Michel Houellebecq Životopis
Michel Houellebecq je známý francouzský prozaik, jehož dílo provokuje a rozděluje kritiky i čtenáře. Jeho psaní je často označováno za kontroverzní, ale zároveň oceňované pro svou literární sílu a odvážné zkoumání moderní společnosti. Houellebecq se ve svých románech zabývá tématy jako je odcizení, sexuální a konzumní trh, a hledání smyslu v nihilistickém světě. Jeho styl je charakteristický cynismem, černým humorem a syrovou upřímností, která odhaluje nepříjemné pravdy o lidské existenci.
Narozen jako Michel Thomas ( 26. února 1958 Réunion), je jedním z nejvýznamnějších současných francouzských spisovatelů. Jeho otec byl horský vůdce a matka anestezioložka. Když mu bylo 6, jeho matka opustila rodinu, konvertovala k islámu a žije s muslimem. To mělo jistě určující vliv na jeho pověstnou mizantropii. Malý Michel pak žil u své babičky z otcovy strany, Henriette Houellebecqovou, členkou Francouzské komunistické strany a pravověrnou stalinistkou v Crécy-en-Brie u Paříže. Dobrý vztah s babičkou měl vliv na jeho levicovost. Vystudoval lycéum v Meaux a Vysokou školu zemědělskou. Z prvního manželství se sestrou přítele má syna Etiennea ( 1981), ale svazek se rozpadl již po roce. Znovu se oženil až v roce 1999. V 80. letech trpěl depresemi, které utápěl v alkoholu, a psal poezii. Na počátku 90. let napsal biografii amerického autora hororů, monarchisty H. P. Lovecrafta a svou románovou prvotinu Rozšíření bitevního pole. Druhý román – Elementární částice (1998) – ho rázem vynesl na francouzské literární nebe. Příběh dvou čtyřicátníků žijících ve světě masturbace a peep show pobouřil vládnoucí generaci osmašedesátníků a vyvolal senzaci. Dostal za něj dvě ceny: Velkou národní literární cenu pro mladé talenty a Listopadovou cenu. Ještě větší pobouření vyvolal třetí román, Platforma (2001). Liga lidských práv ho udala za podněcování k rasové nenávisti. Soud však smetl tento pokus omezovat uměleckou svobodu. Houellebecq v něm skvěle vystihl ducha doby, když hrdinka umírá v Thajsku po teroristickém útoku islamistů. Její přítel pak říká, že pokaždé, když izraelské síly usmrtí palestinské dítě nebo těhotnou ženu, cítí uspokojení. Román přitom vyšel ještě před 11. zářím 2001. Dostal za něj Mezinárodní dublinskou cenu Impac. Posledním počinem je v řadě čtvrtý román Možnost ostrova, který se dočkal i filmového zpracování. Režie filmu La Possibilité d\'une île se ujal sám autor