Kniha líčí osudy příslušníků první francouzské jednotky ve Zbraních SS. Popisuje období od vstupu prvních francouzských dobrovolníků do Waffen SS, přes výcvik a bojové nasazení 1. praporu na Haliči až po včlenění útočné brigády do divize Charlemagne. Napsáno na základě svědectví bývalých příslušníků jednotky.
Bitva o Berlín byla jednou ze závěrečných operací na evropských bojištích druhé světové války. Proti zdrcující sovětské přesile zde stály vyčerpané zbytky německých divizí Wehrmachtu a Waffen SS, k nimž byly přiděleny jednotky Volkssturmu a Hitlerjugend, většinou nevalné bojové hodnoty. Poslední jednotkou, které se do obklíčeného Berlína podařilo dostat, byl francouzský útočný prapor pod velením Hauptsturmführera Henriho Feneta. Jednalo se o více než tři sta dobrovolníků s předchozími bojovými zkušenostmi, kvalitně vyzbrojených a vystrojených. Prapor operuje samostatně, i když spadá pod divizi SS Nordland, přičemž alespoň ze začátku využívá podpory obrněnců této jednotky. Bojové kvality francouzských esesmanů se uprostřed rozbitého města naplno projeví. Prapor odolává útoku za útokem a k ústupu ho donutí pouze hrozba obklíčení. Tvrdé pouliční boje si samozřejmě vyberou svou daň a dne 2. května zbývá posledních třicet bojeschopných esesmanů, kteří se pokusí o průnik na západ. Tato akce se nepodaří a nakonec jsou všichni zajati nebo zabiti. O síle vzdoru francouzského praporu svědčí i ten fakt, že za bitvu o Berlín byli čtyři z jeho příslušníků vyznamenáni Rytířským křížem Železného kříže.
Jaro 1940; na západní frontě je klid, jinak to vypadá na severu – západní Spojenci a Němci zkřížili zbraně v Norsku, místem okolo něhož zuří nejtvrdší boje je Narvik. Jméno norského přístavu se stalo legendou, poprvé v historii války se zde totiž armádám bojujícím proti Německu dařil úspěšný protiútok. Spojené expediční síly britské armády, francouzské Cizinecké legie, polské emigrační armády společně s norskou armádou vytlačily Němce z Narviku. Přestože byly spojenecké síly příliš slabé na to, aby se v Narviku udržely, stala se jejich úspěšná obrana jedním ze zlomových okamžiků války – „neporazitelná“ německá armáda poprvé narazila na nepřítele, který před ní neustupoval…
Roku 1933 byla jako osobní garda Adolfa Hitlera zformována jednotka, která se měla o desítku let později proměnit v jednu z nejděsivějších tankových divizí SS. Dostala jméno po muži, jehož měla chránit – Leibstandarte (osobní pluk) SS Adolf Hitler. Autor sleduje historii jednotky od samého počátku, případně dokonce i v období, vzniku jednotky předcházejícím, až do květnových dnů roku 1945 kdy Německo kapitulovalo a většina z přeživších příslušníků Leibstandarte padla do zajetí. Pro popis historie jednotky si zvolil atraktivní formu – každá kapitola je věnovaná jednomu bojišti, případně jedné kampani, jíž se jednotka zúčastnila. Spíše než popisu činnosti celé jednotky se pak autor věnuje životním příběhům mužů, jejichž osud s ní byl spojen.