Trilogie autorových antirománů je poeticko-filozofickou úvahou o smyslu života. Trilogie Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný má v Beckettově prozaickém díle stejně zásadní postavení jako Čekání na Godota či Konec hry v jeho díle určeném pro divadelní scénu. Radikální "antirománová" forma, spojená s rozpadem vypravěčského vědomí a stále vyhrocenější anonymitou, se jedinečným způsobem pojí se skeptickým a černým humorem. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Kanadský zpěvák, básník a spisovatel Leonard Cohen se stal hudební legendou, přestože měl původně ambice literární. Právě o tom vypráví jeho prvotina – silně autobiografický román z roku 1963 Oblíbená hra, po němž Cohen o tři roky později vydal už jen knihu Nádherní poražení (Argo 1996) a svoji romanopiseckou dráhu uzavřel. Literární teoretici se ve spojení s jeho literární tvorbou vyjadřují o próze navýsost básnické, dekadentní, obskurní, módní a erotické. Oblíbená hra je napsaná formou mozaiky skládající se z drobných epizod, které líčí dospívání a raný mužný věk bohatého židovského mladíka z Montrealu jménem Breavman. Vzpomínky z dětství se prolínají s rozhovory s jeho současnou dívkou Shell a průběhem této Brevmanovy „oblíbené hry“, vztahem s dlouholetým kamarádem Krantzem a setkáním s matematickým maniakem, božím prosťáčkem Martinem na letním táboře. Ač mu všichni slouží jako inspirace na cestě k umění, na to, aby se stal umělcem, je musí nakonec opustit a vyrazit do světa na vlastní pěst.
"A uzřela oslice anděla" je neskutečně zvláštním příběhem a vypovídá o nedozírné autorově fantazii. V úvodu knihy hlavní hrdina začíná příběh autentickým popisem vlastního porodu a postupně rozkrývá své genealogické vztahy s lidmi, pro které je slovo "šílení" málo šílené. Popisuje prostředí svého dětství, z nějž by nevyšel s kouskem zdravého rozumu ani Svatý otec. Hlavní osa příběhu nás vede světem, ve kterém nic a nikdo není normální, světem, který každého stáhne až na dno. „Dno“ ovšem neznamená, že se lze jen tak odrazit a stoupat ke slunným zítřkům. Na dně totiž bývají nejsilnější spodní proudy a nejstrašlivější příšery, na které se člověk nikde dříve nemohl připravit. Nick Cave v „A uzřela oslice anděla“ ovšem nepopisuje žádnou pohádku, ve které vystupují jakási strašidla a bubáci. Tento „sestup“ se odehrává čistě v člověku a je pouze o lidech a o jejich „schopnostech“. Za zmínku také stojí jazyk, jaký Nick Cave vkládá do svého románu. Způsob mluvy a jakási psychologická podbarvenost hovoří o zcela jasné představě, o čem píše. Jeho fantazie jsou zcela jistě svým způsobem „prožité“.
Michaelu Havelockovi se zhroutil svět za jedné měsíční noci na španělském pobřeží. Na vlastní oči sledoval, jak jeho partnerka a milenka Jenna Karatsová padá pod sprškou kulek. Zastřelili ji lidé ze zpravodajské služby, pro kterou pracoval. Zdrcený Havelock nevidí jinou možnost, než ukončit práci agenta a začít nový život.
Pak ale na přelidněném římském nádraží spatří živou Jennu a pochopí, že vše bylo ve skutečnosti jinak. Vydává se po stopách krásné zrádkyně, ale tím nad sebou podepíše rozsudek smrti. Po celém světě jej pronásledují profesionální zabijáci, aby mu znemožnili rozplést síť zrady, kterou na něj upletl jeden z nejlepších špionů na světě.
Děj Hranice se odehrává na jihu Spojených států a v Mexiku před druhou světovou válkou. Hlavním tématem je překročení pomyslného prahu dospělosti dvou dospívajících bratrů v sepětí s přírodou, jejími odvěkými rytmy, na pozadí boje dobra a zla. Příběh má silný filosofický náboj, ale dá se číst i jako western – jako příběh synů, kteří se rozhodli pomstít své zavražděné rodiče. Kniha volně navazuje na román Všichni krásní koně a je tak druhou částí tzv. Hraniční trilogie.
Za tento román (první díl tzv. Hraniční trilogie) získal autor v roce 1993 Národní knižní cenu i Národní cenu literární kritiky a rázem se zařadil mezi špičku nejlepších amerických prozaiků. Kniha představuje ten druh prózy, který má v americké literatuře dlouhou a pevnou tradici –román zasvěcení. Je protipólem akčních velkoměstských zalidněných a upovídaných příběhů. Román je zasazen do roku 1949 – zdánlivě neaktuální doby. Šestnáctiletý John Grady Cole a jeho kamarád Lacy Rawlins utečou na koních ze svého domova v Texasu a vydají se do Mexika. Po cestě se k nim přidá ještě jeden o něco mladší kluk a všichni tři jedou přes poušť, vstříc svému dospělému věku, každý po svém. Hlavní morální i romantický hrdina John Grady Cole si na cestě k dospělosti vyzkouší hned několik rolí najednou: kamaráda, „otce“ i milence.
Robbinsův v pořadí čtvrtý román se na oko tváří jako úvod do tajemství výroby vůní, ale ve skutečnosti je to milostný a napínavý příběh, který začíná v šumavských horách za starověku a vede nás mystikou dálného Tibetu až do dnešní Paříže a Ameriky.
Druhá polovina šestnáctého století přináší Japonsku chaos občanské války, kdy znepřátelené klany usilují o rozšíření svých území. Sjednocení země se snaží dosáhnout několik šlechtických rodů, avšak jen tři muži mají reálné schopnosti k jeho naplnění: Nobunaga Oda, Iejasu Tokugawa a syn zchudlého samuraje Hidejoši Tojotomi. Příběh začíná s chudým vesnickým chlapcem Hidejošim, jehož otec, zraněný samuraj, nedokáže uživit rodinu a brzy umírá. Jeho matka se znovu provdá, což zhoršuje napjaté vztahy s otčímem, a Hidejoši se rozhodne utéct a sloužit šlechtici. Po dlouhém putování se dostává do služby Nobunagy Ody, kde se z nosiče sandálů rychle vypracovává na velitele pěší roty díky svým schopnostem a oddanosti. Jeho vzestup teprve začíná. Kniha nabízí hluboký pohled na japonský způsob myšlení a hodnoty, přičemž každá kapitola mistrovsky ilustruje japonský přístup k životu a smrti. Nejdojímavější scény zachycují loučení poražených bojovníků s rodinami a jejich seppuku, často následované blízkými. Tento epický historický román přináší unikátní pohled na japonskou realitu, odlišný od známého Clavellova Šóguna.
Protagonistou komorního, avšak poutavého příběhu je reálná postava, pátý vévoda z Portlandu, který si koncem minulého století nechal na svém panství v hrabství Nottinghamshire vybudovat síť podzemních tunelů. Autor umělecky domýšlí jeho příběh. Próza má zajímavou kompozici; sestává z fiktivních deníkových záznamů starého podivínského šlechtice a z vyprávění jeho zaměstnanců i místních obyvatel. Pohledy jednotlivých pozorovatelů se v mnohém liší a postupně se rozvíjí pozoruhodný portrét, který nepostrádá nádech nadpřirozena.
