Petr Pujman Knihy

Podkladem pro tento napínavý příběh byl skutečný případ, kdy mladý muž pojistil svou matku, letící na Aljašku, na téměř 40 000 dolarů a do jejích zavazadel umístil výbušninu.

Hlavním námětem povídek souboru Portrét umělce jako štěněte (1940) velšského básníka, novináře a prozaika píšícího anglicky je autorova nostalgická touha po ztraceném dětství, po uplynulé době nevinně šťastného a bezstarostného mládí, ale i bolestného dospívání. Vystupují v nich svérázné postavy Thomasova rodného kraje a především sám autor a jeho kamarádi, kteří dychtivě odhalují tajemství světa dospělých a nakonec narážejí na přitažlivost a odpudivost neřesti a smrti. Předmluvu napsal Petr Pujman, verše přeložila Jiřina Hauková.

Závažný teoretický výboj představitele francouzského „nového románu“ směřuje k vytyčení netradiční románové struktury, která je průzkumem, v němž není nic známo předem, kde neexistuje předběžný hotový výraz. Eseje pocházejí zlet 1955 až 1963 a spočívají v úvahách na obecné úrovni i v konkrétním pohledu na vybrané spisovatele (mj. i S. Becketta a R. Pingeta). P. Pujman v doslovu výstižně resumuje, jak u Robbe-Grilleta „z noetiky roste poetika“ a zároveň kritizuje pojetí, které odmítá spatřovat ve významu neoddělitelnou součást člověkova kontaktu s předměty.

Podle nejrozsáhlejší novely nazvaný výbor z próz anglického proletářského spisovatele. Jejich hrdiny, říká autor doslovu, poutá pokrevenství nádherných darebáků, uličníků k pohledání, čertových kvítek, kteří všichni mají tu větší, tu menší sklony k chuligánství, všichni jsouna štíru se zákony a nic jim není svaté.

Na poměrně malé, sevřené ploše v účinné a výstižné zkratce se Bennettovi podařilo vytvořit neobyčejně živý portrét dospívající dívky, bohaté dědičky ohromného majetku, jejímž údělem je však trpký osud lakomcovy dcery. Anna - bezelstná, bystrá a vnímavá - postupně stále víc trpí a střetává se s otcovým nelidským despotismem, avšak nedovede se mu odvážně opřít. Proto když se do ní zamiluje mladý bohatý továrník, váží si jeho laskavosti a něhy, které dosud nepoznala a svoluje k sňatku. Opravdový milostný vztah však poznává, až když je pozdě. Jen jednou jedenkrát se dokáže vzbouřit, na víc však už nemá sil, a tak je odsouzena při svém bohatství k citově chudému životu. Celý baladický příběh jedenadvacetileté Anny vyrůstá na pozadí průmyslového a dravě podnikatelského kraje, jehož atmosféru Bennett dobře znal, a proto tak pravdivě vystihl.

Divadelní hra. Celým svým rámcem navozuje situaci ryze politickou. Konfrontace obětí s nacistickými katy tu však tvoří pouze předpoklad k vyhranění a ozvláštnění lidské mentality, jež je nucena uvědomit si samu sebe v katastrofální chvíli. Incidentem ve Vichy autor organicky pokračuje ve svém studiu člověka jako jedince a ve snaze poznat jeho imanentní vlastnost - zlo v člověku dřímající.

První román anglického prozaika, představitele mladé umělecké generace (pozdějšího autora u nás dobře známé novely Osamělost přespolního běžce). Román, který na sebe upozornil svým výstižným symbolickým titulem. Kniha, která realisticky líčí život většiny mladých dělníků v dnešní Anglii, život, který o nic neusiluje, odvíjí se jen v sobotu večer a v neděli ráno na pitkách a tancovačkách.

Novela čerpá svůj námět ze stejného prostředí jako film Mzda strachu, k němuž psal Arnaud scénář. Líčí drsný a tvrdý život venezuelských šoférů kamionů, nebezpečí, kterému se denně vystavují na úzkých horských serpentinách. Auta se řítí stokilometrovou rychlostí, šoféři se předhánějí s nasazením života, protože teprve dvě túry vykonané za den znamenají zajištěnou obživu.

Příběh mladého muže šedesátých let 20.stol., který svádí boj mezi touhou po nezávazném, i když riskantním životě a nutností životní a existenční jistoty. Román je zalidněn podivnými postavami záhadného podsvětí, vedle střízlivě realistických hrdinů druhé polohy románu. Romantické snění se střídá s fantastickými epizodami erotického, fanfaronsky nevázaného nebo gangsterského ladění, aby v zápětí vyústilo v archaickou měšťanskou pohodu. Román se neodehrává v psychologické, ale výhradně dějové rovině.