Adolf Kašpar Pořadí knih (chronologicky)

F. L. Věk je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v době národního obrození v 2. polovině 18. století a na začátku 19. století. Je to nejdelší (5 svazků) a nejdůležitější Jiráskovo dílo.Postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také zobrazuje herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméria.

Luhačovice - průvodce po lázních a jejich okolí

3. vydání sbírky lidové poezie. Pro děti od 5 let. Text literárně upravila, vysvětlivkami opatřila a ediční poznámku napsala Františka Havlová.

Povídka vypráví o příhodách dvou starých penzistů, žijících v malém zámečku v zapadlém kraji na Českomoravské vysočině.

První část knihy tvoří osm kratších básní pro děti, mezi nimi smutný obrázek bídy "Šumařovo dítě" (Leoš Janáček byl jím inspirován k symfonické básni), pro svobodu horující báseň "Na Bezdězi" ( o hrdém kralevici, který otevírá ptačí klícku seslovy: Syn Otakara dar ti vrací s díkem: on může být vězněm - nikdy žalářníkem!), něžné "Sněženky" (o obětavosti sesterské lásky a o původu jarních kvítků), a "Král Ječmínek", symbolisující víru českého lidu v lepší budoucnost. Druhá část obsahuje padesátistránkovou veršovanou pohádku "O čarovném pavouku": mladý tkadlec je jím sveden k lenošnému blahobytu a posléze poučen, že ne na úkor jiných nabyté bohatství, ale práce přináší člověku štěstí. Všechny básně jsou prostoupeny vlastenectvím Čechovým, jeho láskou k lidu a výchovnou notou.

Nejvýznamnější Raisův román z posledních let jeho života, v němž autor zachytil nejen těžký život podkrkonošského lidu, ale i národnostní útisk v pohraničí.

Další vydání klasické knihy významného moravského folkloristy a jazykovědce. Říkanky, hádanky i pohádky jsou určeny předškolním i mladším školním dětem.

Kniha je souborným vydáním tří Jiráskových novel, jež jakoby měly něco společného. Jde o novelu „U Rytířů“ (1879) vyprávějící o jednom starém stejnojmenném domě v Litomyšli, do něhož Jirásek vložil historii jedné šlechtičny ze starého rodu Šebestiánů z Čatolovic, žijící vtomto měšťanském domě. Ale všechna ta slíva byla již dávno vybledlá. Jako to české království po Bílé hoře zchudlo a ztratilo lesk, tak i tato šlechtična je chudá, sotva udržující rodový majetek a poslední svého rodu .... „Na Staré poště“ (1881) jako by navazovala na první, ale přecházela již i na další novelu. I ona je vázána na starou litomyšlskou budovu – na starou poštu, která však již dávno nestojí. A do ní Jirásek umístil osudy poštmistra Pavlovského a jeho staré sestry Tíni. Třetí novelou je pak (po Psohlavcích) zřejmě nejpopulárnější, nejčtenější, nejvíce vydávaná a s největší zálibou i čtená novela „Filosofská historie“ (1877).

Nejvýznamnější Raisův román z posledních let jeho života, v němž autor zachytil nejen těžký život podkrkonošského lidu, ale i národnostní útisk v pohraničí.

Románový příběh otištěný poprvé r. 1903 v časopise Zlatá Praha se odehrává v podkrkonošském kraji před celým stoletím. Autor líčí s realistickou věrností nelehký úděl chrastínského rodáka Břízka, charakterizovaného v závěrujako "chatrné lidské stehle". Nese v sobě vinu mládí,která ho provází až do hrobu. Břízkův osud je spjat s životem vesnice. Raisův román sehrál významnou roli ve vývoji české vesnické prózy konce 19. století.

V příběhu Stehlete se znovu objeví motivy zhoubných důsledků peněžní morálky na život venkovanů, motiv proletarizace drobných zemědělců, svízelného osudu svobodných matek, popanštělosti půlpánů. V obou pracích se tak Rais dotkne ožehavých sociálních a mravních problémů, byť je nestaví na první místo svého vyprávění. Proto i Sirotek a Stehle doplňují v Raisově díle pravdivý obraz života na našem venkově koncem 19. století.

Půvabná povídka z konce 19. století vypráví s lehkou nadsázkou o problému mladé novomanželky na malém českém městě.

Mária Lengyelová, zrádná Maďarka, vše co vyzvěděla na Talafúsovi z Ostrova poví Huňaovi. Korunovaný král Ladislav se ujal vlády. Jiskrova úloha na Slovensku se blíží ke konci.

Závěrečný díl se zabývá obrozenskými událostmi z let 1811-1816. Líčí doznívání důsledku finančního patentu, jenž ochuzuje městské i venkovské obyvatele a mezi nimi i národní buditele. Všechno ostatní dění se odehrává na pozadí chystaného a roku 1812 uskutečněného Napoleonova tažení do Ruska, jeho porážky u Moskvy, porážky, jež má za následek nový příchod Rusů do Prahy a s nimi i posílení slovanské myšlenky a dalších národně obrozenských snah. F. L. Věk v tomto dílu ustupuje do pozadí a na jeho místo nastupuje syn Václav. Rokem 1816, kdy český jazyk byl znovu připuštěn do úřadů a škol, rozsáhlá románová kronika končí.

Čtvrtý díl, zachycující obrozenské události z let 1804-1811, se odehrává na pozadí napoleonských válek, přičemž autor rozšiřuje dění nejen na Prahu a Dobrušku, ale i na Litomyšl, kde studuje mladý Věk. V Praze se uzavírá rodinná tragédie Thámova, umírá profesor Vydra i Kramérius, nascénu však přicházejí nové buditelské postavy. Finanční patent, snižující roku 1811 hodnotu peněz na pětinu, ničí hospodářsky Věka a ten volí jako východisko odchod do Prahy.

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

Známá Raisova povídka z venkovského života druhé poloviny 19. století líčí tragický příběh mladého Kaliby.

Vše, co jsme poznali v první knize, bylo jakýmsi úvodem: i pokud šlo o život samotného Věka, tam teprve studenta, i pokud šlo o vylíčení českého života na prahu obrození. Celý první díl podává obraz starého, konservativního venkova, i staré, bezstarostné Prahy s jejím rokokovým rozkošnictvím. A nový český život, mimo jedno vystoupení prof. Vydry, representoval tam jedině V. Tham. - V tom všem je druhá část díla již naprosto jiná. Vstupujeme do sebevědomého světa A. P. Vrby, hned za ním poznáváme starého sedláka Švehlu, napojeného Krameriusovou „Knihou Josefovou“ a „Česká expedice“ je již přímo obrozenskou dílnou, plně důvěřující ve zdar svého díla. Pak teprve uvádí nás J. k vlastnímu hrdinovi díla F. L. Věkovi, do jeho venkovského zátiší v Dobrušce. Stává se kupcem, ale neupadá do malosti, nýbrž je buditelem svého okolí.

Čtvrtý díl, zachycující obrozenské události z let 1804-1811, se odehrává na pozadí napoleonských válek, přičemž autor rozšiřuje dění nejen na Prahu a Dobrušku, ale i na Litomyšl, kde studuje mladý Věk. V Praze se uzavírá rodinná tragédie Thámova, umírá profesor Vydra i Kramérius, nascénu však přicházejí nové buditelské postavy. Finanční patent, snižující roku 1811 hodnotu peněz na pětinu, ničí hospodářsky Věka a ten volí jako východisko odchod do Prahy.

Pětidílný román z dob národního obrození. Jde zde o období od sedmdesátých let 18. století do dvacátých let 19. století. Román popisuje životní osudy F.L.Věka. Vystupují v něm i další postavy , např. Václav Thám, Jan Theobald Held, Václav Matěj Kramerius aj. Nejvýznamnějšími postavami kromě Věka jsou kněz P.Matouš Vrba, nepřítel francouzské revoluce a vzdělaný dr. Srnka, vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu. F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury. (méně textu)

Příběh dvou přátek: českého hudebníka Kaliny a francouzského malíře Cheniera. Žijí ve Vídni. Po různých peripetiích obou, se rozchází. Chenier odchází do vlasti a padne u Waterloo. Kalina si vezme Zosiu a stane se varhaníkem v Náchodě.

Je to příběh o učiteli Augustu Purmovi, který učil ve škole v Chvalíně, kam chodila Božena Němcova. Byl to příkladný učitel. Nepoužíval rákosku. Vyučování bylo znamenité. Kromě hlavńích předmětů se učili zeměpis, dějepi a zpěv. Hoši pracovali v zahradě a dívky v ručních pracech. Mnoho trpěl pro své vychovatelské zásady, byl však šťasten, protože miloval děti a své povolání.

V této knize zobrazila autorka laskavého hraběte Hanuše Březovského a jeho rodinu. Pozoruhodná je láska hraběte k chudým potulným drotářům. Jeden z nich mu zachránil i život. Nejvěrnější přítelkyní jeho nevlastní sestry Jelenky je vesnické děvče Dorka. Obě děvčata prožívají prvnílásku. Dorka má ráda Pavla, ale v bližším seznámení jim brání zlý strýc Srna, který chce Pavla získat pro pytlačení a pašeráctví. Všechno nakonec dopadne dobře, Pavel si vezme Dorku a hrabě se ožení s Jelenkou.

Jestliže 1. díl trilogie je "radostnou, vítěznou písní bratrskou", líčí 3. díl konec dramatu "husitského odboje proti starému světu, aspoň v této bojové a vojenské formě". Pád Spišského hradu a posléze krvavá řež u Šaryšského Potoka a nakonec u Kostolan znamenají zánik bratrské sílya slávy. Táborská vojska byla rozprášena a jen v cizím žoldu nalezly jejich zbytky práci a obživu. - "Jirásek dal svému dílu spolehlivý a pramenný, historicky naprosto pevný a přesný základ i rámec. Jiskra, Aksamit, Talafús i mihnoucí se tu jiné figury, jako i Talafúsův vpád do Jágru, slavná bitva u Lučence i nešťastný konec bratříků - to vše jsou historická fakta. Tak i zrada krásné Maďarky a jiné už více románové prvky nejsou libovolně vymyšleny, nýbrž vzaty z lidové tradice ... Z tohoto materiálu vytvořil Jirásek dílo, k němuž mohutností a uměleckou silou lze z jeho tvorby postavit jen neméně látkově nové a umělecky vystavěné a uchvacující "Temno"... Je to velký monument postavený Jiráskem na paměť husitských hrdinů všech dob a odstínů." (Zd. Nejedlý.)

Toto vydání je sedmé ilustrované, celkem dvacáté.

První vydání v tomto nakladatelství. *** Po trilogii "Mezi proudy", líčící vznik a počátky husitství, a po "Proti všem", podávajících vrchol síly a slávy husitství, vzniká "Bratrstvo" jako třetí část Jiráskovy velké husitské epopeje. Ve 3 "rapsodiích" jsou vylíčeny osudy bratrskýchvojsk na Slovensku (1450-1467) pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa. 1. díl, zahrnující rok 1450-1451, je věnován nejslavnější době bratříků. Líčí vítěznou bitvu u Lučence, v níž české roty porazily daleko početnější vojsko Hunyadyho, a vpád bratříků vedených Janem Poberou z Lomu až k Pešti, kam nepronikl ani Žižka na svém tažení r. 1423. Bratříci opanovali celé Slovensko a stali se tak mocí, s níž musil počítat i nepřítel. Na ovládnutém území vybudovali zcela nový, jakoby státní útvar, jenž vedle moci krále Ladislava a moci Hunyadovců znamenal třetí samostatnou sílu na území tehdejších Uher. Jirásek líčí, jak husitský demokratismus posílil národnostní uvědomění a sebevědomí zejména slovenského zemanstva, ale i sloven. lidu. Tak je Bratrstvo kapitolou z dějin Slovenska, nově pojatou pod zorným úhlem osvobozovacího významu husitské revoluce, sociálního i národnostního.

Kniha 'Bratrstvo: 1.-3. díl' od Aloise Jiráska představuje historický román, který se odehrává v období českého národního obrození. Děj se soustředí na osudy skupiny přátel, kteří se snaží oživit českou kulturu a jazyk v době útlaku a politických nesnází. Klíčovými postavami jsou Jan, idealista a vůdce skupiny, a jeho přátelé, kteří se vyrovnávají s osobními i společenskými výzvami. Román se zabývá tématy jako je národní identita, přátelství, obětavost a boj za svobodu. Postavy procházejí různými zkouškami, které odhalují jejich charakter a hodnoty, a ukazují, jak silné vazby mohou ovlivnit život jednotlivců i celého národa. Jirásek se v díle zaměřuje na historické události a reálie, což přispívá k autentičnosti vyprávění. Celkově kniha nabízí komplexní pohled na českou historii a kulturu, přičemž zůstává věrná historickým faktům a kontextu doby. Čtenáři mohou očekávat hluboké zamyšlení nad významem národní soudržnosti a individuálního úsilí v těžkých časech.

Národopisná studie o valašské vesnici. Zabývá se v ní lidovými zvyky, obyvatelstvem, jejich rituály a povahami.

Farář Havlovický byl ustanoven padolským farářem. V Padolí běží rok za rokem ve svých zvyklostech a proměnách přírody. Ze světa přicházejí zvěsti o revoluci ve Francii, ale hlavně o choleře, která se začíná šířit z Asie přes Rusko do Evropy. Nakonec zasáhne i Padolí - farář Havlovický pohřbívá každý den, snaží se šířit osvětu a potlačovat pověry, které mezi lidmi začínají ze strachu před smrtí opět kolovat. Díky epidemii ubývá všem práce a výdělku, celý kraj tak trápí navíc i velká bída. Kraj se ze všeho jen těžce vzpamatovává. I farář Havlovický jakoby ztrácel síly...

Alois Jirásek: U NÁS. Románová čtyřdílná kronika. Kniha třetí - OSETEK.

Povídky zabývající se vztahy starých a mladých lidí z venkova.

Kalibův zločin, román Karla Václava Raise byl poprvé vydán časopisecky roku 1892 ve Světozoru a knižně vyšel v roce 1895. Patří mezi autorova klasická díla. Svůj námět čerpá z života podhorské vesnice, jak je u Raise zvykem, a zobrazuje všední problematiku soužití slabších se silnějšími a různých generací v jedné chalupě, jak je u autora také dosti obvyklé. Problémy a konflikty zobrazené v díle autor nijak neřeší, nekritizuje, pouze je podrobně popisuje.

Kniha 'U nás I.-IV.' představuje soubor literárních děl, která se zaměřují na českou kulturu, historii a každodenní život. Autor Adolf Kašpar a Alois Jirásek se ve svých příbězích věnují různým aspektům české společnosti, přičemž kladou důraz na morální hodnoty, tradice a vztahy mezi jednotlivci a komunitou. Dílo je rozděleno do čtyř svazků, které zachycují různé epochy a situace, reflektující jak historické události, tak i běžné životní situace. Klíčovými postavami jsou obyčejní lidé, jejichž osudy a rozhodnutí ilustrují širší sociální a kulturní kontext. V příbězích se objevují témata jako je láska, čest, odvaha a zrada, přičemž autoři často kontrastují idealismus s realitou každodenního života. Kniha nabízí čtenářům pohled na českou identitu a hodnoty, které formovaly národ. Dílo je psáno s cílem zachytit ducha doby a podnítit úvahy o místě jednotlivce v rámci společnosti. 'U nás I.-IV.' tak slouží jako cenný dokument, který přispívá k porozumění české kultuře a historii.

Prosté vyprávění o bodrém venkovském dědečkovi, který při návštěvě v rodině svého syna v Praze poznává nejen krásy města, ale i rozdílný způsob života venkovských a velkoměstských lidí.

Základním tématem psychologického románu, prostoupeného zaujetím pro mravní hodnoty lidského života, je niterný boj venkovského faráře, který se brání životnímu západu a nedovede se smířit s myšlenkou, že by již nebyl potřebný mezi svými farníky.

Román z prostředí venkovské inteligence z období obrození. Muž pracující ve škole má velmi málo sebevědomí, ale vlivem zdejších lidí si začíná stále více věřit. Zapojuje se do společenského života a najde zde i své štěstí.

Báseň pojednává o únosu Tomana Lesní pannou. Lesní panna je ve skutečnosti víla. Motiv únosu člověka vílami nebo rusalkami do jejich říše lze dohledat v mnoha evropských příbězích, objevuje se u severských Germánů, stejně jako u Keltů.

Klasické dílo české literatury detailně líčí dramatické období vrcholící protireformační moci ve 20. letech 18. století v Praze a na Skalce u Opočna.

Vzpomínky na idealizovaný život v osamělé myslivně, prodchnuté přírodní lyrikou, romantickým smutkem i láskou k životu a lidem.

Obsáhlý historický román líčí pohnutý osud českého národa v období bitvy na Bílé hoře a jejích tragických následků. Ústřední postavou vyprávění je poslední rektor Karlovy univerzity před jejím ovládnutím jezuity, humanistický básník Jan Kampanus Vodňanský, který svým postojema cítěním ztělesňuje veškerou bezmocnost a zoufalý vzdor poraženého národa v době pobělohorské.

Jedna z významných prací J. A. Komenského, kde se formou závěti Jednota loučí se svými věřícími a českým národem.

Romance štědrovečerní opsaná a omalovaná malířem Adolfem Kašparem. Každá sloka je ilustrována jedním obrázkem. Rok 1947, 3. vydání.

Podle kritického vydání spisů B.N. v Knihovně klasiků vychází jako jubilejní svazek Světové četby její dílo nejslavnější a nejvýznamnější, jež je zároveň jedním z pokladů české literatury vůbec, jak krásně napsal Zdeněk Nejedlý: "Co jest vlastně Babička?... Jistě, že to jest báseň, ale jest to i vzácný obraz našeho venkova v době předbřeznové; jest to rozkošný obrázek Ratibořického údolí se všemi podrobnostmi, ale jistě i kniha životní moudrosti pro každého z nás, nechť jsme jakéhokoliv věku, stavu i smýšlení... Babička jest dokonalá kniha životní moudrosti, objímající celý svět a dokonale jej sjednocující. Tím se stala nejvzácnější mezi všemi českými knihami." Vydáno k 100. výročí vydání "Babičky"