Naděžda Slabihoudová

Naděžda Slabihoudová, rozená Čmerdová (1. května 1922, Klecany – 8. června 2014, Praha) byla česká překladatelka především z estonštiny a z ruštiny, okrajově také z němčiny.

Po absolvování osmiletého Gymnázia Charlotty G. Masarykové v Praze (v letech 1933 až 1941) vystudovala v letech 1945 až 1949 obor čeština a ruština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde také získala titul PhDr. Od roku 1948 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Svět Sovětů v Praze (do roku 1952) a v letech 1967-1977 jako redaktorka ve Státním pedagogickém nakladatelství v Praze. Mezitím se intenzivně věnovala svobodnému překladatelskému povolání, přičemž tuto činnost doplňovala úvody a doslovy k jednotlivým publikacím, hojným publikováním článků v novinách a časopisech, přednáškami (převážně o ruské literatuře) a ediční prací.

Zpočátku překládala ruskou prózu, ale od konce 70. let začala překládat i estonskou beletrii. Českým čtenářům zprostředkovala zásadní část z tvorby ruských spisovatelů Nikolaje Semjonoviče Leskova a Vsevoloda Ivanova či klasika estonské literatury Antona Hansena Tammsaareho.

Kromě překladů je autorkou Stručného přehledu estonské literatury, příspěvků do svazků edice Literatura ve světě o současné estonské literatuře a spoluautorkou Slovníku pobaltských spisovatelů, v němž zpracovala část o estonských spisovatelích.

Zemřela 8. června 2014 v nemocnici pod Petřínem.