Hlavním námětem povídek souboru Portrét umělce jako štěněte (1940) waleského básníka, novináře a prozaika píšícího anglicky, je autorova nostalgická touha po ztraceném dětství, po uplynulé době nevinně-šťastného a bezstarostného mládí, ale i bolestného dospívání. Vystupují v nich svérázné postavy Thomasova waleského rodného kraje a především autor sám a jeho kamarádi, kteří dychtivě odhalují tajemství světa dospělých a nakonec narážejí na přitažlivost a odpudivost neřesti a smrti.... celý text
Příběh se odehrává počátkem šedesátých let v měsíci lednu, ve státě Illinois na Lincolnově mezinárodním letišti. Celá kniha je složená z několika do sebe zapletených složitých dějů. Je třeba podotknout, že Hailey věnoval každé z hlavních postav stránkový popis.
Závažný teoretický výboj představitele francouzského „nového románu“ směřuje k vytyčení netradiční románové struktury, která je průzkumem, v němž není nic známo předem, kde neexistuje předběžný hotový výraz. Eseje pocházejí zlet 1955 až 1963 a spočívají v úvahách na obecné úrovni i v konkrétním pohledu na vybrané spisovatele (mj. i S. Becketta a R. Pingeta). P. Pujman v doslovu výstižně resumuje, jak u Robbe-Grilleta „z noetiky roste poetika“ a zároveň kritizuje pojetí, které odmítá spatřovat ve významu neoddělitelnou součást člověkova kontaktu s předměty.
Příběh mladého muže šedesátých let 20.stol., který svádí boj mezi touhou po nezávazném, i když riskantním životě a nutností životní a existenční jistoty. Román je zalidněn podivnými postavami záhadného podsvětí, vedle střízlivě realistických hrdinů druhé polohy románu. Romantické snění se střídá s fantastickými epizodami erotického, fanfaronsky nevázaného nebo gangsterského ladění, aby v zápětí vyústilo v archaickou měšťanskou pohodu. Román se neodehrává v psychologické, ale výhradně dějové rovině.
Románová zpověd muže středních let, který se při práci na poměrně odpovědném místě dostává do rozporu s povrchní morálkou svého okolí a s jeho povrchním vztahem k základním lidským hodnotám. Tak jako kdysi Mistr Jeroným Pražský odvolal svou pravdu ze strachu před ohněm a pak se k nívrátil a podstoupil smrt, tak také hrdina této knihy snaží se nejprv svému okolí přizpůsobit, ale pak mění svůj postoj a snaží se podržet si svou osobnost a jistou nesmiřitelnost.
První román anglického prozaika, představitele mladé umělecké generace (pozdějšího autora u nás dobře známé novely Osamělost přespolního běžce). Román, který na sebe upozornil svým výstižným symbolickým titulem. Kniha, která realisticky líčí život většiny mladých dělníků v dnešní Anglii, život, který o nic neusiluje, odvíjí se jen v sobotu večer a v neděli ráno na pitkách a tancovačkách.
Divadelní hra. Celým svým rámcem navozuje situaci ryze politickou. Konfrontace obětí s nacistickými katy tu však tvoří pouze předpoklad k vyhranění a ozvláštnění lidské mentality, jež je nucena uvědomit si samu sebe v katastrofální chvíli. Incidentem ve Vichy autor organicky pokračuje ve svém studiu člověka jako jedince a ve snaze poznat jeho imanentní vlastnost - zlo v člověku dřímající.
Podle nejrozsáhlejší novely nazvaný výbor z próz anglického proletářského spisovatele. Jejich hrdiny, říká autor doslovu, poutá pokrevenství nádherných darebáků, uličníků k pohledání, čertových kvítek, kteří všichni mají tu větší, tu menší sklony k chuligánství, všichni jsouna štíru se zákony a nic jim není svaté.
