Adolf Kašpar Pořadí knih (chronologicky)

F. L. Věk je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v době národního obrození v 2. polovině 18. století a na začátku 19. století. Je to nejdelší (5 svazků) a nejdůležitější Jiráskovo dílo.Postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také zobrazuje herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméria.

Luhačovice - průvodce po lázních a jejich okolí

3. vydání sbírky lidové poezie. Pro děti od 5 let. Text literárně upravila, vysvětlivkami opatřila a ediční poznámku napsala Františka Havlová.

Povídka vypráví o příhodách dvou starých penzistů, žijících v malém zámečku v zapadlém kraji na Českomoravské vysočině.

První část knihy tvoří osm kratších básní pro děti, mezi nimi smutný obrázek bídy "Šumařovo dítě" (Leoš Janáček byl jím inspirován k symfonické básni), pro svobodu horující báseň "Na Bezdězi" ( o hrdém kralevici, který otevírá ptačí klícku seslovy: Syn Otakara dar ti vrací s díkem: on může být vězněm - nikdy žalářníkem!), něžné "Sněženky" (o obětavosti sesterské lásky a o původu jarních kvítků), a "Král Ječmínek", symbolisující víru českého lidu v lepší budoucnost. Druhá část obsahuje padesátistránkovou veršovanou pohádku "O čarovném pavouku": mladý tkadlec je jím sveden k lenošnému blahobytu a posléze poučen, že ne na úkor jiných nabyté bohatství, ale práce přináší člověku štěstí. Všechny básně jsou prostoupeny vlastenectvím Čechovým, jeho láskou k lidu a výchovnou notou.

Nejvýznamnější Raisův román z posledních let jeho života, v němž autor zachytil nejen těžký život podkrkonošského lidu, ale i národnostní útisk v pohraničí.

Další vydání klasické knihy významného moravského folkloristy a jazykovědce. Říkanky, hádanky i pohádky jsou určeny předškolním i mladším školním dětem.

První vydání v tomto nakladatelství. *** Po trilogii "Mezi proudy", líčící vznik a počátky husitství, a po "Proti všem", podávajících vrchol síly a slávy husitství, vzniká "Bratrstvo" jako třetí část Jiráskovy velké husitské epopeje. Ve 3 "rapsodiích" jsou vylíčeny osudy bratrskýchvojsk na Slovensku (1450-1467) pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa. 1. díl, zahrnující rok 1450-1451, je věnován nejslavnější době bratříků. Líčí vítěznou bitvu u Lučence, v níž české roty porazily daleko početnější vojsko Hunyadyho, a vpád bratříků vedených Janem Poberou z Lomu až k Pešti, kam nepronikl ani Žižka na svém tažení r. 1423. Bratříci opanovali celé Slovensko a stali se tak mocí, s níž musil počítat i nepřítel. Na ovládnutém území vybudovali zcela nový, jakoby státní útvar, jenž vedle moci krále Ladislava a moci Hunyadovců znamenal třetí samostatnou sílu na území tehdejších Uher. Jirásek líčí, jak husitský demokratismus posílil národnostní uvědomění a sebevědomí zejména slovenského zemanstva, ale i sloven. lidu. Tak je Bratrstvo kapitolou z dějin Slovenska, nově pojatou pod zorným úhlem osvobozovacího významu husitské revoluce, sociálního i národnostního.

Nejvýznamnější Raisův román z posledních let jeho života, v němž autor zachytil nejen těžký život podkrkonošského lidu, ale i národnostní útisk v pohraničí.

Románový příběh otištěný poprvé r. 1903 v časopise Zlatá Praha se odehrává v podkrkonošském kraji před celým stoletím. Autor líčí s realistickou věrností nelehký úděl chrastínského rodáka Břízka, charakterizovaného v závěrujako "chatrné lidské stehle". Nese v sobě vinu mládí,která ho provází až do hrobu. Břízkův osud je spjat s životem vesnice. Raisův román sehrál významnou roli ve vývoji české vesnické prózy konce 19. století.

V příběhu Stehlete se znovu objeví motivy zhoubných důsledků peněžní morálky na život venkovanů, motiv proletarizace drobných zemědělců, svízelného osudu svobodných matek, popanštělosti půlpánů. V obou pracích se tak Rais dotkne ožehavých sociálních a mravních problémů, byť je nestaví na první místo svého vyprávění. Proto i Sirotek a Stehle doplňují v Raisově díle pravdivý obraz života na našem venkově koncem 19. století.

Půvabná povídka z konce 19. století vypráví s lehkou nadsázkou o problému mladé novomanželky na malém českém městě.

Mária Lengyelová, zrádná Maďarka, vše co vyzvěděla na Talafúsovi z Ostrova poví Huňaovi. Korunovaný král Ladislav se ujal vlády. Jiskrova úloha na Slovensku se blíží ke konci.

F. L. Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

Čtvrtý díl, zachycující obrozenské události z let 1804-1811, se odehrává na pozadí napoleonských válek, přičemž autor rozšiřuje dění nejen na Prahu a Dobrušku, ale i na Litomyšl, kde studuje mladý Věk. V Praze se uzavírá rodinná tragédie Thámova, umírá profesor Vydra i Kramérius, nascénu však přicházejí nové buditelské postavy. Finanční patent, snižující roku 1811 hodnotu peněz na pětinu, ničí hospodářsky Věka a ten volí jako východisko odchod do Prahy.

Čtvrtý díl, zachycující obrozenské události z let 1804-1811, se odehrává na pozadí napoleonských válek, přičemž autor rozšiřuje dění nejen na Prahu a Dobrušku, ale i na Litomyšl, kde studuje mladý Věk. V Praze se uzavírá rodinná tragédie Thámova, umírá profesor Vydra i Kramérius, nascénu však přicházejí nové buditelské postavy. Finanční patent, snižující roku 1811 hodnotu peněz na pětinu, ničí hospodářsky Věka a ten volí jako východisko odchod do Prahy.

Známá Raisova povídka z venkovského života druhé poloviny 19. století líčí tragický příběh mladého Kaliby.

Vše, co jsme poznali v první knize, bylo jakýmsi úvodem: i pokud šlo o život samotného Věka, tam teprve studenta, i pokud šlo o vylíčení českého života na prahu obrození. Celý první díl podává obraz starého, konservativního venkova, i staré, bezstarostné Prahy s jejím rokokovým rozkošnictvím. A nový český život, mimo jedno vystoupení prof. Vydry, representoval tam jedině V. Tham. - V tom všem je druhá část díla již naprosto jiná. Vstupujeme do sebevědomého světa A. P. Vrby, hned za ním poznáváme starého sedláka Švehlu, napojeného Krameriusovou „Knihou Josefovou“ a „Česká expedice“ je již přímo obrozenskou dílnou, plně důvěřující ve zdar svého díla. Pak teprve uvádí nás J. k vlastnímu hrdinovi díla F. L. Věkovi, do jeho venkovského zátiší v Dobrušce. Stává se kupcem, ale neupadá do malosti, nýbrž je buditelem svého okolí.

Čtvrtý díl, zachycující obrozenské události z let 1804-1811, se odehrává na pozadí napoleonských válek, přičemž autor rozšiřuje dění nejen na Prahu a Dobrušku, ale i na Litomyšl, kde studuje mladý Věk. V Praze se uzavírá rodinná tragédie Thámova, umírá profesor Vydra i Kramérius, nascénu však přicházejí nové buditelské postavy. Finanční patent, snižující roku 1811 hodnotu peněz na pětinu, ničí hospodářsky Věka a ten volí jako východisko odchod do Prahy.

Třetí díl, sledující léta 1792-1800, ukazuje, jak se odrážela atmosféra Velké francouzské revoluce a obranné války revoluční Francie na našem národním obrození, a to opět v Praze i v Dobrušce. Věk, oženiv se, vzmáhá se hospodářsky a šíří po okolí lásku k české knize. Ve válce dvou světů procházejí obrozenské snahy o české divadlo, o český jazyk a českou knihu těžkou krizí. Do osobní tragédie se dostává V. Thám. Středem všech obrozenských snah zůstává i nadále Kramériova Česká expedice. Tento díl uzavírá požár Dobrušky, v němž Věk ztrácí domov i jmění a zachraňuje jen holý život svůj a své rodiny.

Příběh dvou přátek: českého hudebníka Kaliny a francouzského malíře Cheniera. Žijí ve Vídni. Po různých peripetiích obou, se rozchází. Chenier odchází do vlasti a padne u Waterloo. Kalina si vezme Zosiu a stane se varhaníkem v Náchodě.

Je to příběh o učiteli Augustu Purmovi, který učil ve škole v Chvalíně, kam chodila Božena Němcova. Byl to příkladný učitel. Nepoužíval rákosku. Vyučování bylo znamenité. Kromě hlavńích předmětů se učili zeměpis, dějepi a zpěv. Hoši pracovali v zahradě a dívky v ručních pracech. Mnoho trpěl pro své vychovatelské zásady, byl však šťasten, protože miloval děti a své povolání.

V této knize zobrazila autorka laskavého hraběte Hanuše Březovského a jeho rodinu. Pozoruhodná je láska hraběte k chudým potulným drotářům. Jeden z nich mu zachránil i život. Nejvěrnější přítelkyní jeho nevlastní sestry Jelenky je vesnické děvče Dorka. Obě děvčata prožívají první lásku. Dorka má ráda Pavla, ale v bližším seznámení jim brání zlý strýc Srna, který chce Pavla získat pro pytlačení a pašeráctví. Všechno nakonec dopadne dobře, Pavel si vezme Dorku a hrabě se ožení s Jelenkou.

Po trilogii Mezi proudy, líčící vznik a počátky husitství a po proti všem, podávajícím vrchol síly a slávy husitství, vzniká Bratrstvo jako třetí část (Husitský král vznik až později) Jiráskovy husitské epopeje. Část podávající pád a závěr velkolepého husitského dramatu. I Bratrstvo je proto plno husitské síly, ale je-li to v Mezi proudy teprve se rodící, prodírající síla a v Proti všem vítězná, celou Evropu přemáhající síla, je to v Bratrstvu síla již jen vybíjející se pro tu sílu samu. Není proto menší, ve své nevázanosti je snad ještě větší, divočejsí, ale už ne tvůrčí, budující.

Jirásek nás v této selance seznamuje s maloměstskou Litomyšlí let 1847 a 1848, zvl. pak s jejími filosofy, ne s těmi, „kteří pravdu každé věci znají“, ale s těmi jimž „bujná krev v mladém těle kolovala, kteří zpívali, dychtili a milovali, s nimiž dívky, jinak bradatých učených filosofů nic si nevážící, rády se bavily, ba je milovaly“. Novela se dělí na dvě části, ve dvě revoluce: první o majales, květnovou slavnost, kterou studenti přes přísný zákazhradecké konsistoře přece v Nedošínském háji uskutečnili, a druhou, historickou, o politickou svobodu r. 1848. J. psychologicky věrně zachycuje, jak působil revoluční rok na jednotlivé hrdiny, mužného vlastence Vavřenu, dobrosrdečného šprýmaře Frýborta, tragického Špínu, který padl v Praze na barikádách, zamilovaná děvčata, „matku studentů“, starou pannu slečnu Elis, ale také na místní němčící honoraci, representovanou nejvýrazněji omezenýmbyrokratem, panem aktuárem Roubínkem, majetníkem obrazu Herodesa, jenž se z pomyšlení na konstituci až k smrti rozstonal. „Fil. hist. je tak mladistvě svěží nejen proto, že jedná o studentech, ale i proto, že duch těchtostudentů ovládá všechno, i samého autora: a dále, že duch těchto studentů jest opravdu mladý, že věští příchod nové, lepší, svobodnější generace a tím i nového, lepšího života.“ (Podle Zd. Nejedlého.)

První část Jiráskovy trojdílné historické rapsodie Bratrstvo. O bojích husitských bratříků pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa za nezávislost Horní země (dnešního Slovenska) na Maďarech pod vládou Jánose Hunyadiho. Napsáno v letech 1898 - 1899.

Soubor tří vzájemně propojených částí, které se zabývají tématy bratrství, odvahy a národní identity v historickém kontextu českých zemí. Hlavní postavy, jako jsou odvážní muži a ženy, se potýkají s morálními dilematy a osobními zkouškami, které odrážejí širší společenské a politické problémy doby. První díl se zaměřuje na vznik a formování bratrstva, jehož členové se snaží o ochranu svých hodnot a tradic. Druhý díl rozvíjí konflikty a napětí mezi jednotlivými postavami, které se snaží vyvážit osobní ambice s kolektivními zájmy. Třetí díl přináší vyvrcholení příběhu, kde se hrdinové musí postavit důsledkům svých rozhodnutí a čelit výzvám, které ohrožují jejich ideály. Celý soubor se vyznačuje Jiráskovým charakteristickým stylem, který kombinuje historickou přesnost s literárními prvky, a nabízí hluboký pohled na lidskou psychologii a etické otázky. Čtenáři se mohou těšit na komplexní postavy a promyšlenou naraci, která zkoumá, jak jednotlivci ovlivňují a formují kolektivní osudy.

Národopisná studie o valašské vesnici. Zabývá se v ní lidovými zvyky, obyvatelstvem, jejich rituály a povahami.

Kronika z fiktivního města Padolí, jemuž se stal předlouhou autorův rodný Hronov, se odehrává v první polovině 19. století, v době předcházející revolučnímu roku 1848. Hlavní postavou je zde netypicky katolický kněz Havlovický, který řeší nejen osobní problémy obyvatel Padolí, ale snaží se i o ekonomický a vlastenecký rozvoj městečka.

Na padolské faře se objevuje bratr faráře Havlovického, Vincenc. Ten se chce časem vrátit do Padolí a začít zde těžit uhlí - je totiž přesvědčen, že je v kraji mnoho neobjevených zásob. Mezi místními pašeráky se objeví starý známý Málek s malým sirotkem, Hilmou, kterého našel cestou. Sirotka se ujímá tkadlec a pašerák Lhoták. Hilma si sice polepšil, musí však těžce pracovat a dokonce i Lhotákovi pomáhat při pašování - za jedné zimní cesty silně promrzne a těžce onemocní. Od té toby je velmi slabý. Faráře Havlovického zaujme nejen jeho osud, ale i jeho malířské nadání. Zařídí mu místo na umělecké škole a ubytování v Praze. Láska učitelského mládence v Poříči Kalisty k Anně Dušánkové z Padolí, nedopadne šťastně - rodiče Anny, zpyšnělí náhlým blahobytem, vyberou své dceři jiného ženicha - bohatého sedláka Dománě, kterého si Anna nakonec oblíbí.Začátkem roku 1840 dorazí do Padolí nový komisař - přísný a nekompromisní...

Povídky zabývající se vztahy starých a mladých lidí z venkova.

Známá Raisova povídka z venkovského života druhé poloviny 19. století líčí tragický příběh mladého Kaliby. Medailón o autorovi napsal Milan Pávek. Vydání dvacáté páté, v ČS první.

„U nás - Nová kronika I. - IV. díl“ je soubor historických a literárních děl, který zachycuje vývoj české společnosti a kultury v období od 19. do počátku 20. století. První díl se zaměřuje na každodenní život a tradice českého venkova, zatímco další díly postupně rozvíjejí témata jako národní identita, sociální změny a politické události. Klíčovými postavami jsou obyčejní lidé, zemědělci, řemeslníci a intelektuálové, kteří se snaží vyrovnat se s proměnami doby. Díla se vyznačují realistickým zobrazením doby, včetně popisu krajiny, zvyklostí a mezilidských vztahů. Autoři, Adolf Kašpar a Alois Jirásek, využívají historických faktů a osobních příběhů k ilustraci širších společenských problémů, jako jsou chudoba, vzdělání a národní obrození. Celkově se jedná o komplexní pohled na českou historii a kulturu, který čtenářům nabízí hlubší porozumění historickému kontextu a jeho vlivu na současnost.

Prosté vyprávění o bodrém venkovském dědečkovi, který při návštěvě v rodině svého syna v Praze poznává nejen krásy města, ale i rozdílný způsob života venkovských a velkoměstských lidí. 26. vydání, v Československém spisovateli 1. vydání.

Základním tématem psychologického románu, prostoupeného zaujetím pro mravní hodnoty lidského života, je niterný boj venkovského faráře, který se brání životnímu západu a nedovede se smířit s myšlenkou, že by již nebyl potřebný mezi svými farníky.

Román z prostředí venkovské inteligence z období obrození. Muž pracující ve škole má velmi málo sebevědomí, ale vlivem zdejších lidí si začíná stále více věřit. Zapojuje se do společenského života a najde zde i své štěstí.

Báseň pojednává o únosu Tomana Lesní pannou. Lesní panna je ve skutečnosti víla. Motiv únosu člověka vílami nebo rusalkami do jejich říše lze dohledat v mnoha evropských příbězích, objevuje se u severských Germánů, stejně jako u Keltů.

Ukazuje pravdivě násilnou rekatolizaci, v čele s odborníky - jezuity. Hlavní protagonisté - skalský regent a rodina myslivce Machovce, trestaného jezuity za přechovávání českých knih. Z jejich rozhodnutí je Helenka Machovcová dána na převýchovu do domu pražského sedláka, kde se zamiluje do jeho syna. Láska mladých lidí narazí na odpor bohaté katolické rodiny a dívka se posléze vrací k otci, aby ho provázele do emigrace. Pochmurný závěr je v souladu s celkovým zaměřením knihy, v níž se autor soustředil na vysledování vnitřního stavu české společnosti v době baroka a zobrazil její morální krizi.

Vzpomínky na idealizovaný život v osamělé myslivně, prodchnuté přírodní lyrikou, romantickým smutkem i láskou k životu a lidem.

Obsáhlý historický román líčí pohnutý osud českého národa v období bitvy na Bílé hoře a jejích tragických následků. Ústřední postavou vyprávění je poslední rektor Karlovy univerzity před jejím ovládnutím jezuity, humanistický básník Jan Kampanus Vodňanský, který svým postojema cítěním ztělesňuje veškerou bezmocnost a zoufalý vzdor poraženého národa v době pobělohorské.

Jedna z významných prací J. A. Komenského, kde se formou závěti Jednota loučí se svými věřícími a českým národem.

Romance štědrovečerní opsaná a omalovaná malířem Adolfem Kašparem. Každá sloka je ilustrována jedním obrázkem. Rok 1947, 3. vydání.

Nejslavnější klasické dílo spisovatelky Boženy Němcové není třeba dlouze představovat. Malebný příběh z venkova 19. století nám vypráví o životě a hodnotách prostých lidí i vrchnosti. Kdo by mohl zapomenout na babičku a její nejoblíbenější vnučku Barunku, paní kněžnu a její schovanku Hortensii či Viktorku a černého vojáka. 25-001-87