Jaroslav Hubáček

prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc. (27.4.1929 - 28.1.2020) byl významný český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog, první rektor Ostravské univerzity a emeritní profesor Filozofické fakulty OU. Narodil se v Jemnici. V roce 1952 absolvoval v oborech český jazyk – hudební výchova Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity a začal působit na Ostravsku. Od roku 1959 vyučoval na Pedagogickém institutu, který se v roce 1964 transformoval na samostatnou Pedagogickou fakultu v Ostravě. V roce 1966 dosáhl hodnosti kandidáta filologických věd a doktorátu filozofie, v listopadu 1969 se na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita) v Brně řádně habilitoval, ale docentem pro obor český jazyk byl z politických důvodů jmenován až v roce 1987. Patřil totiž mezi ty vysokoškolské učitele, do jejichž odborného růstu negativně zasáhla normalizace. Po sametové revoluci byl v roce 1990 na základě řádného profesorského řízení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jmenován profesorem.

Bouřlivé události listopadu 1989 mu zcela převrátily život. V roce 1990 byl zvolen do čela Pedagogické fakulty. Spolu s dalšími nadšenci začal intenzivně pracovat na projektu zřízení Ostravské univerzity, o jejíž vznik v roce 1991 se významnou měrou zasloužil. Jeho odborné znalosti a vysoký morální kredit byly důvodem, že ho Akademický senát jednomyslně zvolil prvním rektorem Ostravské univerzity (1991–1995) a v roce 1997 děkanem její Filozofické fakulty.

Jeho celoživotní badatelskou sférou byl výzkum sociolektů a oblast jazykové kultury. Problematice slangů věnoval pět monografií, které jsou základními pilíři české sociolektologie: O českých slanzích (1970, 1981) Malý slovník českých slangů (1988) Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů (1991), Železničářský slang (1994) a Výběrový slovník českých slangů (2003). Široký rozsah mělo i jeho pedagogické působení – vedl přednášky a semináře z fonetiky a fonologie, lexikologie, derivatologie, stylistiky a rétoriky. Je autorem řady skript a spoluautorem učebnic Český jazyk pro studující učitelství v 1.–4. ročníku základní školy (1990), Čeština pro učitele (1996, 2003). Významné byly i počiny profesora Hubáčka v oblasti popularizátorské. Kromě řady přednášek spolupracoval s Čs. rozhlasem (Jazykové koutky). Byl rovněž autorem scénáře a moderátorem (spolu s M. Skarlandtovou) úspěšného pětidílného naučného cyklu Čs. televize Ostrava Mluvím, mluvíš (1986), kde poutavou formou prezentoval moderní koncepce rétoriky. K této sféře působení se váže i jeho popularizační monografie Jak mluvit a přednášet (1983).

Jeho pedagogické působení bylo spjato s katedrou českého jazyka Pedagogické fakulty, po vzniku Ostravské univerzity v roce 1991 pak s katedrou českého jazyka Filozofické fakulty. Na obou pracovištích vyučoval celkem úctyhodných sto semestrů. Jako nestor pracoviště svým širokým rozhledem, profesními zkušenostmi, ale i důrazem na exaktní metody vědecké práce systematicky pozvedal úroveň celé katedry. Svou erudicí, mimořádnou pracovitostí, skromností, moudrostí a noblesou přispíval ke klidné a tvořivé atmosféře mezi pedagogy i studenty. Nelze opomenout ani jeho aktivní činnost na poli hudebním – devětapadesátileté členství ve významném uměleckém tělese Pěvecké sdružení moravských učitelů (PSMU), kde patřil k předním sólistům.

V roce 2009 ukončil pedagogickou činnost na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a zároveň se rozloučil s Ostravou, městem, kde žil 56 let. Následoval rodinu do jižních Čech, kde se do konce svých dní věnoval svým zálibám – hudbě, zahradě a železnici.