Vaše matka zemřela na Alzheimerovu demenci v domě s pečovatelskou službou. V posledních týdnech vás už nepoznávala a byla mimo tento svět. Na její pohled trýzněného zvířete, když jí ošetřovatelky měnily plenu, nikdy nezapomenete. Také váš otec dožil v pečovatelském domě. Umíral sám, dávno jste se odcizili. S bratrem jste si nerozuměli ani jako děti. Na obřad uložení popela přinesl matčinu urnu v igelitce s reklamou módní značky. Se sestrou jste se snažili o pohřební rituály, ale výsledkem byly jen trapné rozpaky. Ulevilo se vám, když jste to měli za sebou. A pak vám řekli, že máte rakovinu, melanom v posledním stadiu, a jistojistě zemřete. Co uděláte? Australská spisovatelka Cory Taylorová odložila nedopsaný román a během pár týdnů před smrtí napsala tuto knihu. Bez patosu a sentimentu, dokonce s humorem popisuje rozporuplné pocity z umírání a smrti, bilancuje život s japonským manželem, uvažuje o vlastní identitě a vzpomíná na své rodiče. Její upřímná zpověď se netýká žádných výjimečných věcí – to, co v životě prožívala ona, prožíváme nebo jednou budeme alespoň zčásti prožívat všichni.
Cory Taylor Pořadí knih (chronologicky)
Cory Taylor se proslavila jako oceňovaná scenáristka, která se později věnovala i psaní povídek a dětských knih. Její romány zkoumají složité vztahy a lidskou psychiku s pronikavým vhledem. Taylorův styl se vyznačuje precizností a schopností zachytit jemné nuance emocí a myšlenek. Její díla zůstávají cenným přínosem do moderní literatury pro svou hloubku a nápaditost.
Nel 2005, poco prima del suo cinquantesimo compleanno, i medici le tolgono un neo dalla gamba destra. Melanoma, quarto stadio. Poi le metastasi, l’intervento al cervello, la diagnosi fatale. Cory Taylor ha sessant’anni e ormai pesa meno di un cane: sta morendo di cancro. Ma mentre il suo corpo svanisce Cory riesce nel più arduo dei compiti: descrivere l’esperienza del morire, l’esperienza di sapere che presto la propria vita avrà fine. Composto in poche settimane, Morire è il libretto aureo che contiene tutto ciò che la morte può insegnare alla vita. È una riflessione sull’esistenza, il ricordo di un vissuto, una meditazione sul nulla ma anche, anzi soprattutto, un grandioso tributo alla vita.