Přemysl Kočí

Přemysl Kočí se narodil 1. června 1917 v Rychvaldu u Karviné havíři a ochotnickému režisérovi. Vystudoval nižší gymnázium v Bohumíně a během svého studia na učitelském ústavu v Ostravě se začal pod vedením pedagoga J. Šoupala zajímat o hudbu (1937 – 1942). Na radu své starší sestřenice Míly Kočové soukromě studoval u R. Vaška zpěv. V roce 1939 pohostinsky zpíval v moravskoslezském Národním divadle v Ostravě (v Bizetově „Carmen“). Na léta 1942 – 1943 se stal Václavem Talichem, na přimluvení B. Plaškeho, hlasového poradce Národního divadla, sustentantem Národního divadla v Praze. V letech 1943 – 1949 byl opět pěvcem ostravského Národního (Státního) moravskoslezského divadla.

působil také od roku 1962 jako pedagog zpěvu na pražské HAMU (od roku 1974 byl dokonce jmenován mimořádným profesorem). Uplatnil se také na poli publicistickém. Napsal odbornou publikaci „Metodika sólového zpěvu“ (někdy uváděno jako „Základy pěvecké techniky“, 1970) a své memoáry „Dobrý den, živote aneb Všechno je jinak“ (1986, 2000).