Olivier Bourdeaut vyrůstal u Atlantského oceánu a brzy po škole, která nerozuměla jeho touze po poznání, získal svobodu. Díky absenci televize v dětství hodně četl a snil. Po deseti letech v nemovitostech a dalších dvou letech ve vedení pochybné firmy, kde se setkal s nejrůznějšími profesemi od odborníků na olovo po sběrače květů mořské soli, objevil své poslání v psaní. Jeho debutové dílo je důkazem jeho celoživotní touhy vyjádřit se prostřednictvím literatury.
Au lendemain d’une nuit d’ivresse, Michel, agent immobilier ambitieux, réalise qu’il a signé un contrat d’embauche avec Jean, un paludier misanthrope devenu son nouvel employeur. Liés par cette promesse absurde et une fascination réciproque, ils vont passer une semaine à tenter de s’apprivoiser. Mais deux solitaires réunis ne font pas forcément deux amis. Au cœur des marais salants, la rencontre incongrue de ces deux hommes que tout oppose va faire des étincelles.
Dokud se tančí, ještě není tak zle – tragikomický román, který se stal literární senzací nejen ve Francii.“
„Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět.
„Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“ Tak začíná neuvěřitelné vyprávění o krajně neobvyklé rodině a jejím mazlíčkovi Mademoiselle Superfétatoire, což je exotický druh ptáka z čeledi jeřábovitých. V nepořádné domácnosti se často pořádají večírky, při nichž se pijí litry vína a flambují humři, zatímco rodiče hlavního protagonisty tančí na melancholickou píseň Niny Simoneové, nazvanou Mr. Bojangles. Ta prostupuje celým románem, jenž jinak líčí velký a tragický milostný příběh. Pětatřicetiletý Olivier Bourdeaut napsal svou knihu během sedmi týdnů poté, co v životě „ve všem ostatním selhal“, jak sám prohlásil. Z debutového románu dyslektického spisovatele se ve Francii stala taková senzace, že se jeho čtenáři nahlas smějí a pláčou v pařížském metru.
