Petr Bezruč Pořadí knih (chronologicky)

Publikace přináší rekonstrukci dochovaných zásilek P. Bezruče J. Herbenovi, tj. přináší jednak dopisy, jež dávají nahlédnout do básníkových životních situací, a jednak přiložené básně vznikajícího cyklu Slezských písní. Část nákladu vydána s gramodeskou.

Korespondence Petra Bezruče a Vojtěcha Martínka.

Slavná básnická sbírka, jejíž verše vznikly jako ohlas na utrpení utlačované národnostní větve na Ostravsku a ve Slezsku koncem 19. a počátkem 20. století. Cílem autorových veršů bylo probudit tyto utiskované vrstvy k odporu a k boji za národní a sociální osvobození. Líčí tvrdý a bezútěšný život havířů a horalů na tomto území a nemilosrdně odhaluje jejich nepřátele - majitele hutí a dolů, statkáře a majitele výčepů. Celá sbírka vyznívá jako předpověď národního i sociálního vyúčtování.

Výbor obsahuje básnické sbírky Slezské písně a Paralipomena a úvod od Viléma Závady.

Svazek básní, jež ve svém úhrnu jsou obrazem důvěrného dramatu básníkovy lásky k Františce Tomkové, dcerce mlynářově, která zapálila nový plamen milostného citu v člověku a vyvolala novou tvůrčí vlnu v básníku.

Soubor obsahuje sbírku Slezské písně a básnickou skladbu Stužkonoska modrá. Kniha je doplněna o slovníček nářečních výrazů.

Výbor z tvorby Petra Bezruče, přinášející jeho málo známé básnické projevy psané po celý život při nejrůznějších příležitostech.

Svazek Bezručových povídek a jiných próz psaných přibližně v letech 1884-1956 vychází takto souborně knižně po prvé. První část nazvaná "Studie z Café Lustig" (1869) shrnuje drobné obrázky zabývající se studiem typů a prostředí. Následující část, "Křivý úsměv ještěrský" (1920-1954) jsou lehká vzpomínková zamyšlení, plná humoru a veselí, v nichž se B. thematicky vrací do svých studentských let. Třetí část "Lolo a druhové" (1937) obsahuje lidsky tklivou, humornou črtu, ve které autor vypráví o svých zvířecích přátelích. V závěrečné části "Je nás šest" (1916-1950) jsou zahrnuty rozmanité prozaické práce z posledních let první světové války a z doby těsně poválečné.

Kniha obsahuje výbor rukopisů básní autora z uvedených let, v reprintu zachovalých původních rukopisů. Závěrem obsáhlý komentář a vysvětlivky profesorů UK. K vydání připravil a poznámkami opatřil Oldřich Králík.

Píseň o Georgině, či, Hepta epi thébas, či, Osm na jednu květinu. Básnická píseň Petra Bezruče, bibliofilské vydání z roku 1948. Přívazek k: Lolo a druhové.

Soukromý tisk k osmdesátinám národního umělce. Průvodní slovo napsal Josef Strnadel. Frontispic nakreslil Vilém Wünsche. Upravil Oldřich Hlavsa.

Příběh o lidském neštěstí umocňovaném lhostejností ostatních otevírá téma k zamyšlení: Zmizela bída a zoufalství popisované v Bezručových Slezských písních opravdu ze světa, nebo se jenom schovávají do míst, kam se raději nedíváme, protože my máme přece každé ráno na stole snídani a v zimě nám stačí otočit kolečkem termostatu? Je dnes víc než před sto lety pomáháno lidem, kteří se nikoli vlastní vinou dostali do situace, kdy musejí pomáhat blízkým, kteří se o sebe neumějí postarat? Mají dnes maryčky jinou možnost, než zvolit skok do vod řeky Ostravice? Pochmurné ilustrace – obličeje nešťastných sirot, hrobečky i zoufalý skok do vln – jako by načrtl uhlem, který se mu stal obživou i záhubou jeho ženy, sám starý Magdon a nikoli Andrea Tachezy, jejíž rozverné ilustrace a koláže obyčejně vzbuzují úplně jiné pocity.

Soukromý tisk vydaný se svolením autora k Vánocům 1934. Básník se hlásí k lidem utlačovaným a zarmouceným, obejde se naopak bez oslav, veselí a nadšení.

Bezruč má sbírku všech možných motýlů, na niž je velice pyšný. Dozví se však, že nejcennější motýl je stužkonoska modrá. Celý život ji hledá, ale nemůže ji najít. Popisuje celý svůj život, bídu Slezska, národnostní problémy, boje za svůj kraj. Můru najde až na konci svého života. Přívazek k: Lolo a druhové.

Slavná básnická sbírka, jejíž verše vznikly jako ohlas na utrpení utlačované národnostní větve na Ostravsku a ve Slezsku koncem 19. a počátkem 20. století. Cílem autorových veršů bylo probudit tyto utiskované vrstvy k odporu a k boji za národní a sociální osvobození. Bezruč líčí tvrdý a bezútěšný život havířů a horalů na tomto území a nemilosrdně odhaluje jejich nepřátele – majitele hutí a dolů, statkáře a majitele výčepů. Celá sbírka vyznívá jako přesvědčená předpověď národního i sociálního vyúčtování.

"Plným právem se nazval Petr Bezruč "věštcem svého lidu", "bard prvý z Beskyd, co promluvil. V tom spočívá síla a velikost básníka. Vyjádřit to, co statisícové cítí, co se s nimi rodilo, co s nimi rostlo. Konec devatenáctého století znamenal u nás velký rozmach kapitalistické výroby. S ní zároveň rostlo vykořisťování. Rostla poroba sociální a národnostní. Proti panské tyranii "rostl lidu hněv". Tisícové hledali slova, jak jej vyjádřit. Bezruč to slovo vyrknul. Masy je přijaly. Slovo se stalo tělem, zapalovalo, měnilo se v čin. Ano, Petře Bezruči, zpíval jste dobře. Nezpíval jste nadarmo. Národ vám porozuměl." (Antonín Zápotocký)