Hanuš Karlach Knihy

Německy píšící autor narozený v Praze zachycuje v rozměrném románě, dokončeném v roce Hitlerova nástupu k moci, útlak Arménů a vyhlazovací boje proti nim v Turecku v době první světové války. Jádrem příběhu je čtyřicet dní trvající hrdinský boj malé nezkušené arménské armády,statečně odolávající na Hoře Mojžíšově na pobřeží Středozemního moře mnohonásobné turecké – muslimské přesile. Román byl v době svého zrodu přijat jako varovné, umělecky podmanivé humanistické poselství. Vyd. 5., tohoto překladu 1.

Řezné rány vypadají příšerněji než střelné… I když na některé střelné taky není příjemný pohled… Rutinní dialog citově okoralých policejních vyšetřovatelů nad tělem jako by potvrzovalo jeho proměnu z živé tkáně v neživou hmotu. Tahle hmota, zkrvavená, pobodaná a pokrytá řeznými ranami, byla živá ještě před hodinou. To se jmenovala Muriel Starková a bylo jí sedmnáct roků. V téže chvíli, co se policisté nad tělem mrtvé dívky dohadují, zda byla před smrtí znásilněná, přibíhá na 87. revír jiná dívka. Je jí teprve patnáct, nevypadá o nic lépe než mrtvá, odřená, zakrvácená, ale žije. Hlásí vraždu. Obětí ke její sestřenice. Zdá se, že detektivům její svědectví o tom, jek se obě vracely ze zábavy a jak je napadl neznámý muž, pomohlo. Netrvá dlouho a domnělého pachatele mají. Jenže netrvá o nic déle a musí ho zase pustit, protože je nevinný. A tak nezbývá, než se vnořit do přediva příbuzenských vztahů, kde se vedle obou dívek nacházejí i velmi nedůvěryhodní jedinci, a litovat, že se beze stopy ztratil deník, který si oběť vedla. Až jim padne do rukou, pochopí i nejjemnější podrobnosti dívčina života. K tomu však musí nejprve dopadnout vraha… Ed McBain tak jako vždy vidí i tento zločin jako extrémní projev zcela určitého společenského klimatu, jaké nevládne v USA teprve od včerejška, klimatu, které jako virus neblaze prosáklo i do bohabojné, navenek naprosto spořádané rodiny.

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Výbor z povídek tohoto všestranného umělce. Autora, kterého ovlivnil svět anglosaského gotického románu. V Hoffmannovi se čtenářům i dnes vzdor historickému odstupu dostává literáta v syntetičnosti díla, v jeho dynamice, v jeho metaforičnosti nezastavující se před sférami mimo reálný svět. Kniha obsahuje sedm povídek, mezi nimi dosud nepublikovaný text Princezna Brambilla, pro Hoffmanna nejtypičtější.

Výbor z veršů německého barokního básníka Johanna Christiana Günthera Krvavý rubín, který vydáváme ve svrchovaném překladu Josefa Hiršala, potvrzuje neutuchající platnost výroku, jímž Vojtěch Jirát před lety doprovodil antologii z tvorby této epochy: „V době, kdy se znovu a znovu vydává a je plně oceňováno velké umění Bridelovo a Michnovo, není proto zbytečný pokus uvést k nám také umění jejich německých druhů… a umístit Günthera v našem literárním povědomí kamsi vedle Villona a romantických vyděděnců.“

V novém, upraveném vydání vychází tato slavná kniha amerického matematika, v níž nás zve třeba na ostrovy poctivců a padouchů, do světa Alenky v říši divů a za zrcadlem a Shakespearova Benátského kupce, k inspektoru Fishtrawnovi ze Scotland Yardu, mezi vlkodlaky nebo za hrabětem Draculou. Autor nám představuje 271 hádanek, chytáků či logických paradoxů a pro kontrolu samozřejmě nabízí i jejich podrobná řešení. Hravou a vtipnou formou nás uvádí například do světa výrokové logiky a teorie množin včetně proslulého Gödelova principu. Úlohy jsou vhodné pro všechny milovníky záhad a logiky i pro ty, kdo se chtějí zdokonalit v řešení některých částí testů obecných studijních předpokladů.

podnázev: aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách V Tetě Joleschové nás Friedrich Torberg uvádí do kavárenského života Prahy a Vídně 20. a 30. let, kde ještě přežívá útulná a snášenlivá kultura mnohonárodního starého Rakouska, kde se střední vrstva stále považuje za spoluobčany a tráví neuvěřitelné tisíce hodin (často až do rána) v družných diskusích o lidech, kultuře a stavu světa. Tady pěstovala dnes už zaniklé konverzační umění repartee – okamžité, hbité a především vtipné odpovědi. Jak dokládají Torbergovy anekdoty, nepochybně v něm excelovala proslavená i zneslavená židovská výmluvnost, sebeironie a sebeobranný humor, v nemalé míře i proto, že židé ztratili ochranu starého mocnářství. Bonmot či epigram mohou vzniknout právě jen v takové pestré pospolitosti. Skutečně: v podivuhodné symbióze se v tehdejších kavárnách prolíná svět obchodníků a prokuristů s literáty a umělci všeho druhu a pozdní květ rakouské kultury po první válce má své kolektivní kořeny, tak často židovské a české, právě zde: Stefan Zweig, Rainer Maria Rilke, Karl Kraus, Peter Altenberg, Leo Perutz, Franz Werfel, Robert Musil – máme-li jmenovat alespoň ty nejvýznačnější. Svět rakouských kaváren zanikl, ta tam je legendární Tante Jolesch, ale vtip trvá.

Romantická povídka z autorova rodného kraje líčí ve třech částech pohnutý osud svérázného obyvatele šumavské samoty. V retrospektivě se autor vrací k životu zajímavého starce, který chodí po horách a sbírá květiny a minerály, doprovázený chlapcem zdejšího hajného, jemuž se snaží vštípit základy vzdělání a předat své zkušenosti. Místní obyvatelé mu přezdívají "lesní poutník", aniž by cokoliv znali o jeho minulosti. Stařec je bývalý bohatý stavitel, který platí samotou za neuvážený životní krok. Jako mladý muž se oženil s krásnou a jemnou ženou, s níž vedl léta harmonický poklidný život. Manželství ale bylo bezdětné a oba manželé, kteří ve vlastních dětech viděli smysl lidské existence, se po dlouhých úvahách rozhodli obětovat svůj šťastný svazek, rozejít se, a s novými partnery se pokusit svoji touhu naplnit. Setkání po mnoha letech oběma ukázalo, jak chybné bylo jejich rozhodnutí, a pozdě si oba uvědomili, že jejich láska měla daleko vyšší smysl a hodnotu.

Dvě romantické povídky z počátečního období tvorby známého rakouského spisovatele a šumavského rodáka. V první snové povídce s názvem Kondor provází její hrdina vzdušný balon, v němž se rozhodla překonat s dvěma společníky zemskou tíži mladá svobodomyslná šlechtična. Ohromující pocit z nadzemské výšky navždy proměnil její vnímání pozemského života a lásky. S hrdinou vyprávění pak oba do konce života spojuje platonický, ničím nezkalený cit. V povídce Ves na pláňce popisuje Stifter příběhem mladíka, rodáka z náhorní plošiny, který odešel do světa a po mnoha letech se vrátil ke svým chudým rodičům stejně nezkažený, jako odcházel, lyrickým jazykem krajinu svého dětství.

První novela Cizí přítel (1982) je osobní výpovědí moderní intelektuálky, druhá Hornův konec (1985) vypráví o sebevraždě zatrpklého samotářského historika. Dvě novely německého autora a dramatika charakterizuje vyhraněné nenávodné pojetí, zcela prosté přímých morálních apelů. V první novele lékařka, která se ocitá na pohřbu jediné osoby, k níž měla hlubší citový vztah, přehlíží svůj dosavadní život. Pod zdánlivou spokojeností se odkrývá duševní vyprahlost, neschopnost jakkoli se angažovat a citová prázdnota. Druhá novela se odehrává v roce 1957 a je souhrnem výpovědí několika zainteresovaných osob, která svým postojem dokazují relativitu konkrétních činů jednotlivce.