Souborné vydání prvních komiksových příběhů z konce 80. let 20. století s hrdinkou zvaná Tankerka v hlavní roli. Jedno odporné stvoření ženského pohlaví brutálně zneužívá tři základní přírodní zdroje: tabák, alkohol a klokany. Z hlubin australské pustiny se zjevuje na hřbetě svého bájného tanku... Nakladatelská anotace. Kráceno.
Podtitul: Dvě století Riemannovy hypotézy. Každý pouhým uchem rozezná podle zvuku housle od klarinetu, málokdo však tuší, že za to mohou prvočísla. Prvočísla, fascinující stavební kameny veškeré matematiky, vyluzují tajemnou hudbu, o které toho stále ještě víme jen velmi málo. V roce 1859 zaslal Bernhard Riemann Berlínské akademii věd desetistránkový článek, který navěky změnil tvář matematiky. Šlo o jednu specickou záhadu týkající se prvočísel. V srdci díla se skvěla převratná myšlenka, kterou však Riemann tak úplně nedotáhl do konce – neposkytl úplný důkaz jednoho ze svých tvrzení. Vznikla „Riemannova hypotéza“, otázka, na kterou nikdo nebyl schopen dát odpověď do dnešních dnů. Záhada přežila celé století bez úhony a daří se jí i nadále. Ne nadarmo je považována za svatý grál světové matematiky. Za vyřešení Riemannovy hypotézy je přislíbena cena jednoho milionu amerických dolarů. Mezi matematiky ale převládá názor, že jakýkoli jiný způsob, jak tuto částku vydělat, bude nejspíš nepoměrně snazší. Marcus du Sautoy popisuje fascinující příběh honby za zdoláním Riemannovy hypotézy, historii jednoho vědeckého dobrodružství s téměř detektivními prvky.
Světově proslulý filozof, kouzelník, matematik a logik Raymond Smullyan je dobře znám i u nás mimo jiné svými logickými šarádami o poctivcích a padouších, díky nimž dokázal přiblížit širokému publiku tak hluboký koncept, jakým jsou slavné Gödelovy věty. Dáma s tygříkem je jednou ze Smullyanových klasických pokladnic logických úloh, které čtenáři poskytují oslnivě nový náhled na matematickou logiku a do nového světla staví i zdánlivě jednoduché pojmy, jako je pravda nebo důkaz. V devatenácti kapitolách se text vyvíjí od jednoduchých hádanek a metahádanek až k složitějším paradoxům týkajících se pravděpodobnosti, času a změny. Na konci knihy sledujeme se zatajeným dechem inspektora Craiga ze Scotland Yardu, který musí vyřešit zapeklitou záhadu, aby odvrátil hrozící katastrofu. Smullyan i v této knize prokazuje, že je nedostižným mistrem překladu hlubokých myšlenek do jednoduchých příběhů a hádanek, k jejichž pochopení čtenář nepotřebuje žádné matematické vzdělání, stačí mu pouze trpělivost a chuť se něco zajímavého dozvědět.
Podtitul: Dramatická historie řešení největšího matematického problému Kniha líčí téměř 350 let úsilí matematiků celého světa o nalezení důkazu Velké Fermatovy věty, kterou vyslovil francouzský matematik 17. stol. Pierre de Fermat. Na okraji překladu Diofantovy Aritmetiky si poznamenal, že rovnice x n + y n = z n nemá řešení v množině přirozených čísel (N) pro n větší než 2 a že zná důkaz tohoto tvrzení, ale nevešel by se mu na okraj knihy. Kniha je strhujícím vyprávěním o příběhu této věty, který se prolíná celými dějinami matematiky a dotýká se všech oblastí teorie čísel. Sama věta není důležitá pro matematiku ani její aplikace. Ale matematikové jsou podobni horolezcům, kteří zdolávají horské velikány, prostě protože jsou. Fermatovu větu „zdolal“ až britský matematik Andrew Wiles v roce 1994.
Soubor deseti krátkých humorných povídek vycházel v letech 1880–1885 jako seriál v časopise. Lewis Carroll skryl do každého příběhu nejméně jeden hlavolam z aritmetiky, algebry či geometrie, a jeho tehdejší čtenáři mu posílali více či méně seriózní řešení. Došlé odpovědi Carrollovi posloužily nejen pro výklad daného matematického úkolu, ale také jako příležitost k dalším hříčkám a hrátkám, jež tvoří druhou část knihy. Zamotaný příběh má veškerý šarm a důvtip Carrollových proslulých děl a podle mnohých čtenářů je dokonce nejzdařilejším autorovým pokusem o kombinaci humoru a matematiky.