny čtení
Tragický příběh z černé Ostravy trochu jinak… Po Wolkerových Baladách a Kalinově Kšaftu se Lubomír Lichý rozhodl vzkřísit Maryčku Magdonovu a přiblížit tak básnickou tvorbu Petra Bezruče současníkům. Opět se rozhodl pro originální řešení a připravil alternativní komiks či výtvarný doprovod. Volba básníka opět nebyla náhodná. Lubomír Lichý má rád černý humor a Bezručovy pochmurné texty mu musí vyhovovat už proto, že se dokáže vnořit do jejich podstaty a pak doplnit slova básníka jímavým obrázkem. Kniha obsahuje i další Bezručovy balady: Ondráš, Idyla ve mlýně, Ostrava, Bernard Žar.
"Plným právem se nazval Petr Bezruč "věštcem svého lidu", "bard prvý z Beskyd, co promluvil. V tom spočívá síla a velikost básníka. Vyjádřit to, co statisícové cítí, co se s nimi rodilo, co s nimi rostlo. Konec devatenáctého století znamenal u nás velký rozmach kapitalistické výroby. S ní zároveň rostlo vykořisťování. Rostla poroba sociální a národnostní. Proti panské tyranii "rostl lidu hněv". Tisícové hledali slova, jak jej vyjádřit. Bezruč to slovo vyrknul. Masy je přijaly. Slovo se stalo tělem, zapalovalo, měnilo se v čin. Ano, Petře Bezruči, zpíval jste dobře. Nezpíval jste nadarmo. Národ vám porozuměl." (Antonín Zápotocký)
