Andrew Carnegie

Narodil se v Dunfermline ve Skotsku a do Spojených států se přestěhoval s rodiči ještě jako dítě. V USA zkraje pracoval jako dělník v továrně na cívky. Později se stal zapisovatelem a poslíčkem. Nakonec stoupal v řadě pozic v rámci telegrafní společnosti. Za občanské války byl povolán ke službě v armádě, ale využil možnosti vykoupit se a zaplatit za svou náhradu. V 70. letech 19. století založil v Pittsburghu společnost Carnegieho ocelárny (Carnegie Steel Company). V 90. letech 19. století byla jeho společnost největším a nejziskovějším průmyslovým podnikem na světě. Carnegie ji v roce 1901 prodal J. P. Morganovi za 480 milionů dolarů (do té doby největší finanční transakce),[1] který následně společnost spojil s Federal Steel Company Elberta H. Garyho a řadou menších oceláren v koncern U.S. Steel.

Se získanými penězi se začal věnovat filantropii a zvláštní důraz kladl na vzdělání, světový mír a vědecký výzkum. V roce 1891 nechal mimo jiné postavit slavnou newyorskou koncertní síň Carnegie Hall.[1] Většinu svých peněz věnoval na zakládání knihoven, škol a univerzit ve Spojených státech, Spojeném království, Kanadě a dalších zemí, ale i na důchodový fond pro své bývalé zaměstnance. Založil též například Carnegie Corporation of New York, Carnegie Endowment for International Peace, Carnegie Institution of Washington, Carnegie Mellon University a Carnegie Museums of Pittsburgh. Často je pokládán za druhého nejbohatšího muže v historii po Johnu D. Rockefellerovi. Jeho život je často zmiňován jako skutečný příklad rags to riches.