Hanuš Karlach Pořadí knih (chronologicky)

Tajuplný a hrůzostrašný román významného představitele německé klasické literatury se vrací do prostředí staropražského města k legendárnímu Golemovi. Vypravěč se ve snu dostává do uliček a katakomb pražského Židovského města a zde se setkává se znovuobjeveným Golemem, je zapleten do romantické milostné historie a řady hrůzných dobrodružství, a nakonec se opět probouzí ve svém pražském hotelovém pokoji.

Reinhard kardinál Marx, arcibiskup mnichovský a freisinský, jinak dvojnásobný vysokoškolský profesor (teologie a sociálních věd a také ekonomie), prezident všech evropských biskupských konferencí a jedna z osmi hlav poradního sboru papeže Františka, se ve své první knize „Kapitál“, která rovněž vyšla v češtině, zabývá hospodářstvím a životní úrovní obyvatel. V novém textu „Církev přežívá“ (Kirche überlebt ‒ v originále typograficky zvýrazněná rafinovaná slovní hříčka, do češtiny vlastně nepřeložitelná) se zamýšlí nad situací katolické církve v dnešní době, nad jejím účinným posláním a zasazuje se o její pokrokové proměny, aby byla v souladu se „znameními doby“.

Pohádky a pověsti z česko-rakouského pomezí vypráví o krásné přírodě, dobrotě venkovských lidí a podivuhodných postavičkách z dávných dob.

1816/1817 – inspirováno Callotem. Proslulý německý fantasta Hoffmann, jeden z největších klasiku literárního hororu, považovaný za mistra svého oboru a zároveň průkopník moderní povídky. Poté, co napsal jeden ze svých nejhrůzostrašnějších románu Ďáblovy elixíry (Die Elixiere des Teufels – 1815/1816), vstoupil na pudu ještě hrozivější hrůzy, aby své ctitele uvrhl do vší ponurosti, do spáru záhadného Pískouna (Der Sandman), bytosti, která se vkrádá za tmy k nemluvňatům, aby jim vydloubala z očních důlků bulvy, kterými krmí své krvelačné potomky. Sbírka povídek, jíž je Pískoun součástí, vychází z touhy zaznamenat temná zákoutí lidské duše rytinami malíře Jacquese Callota, vychází z inspirace malířským stylem – šerosvitem, kdy řada postav je uvrhnuta do tmy, pouze některé detaily jsou jako rozum jasné myšlenky osvícené. Není bez zajímavosti, že klíčová povídka Pískoun posloužila za inspiraci řadě tvůrců, od psychoanalytika Sigmunda Freuda až po žijící legendu italského hororu Daria Argenta. V souhrnném celku vychází tato klasická sbírka v češtině vůbec poprvé od doby svého vydání v roce 1817.

V novém, upraveném vydání vychází tato slavná kniha amerického matematika, v níž nás zve třeba na ostrovy poctivců a padouchů, do světa Alenky v říši divů a za zrcadlem a Shakespearova Benátského kupce, k inspektoru Fishtrawnovi ze Scotland Yardu, mezi vlkodlaky nebo za hrabětem Draculou. Autor nám představuje 271 hádanek, chytáků či logických paradoxů a pro kontrolu samozřejmě nabízí i jejich podrobná řešení. Hravou a vtipnou formou nás uvádí například do světa výrokové logiky a teorie množin včetně proslulého Gödelova principu. Úlohy jsou vhodné pro všechny milovníky záhad a logiky i pro ty, kdo se chtějí zdokonalit v řešení některých částí testů obecných studijních předpokladů.

Román vypráví o osudech hudebního skladatele Adriana Leverkühna. Historie skladatele, trpícího zákeřnou chorobou, která na čas vybičuje jeho duševní schopnosti na samu hranici možností, aby z něj pak tím rychleji udělala lidskou trosku, je vyprávěna jeho přítelem, solidním humanistou, který se stejnou hrůzou sleduje osud svého druha, jako později osud svého národa. Hluboce promyšlené analýzy Beethovenových děl se střídají s fascinujícími popisy hrdinových skladeb a tvoří ucelený obraz vývoje německé a světové hudby. Vrcholný Mannův román inspirovaný Goethovým Faustem.

podnázev: aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách V Tetě Joleschové nás Friedrich Torberg uvádí do kavárenského života Prahy a Vídně 20. a 30. let, kde ještě přežívá útulná a snášenlivá kultura mnohonárodního starého Rakouska, kde se střední vrstva stále považuje za spoluobčany a tráví neuvěřitelné tisíce hodin (často až do rána) v družných diskusích o lidech, kultuře a stavu světa. Tady pěstovala dnes už zaniklé konverzační umění repartee – okamžité, hbité a především vtipné odpovědi. Jak dokládají Torbergovy anekdoty, nepochybně v něm excelovala proslavená i zneslavená židovská výmluvnost, sebeironie a sebeobranný humor, v nemalé míře i proto, že židé ztratili ochranu starého mocnářství. Bonmot či epigram mohou vzniknout právě jen v takové pestré pospolitosti. Skutečně: v podivuhodné symbióze se v tehdejších kavárnách prolíná svět obchodníků a prokuristů s literáty a umělci všeho druhu a pozdní květ rakouské kultury po první válce má své kolektivní kořeny, tak často židovské a české, právě zde: Stefan Zweig, Rainer Maria Rilke, Karl Kraus, Peter Altenberg, Leo Perutz, Franz Werfel, Robert Musil – máme-li jmenovat alespoň ty nejvýznačnější. Svět rakouských kaváren zanikl, ta tam je legendární Tante Jolesch, ale vtip trvá.

Řezné rány vypadají příšerněji než střelné… I když na některé střelné taky není příjemný pohled… Rutinní dialog citově okoralých policejních vyšetřovatelů nad tělem jako by potvrzovalo jeho proměnu z živé tkáně v neživou hmotu. Tahle hmota, zkrvavená, pobodaná a pokrytá řeznými ranami, byla živá ještě před hodinou. To se jmenovala Muriel Starková a bylo jí sedmnáct roků. V téže chvíli, co se policisté nad tělem mrtvé dívky dohadují, zda byla před smrtí znásilněná, přibíhá na 87. revír jiná dívka. Je jí teprve patnáct, nevypadá o nic lépe než mrtvá, odřená, zakrvácená, ale žije. Hlásí vraždu. Obětí ke její sestřenice. Zdá se, že detektivům její svědectví o tom, jek se obě vracely ze zábavy a jak je napadl neznámý muž, pomohlo. Netrvá dlouho a domnělého pachatele mají. Jenže netrvá o nic déle a musí ho zase pustit, protože je nevinný. A tak nezbývá, než se vnořit do přediva příbuzenských vztahů, kde se vedle obou dívek nacházejí i velmi nedůvěryhodní jedinci, a litovat, že se beze stopy ztratil deník, který si oběť vedla. Až jim padne do rukou, pochopí i nejjemnější podrobnosti dívčina života. K tomu však musí nejprve dopadnout vraha… Ed McBain tak jako vždy vidí i tento zločin jako extrémní projev zcela určitého společenského klimatu, jaké nevládne v USA teprve od včerejška, klimatu, které jako virus neblaze prosáklo i do bohabojné, navenek naprosto spořádané rodiny.

Román vypráví o procesu zrání mladého muže v samostatného člena společnosti v duchu humanistických ideálů německé klasiky. V knize se čtenář setkává se silnými charaktery protagonistů, kteří v krizových okamžicích života jsou přísní k sobě, zocelují se odříkáním a kázní, zachraňují se tvořivou prací a službou bližnímu. Na cestě k dospělosti prochází hlavní hrdina školou života – odrůstá rodičovskému domu, musí se osvědčit v povolání, hledá životní vzory a potkává svou velkou lásku. Autor jako zanícený vyznavač klidného vývoje společnosti kreslí před očima čtenářů obraz harmonického světa a snaží se vštípit jim touhu po klidném, činorodém životě v souladu s přírodou a mravními principy. Sebevzdělávání a zapojení člověka do řádu přírody a společnosti je základním tématem autorova výchovného úsilí.

Dvě romantické povídky z počátečního období tvorby známého rakouského spisovatele a šumavského rodáka. V první snové povídce s názvem Kondor provází její hrdina vzdušný balon, v němž se rozhodla překonat s dvěma společníky zemskou tíži mladá svobodomyslná šlechtična. Ohromující pocit z nadzemské výšky navždy proměnil její vnímání pozemského života a lásky. S hrdinou vyprávění pak oba do konce života spojuje platonický, ničím nezkalený cit. V povídce Ves na pláňce popisuje Stifter příběhem mladíka, rodáka z náhorní plošiny, který odešel do světa a po mnoha letech se vrátil ke svým chudým rodičům stejně nezkažený, jako odcházel, lyrickým jazykem krajinu svého dětství.

Romantická povídka z autorova rodného kraje líčí ve třech částech pohnutý osud svérázného obyvatele šumavské samoty. V retrospektivě se autor vrací k životu zajímavého starce, který chodí po horách a sbírá květiny a minerály, doprovázený chlapcem zdejšího hajného, jemuž se snaží vštípit základy vzdělání a předat své zkušenosti. Místní obyvatelé mu přezdívají "lesní poutník", aniž by cokoliv znali o jeho minulosti. Stařec je bývalý bohatý stavitel, který platí samotou za neuvážený životní krok. Jako mladý muž se oženil s krásnou a jemnou ženou, s níž vedl léta harmonický poklidný život. Manželství ale bylo bezdětné a oba manželé, kteří ve vlastních dětech viděli smysl lidské existence, se po dlouhých úvahách rozhodli obětovat svůj šťastný svazek, rozejít se, a s novými partnery se pokusit svoji touhu naplnit. Setkání po mnoha letech oběma ukázalo, jak chybné bylo jejich rozhodnutí, a pozdě si oba uvědomili, že jejich láska měla daleko vyšší smysl a hodnotu.

Jeden prostý smolař se s rodinou vydává do lesů, aby unikl moru. Je užitečné porovnat obě verze této možná nejpůsobivější povídky Adalberta Stiftera: Proti neuhlazenému původnímu znění „Smolařů“ z roku 1849, kterému leckdo dává přednost, tu stojí „studiové znění“ textu nazvaného už „Žula“; v něm se Stifter blíží klasickému ideálu. Kdokoliv si přečte tuto knihu, bude vědět víc o jedné i druhé duši, které obě přebývaly ve Stifterově nitru.

Výbor z povídek tohoto všestranného umělce. Autora, kterého ovlivnil svět anglosaského gotického románu. V Hoffmannovi se čtenářům i dnes vzdor historickému odstupu dostává literáta v syntetičnosti díla, v jeho dynamice, v jeho metaforičnosti nezastavující se před sférami mimo reálný svět. Kniha obsahuje sedm povídek, mezi nimi dosud nepublikovaný text Princezna Brambilla, pro Hoffmanna nejtypičtější.

Berlín, pozdní 90. léta. Bernard Willenbrock, někdejší inženýr v nejmenovaném podniku ve státě dělníků a rolníků, si pořídí obchod použitým zbožím. Obchod prosperuje, manželství funguje, příležitostná milostná dobrodružství zůstávají utajena. Ovšem všechny jistoty klidné, zdánlivě ničím nerušené existence se postupně začínají rozpadat. Pod povrchem spořádaných poměrů se čím dál víc obnažuje džungle ostrých loktů, kde platí jediné pravidlo: pomoz si sám. Christoph Hein zdánlivě lehkým perem, nicméně s nemilosrdnou, až chirurgickou přesností vypráví o katastrofách, které jsou jen chatrně skryty pod povlakem naší jakoby hladce fungující existence.

Jste stará čarodějnice nebo ctitel tajuplna? Lákají vás doby, kdy odsouzenci žili na dně temných kobek? Nic nemilujete tolik, jako když vypnou elektřinu a vy se můžete bytem ploužit jako přízrak? Okouzluje vás strach, když vám jeho ostří přejíždí po zádech? Nakladatelství Mladá fronta pro vás nedávno vydalo temný román Ďáblův elixír. Knížka vypráví o pocitech muže, který je přes den vzorným úředníčkem a v noci se propadá do svých černých fantazií. Příběh se odehrává v přítmí, v chladu a nejistotách. Čtenář se octne i v nejtemnější kobce, takřka ucítí neútulnou vlhkost jejích stěn. Ve světě, kde se na hřbetech černých koní hrdě nesou neznámí jezdci, se čtenář může lehko ztratit. Z temnoty jej však pomocí rozžatých svící vyvede hlavní postava knihy, mnich Medard. Pozor na něj, není zrovna počestný. Kromě vůně ohně miluje i hříchy... V romantických kulisách honosných sídel, temných kobek a hlubokých hvozdů se odehrává životní příběh Satanova potomka, hříšného mnicha Medarda. Hrdinova mysl zmítající se mezi Bohem a Satanem, mezi zbožností, touhou po světské moci a tělesnou žádostí, prochází nevýslovným duševním peklem rozdvojené osobnosti. Umně zkomponovaný román německého romantického spisovatele, v němž se prolínají fantastické přeludy se skutečností, v sobě nese i silný erotický náboj.

Psychologický román vypovídá o osudech několika obyvatel rakouské vesnice v přelomovém roce 1989. Na pozadí dějinných událostí z konce 80. let, kdy padá železná opona, rozehrává autor příběhy lidí z malé obce v Dolním Rakousku u českých hranic. Intelektuál Roman, který sem přijíždí ze Sao Paula a pokouší se vyznat sám v sobě, jeho matka, naivně začínající na farmě nový ekologicky nezávadný život, starosta-starousedlík König – to jsou někteří ze smutných hrdinů, ovlivňovaných osobními problémy a problémy doby. Dílo je poslední částí velmi volné autorovy románové trilogie (Blažená léta, křehký svět; Smyslová jistota). Robert Menasse, uznávaný představitel současné rakouské literatury, zde bravurně rozebírá zejména psychiku svých protagonistů a nemilosrdně obnažuje šíři jejich vnitřního světa od grotesknosti až k tragice. Výsledkem je román sugestivní, nikoli však jednoduchý.

Pokusy na lidech: smrtící experimenty německých lékařů.

Satirická próza Žabí lamento o Německo-polské hřbitovní společnosti se odehrává na přelomu 80. a 90. let 20. století. V roce 2005 podle této knihy natočil režisér Robert Glinski stejnojmenný film.

Výbor z veršů německého barokního básníka Johanna Christiana Günthera Krvavý rubín, který vydáváme ve svrchovaném překladu Josefa Hiršala, potvrzuje neutuchající platnost výroku, jímž Vojtěch Jirát před lety doprovodil antologii z tvorby této epochy: „V době, kdy se znovu a znovu vydává a je plně oceňováno velké umění Bridelovo a Michnovo, není proto zbytečný pokus uvést k nám také umění jejich německých druhů… a umístit Günthera v našem literárním povědomí kamsi vedle Villona a romantických vyděděnců.“

Své úvahy o moderní zejména německé, společnosti, předkládá autor v několikadějových liniích: ve snové sci-fi rozmlouvá s potkankou, která přežila jakousi globální katastrofu lidstva z pozice úspěšně přeživšího živočišného druhu komentuje lidské dějiny. S postavou liliputána Oskara (hrdina Plechového bubínku) navštěvuje Polsko a zobrazuje problematické německo-polské vztahy. V třetí rovině děje, v příběhu pěti vědeckých pracovnic sledujících znečištění Baltského moře, se vyslovuje autor k ekologickým problémům konzumní společnosti. Groteskně laděný, složitě strukturovaný obraz současného světa, při jehož kompozici autor pracuje s fantastickými i pohádkovými motivy.... celý text

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

4 povídky F. Werfela: Ne vrah, zavražděný je vinen, Maloměšťákova smrt, Tajemství jednoho člověka a Bledě modré ženské písmo. Nejvýraznější povídkou však je první zmíněná, podle níž je tento soubor pojmenován. Hlavní postavou je Karel Dušek, syn významného vojenského hodnostáře, z něhož se rovněž stane důstojník, který se však s otcem dostane do výrazného konfliktu, když vyjde najevo, že se přihlásil jako dobrovolník k atentátu na cara. Po vyhrocené scéně dokonce téměř podlehne touze – otce zabít. Novela vynesla Werfelovi slávu a nabyla téměř symbolického významu pro téma generačního konfliktu.

První novela Cizí přítel (1982) je osobní výpovědí moderní intelektuálky, druhá Hornův konec (1985) vypráví o sebevraždě zatrpklého samotářského historika. Dvě novely německého autora a dramatika charakterizuje vyhraněné nenávodné pojetí, zcela prosté přímých morálních apelů. V první novele lékařka, která se ocitá na pohřbu jediné osoby, k níž měla hlubší citový vztah, přehlíží svůj dosavadní život. Pod zdánlivou spokojeností se odkrývá duševní vyprahlost, neschopnost jakkoli se angažovat a citová prázdnota. Druhá novela se odehrává v roce 1957 a je souhrnem výpovědí několika zainteresovaných osob, která svým postojem dokazují relativitu konkrétních činů jednotlivce.

Román volně navazuje na knihu Život a dobrodružství trubadury Beatrice (1981). Hlavní postavy románu jsou strojvůdkyně berlínské rychlodráhy Laura a její mytické lepší já zvané Amanda a trubadura Beatrice, která přijala podobu Sirény. Amandu oddělil od Laury vrchní ďábel Kolbuk v úsilí udržet světový patriarchát. Beatrice má skýtat oporu Lauře a Amandě při jejich spojení v jednu bytost v zájmu záchrany lidstva, které se ocitlo na rozcestí od něhož vede vývoj buď k totálnímu vyhubení lidstva a planety nebo k "polidštění" lidí. V románu se prolíná vyprávění o osudech Laury od jejího dětství k současnému osudu pracující osamělé matky s vyprávěním o bájných bytostech, které zasahují do jejího osudu. Autorka využívá bohatě jak mytologii řeckou, tak středověké báje německé, citáty z klasické literatury i z děl filozofických. V zápolení mužské a ženské poloviny lidstva je skryta metafora o boji pozitivních a negativních vlastnostech člověka. V románu nechybí humorný pohled na emancipaci ženy, ne vztah muže a ženy v socialistické společnosti.

Vědecko-fantastické povídky východoněmeckého autora varují společnost před technickými vynálezy a objevy, které člověka zbavují morální odpovědnosti.

V této próze vystavěl autor monumentální pomník všem mladým lidem, kteří ideály nového společenského uspořádání, kde mají platit ryzí hodnoty lidství, probojovávají i za cenu dočasného nepochopení, na izolace mezi blahobytnými břichy lidí domnívajících se, že "jdou s dobou", ve skutečnosti ovšem žijících ve strašlivém omylu záměny jevu za podstatu. Paul a Paula své štěstí spočívající na opravdových hodnotách nedobudují, jejich zápas skončí tragicky. Avšak Plenzdorf nenapsal žádnou plačtivou historii; naopak, její poloha je naveskrz optimistická - ideál tak ryzí nemůže zemřít.

Pět povídek vypráví příběhy všedního dne: „Paní Persokeitová nechá pozdravovat“ o svérázném zaplacení dluhu; „Prázdeň“ o člověku, který neustále přemýšlí, jak to navléci, aby se stal slavným; „Třetí hřebík“ o touze po nedostatkovém zboží; „Slečna Elvíra“ o člověku, který se snaží svést svou chybu na někoho jiného; a „Rozhodující zvraty“ o touze po úspěšném sexuálním životě. Všechny povídky jsou napsány s jemným humorem.

aneb Výjevy o květech, plodech a trní, neboli Manželství, smrt a svatba advokáta chudých Houžvětína Stanislava Sirového v říšském tržním městysi Kopytví Tento první německý román o manželství se většinou odehrává v říšském tržním městysi Kopytví, kde skromně žije mladý advokát Houžvětín Stanislav Sirový. Je sice chudý jako kostelní myš, ale protože má brzy dostat dědický podíl po matce, ožení se s rozmilou praktickou Alenkou, která za ním přijede až z Augšpurku. Mladí manželé jsou šťastni a vzájemná láska jim zpočátku pomáhá nést všechny svízele, jež přináší život v licoměrném a šosáckém Kopytví. Ale poručík si vymýšlí stále nové právnické kličky, aby nemusel dát dědictví z ruky, z mladé domácnosti postupně mizí cínové nádobí, Sirový se rozhodne, že si začne přivydělávat literární prací, rázná hospodyňka se až příliš čile a často ohání smetákem a hadrem, na scéně se objeví kopytevský seladón, ozve se žárlivost - a náhle jsou ,,medové měsíce'' tytam a místo nich je tu otázka v manželství nikoli neobvyklá: Jak dál? Sirovému však poradí jeho přítel dvojník, takže advokát vyřeší tento problém věru originálně.

Společenskokritický román známého spisovatele a skladatele německého romantismu představuje dvojpříběh, v němž příběh kapelníka jenž se v prostředí své doby nemůže realizovat jak ve svých citech, tak i umělecky, je doplňován příběhem zvířecím, odhalujícím prázdnotu a směšnosttehdejší společenské smetánky.

Německy píšící autor narozený v Praze zachycuje v rozměrném románě, dokončeném v roce Hitlerova nástupu k moci, útlak Arménů a vyhlazovací boje proti nim v Turecku v době první světové války. Jádrem příběhu je čtyřicet dní trvající hrdinský boj malé nezkušené arménské armády,statečně odolávající na Hoře Mojžíšově na pobřeží Středozemního moře mnohonásobné turecké – muslimské přesile. Román byl v době svého zrodu přijat jako varovné, umělecky podmanivé humanistické poselství. Vyd. 5., tohoto překladu 1.