František Zýbal

Umělecké srdce Františka Zýbala (1891 - 1940) se stále vracelo do rodného kraje, vinorodého, rozezpívaného Slovácka, kde pevně tkvěl svými kořeny a kde se do jeho nitra nesmazatelně vtiskly dojmy z mládí, prožitého v městečku Vnorovy u Veselí nad Moravou. Mnohé ze vzpomínek se uchovaly ve vnímavém sredci nadaného chlapce a ožilo po letech v literární tvorbě ponejvíce v drobných povídkách humoristického zabarvení. Sám autor se o svých pracích vyjádřil, že je "podává jako dokument slováckého lidového humoru a rázovitých postav, které vymírají, a klidných idylických dob, které se nevrátí". Zýbalovy humoresky nejsou však pouhými dokumenty idylických dob, neboť autor v nich ukazuje všední život prostého lidu, který v těch časech představoval často těžkou práci chudého člověka, zápas o holou existenci. Navíc pak je tu celkem věrně zachyceno ovzduší života na moravsko-slovenské vesnici před první světovou válkou a v tomto smyslu slova jde opravdu o dokument nenávratných časů a typů.