Trilogie autorových antirománů je poeticko-filozofickou úvahou o smyslu života. Trilogie Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný má v Beckettově prozaickém díle stejně zásadní postavení jako Čekání na Godota či Konec hry v jeho díle určeném pro divadelní scénu. Radikální "antirománová" forma, spojená s rozpadem vypravěčského vědomí a stále vyhrocenější anonymitou, se jedinečným způsobem pojí se skeptickým a černým humorem. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Kanadský zpěvák, básník a spisovatel Leonard Cohen se stal hudební legendou, přestože měl původně ambice literární. Právě o tom vypráví jeho prvotina – silně autobiografický román z roku 1963 Oblíbená hra, po němž Cohen o tři roky později vydal už jen knihu Nádherní poražení (Argo 1996) a svoji romanopiseckou dráhu uzavřel. Literární teoretici se ve spojení s jeho literární tvorbou vyjadřují o próze navýsost básnické, dekadentní, obskurní, módní a erotické. Oblíbená hra je napsaná formou mozaiky skládající se z drobných epizod, které líčí dospívání a raný mužný věk bohatého židovského mladíka z Montrealu jménem Breavman. Vzpomínky z dětství se prolínají s rozhovory s jeho současnou dívkou Shell a průběhem této Brevmanovy „oblíbené hry“, vztahem s dlouholetým kamarádem Krantzem a setkáním s matematickým maniakem, božím prosťáčkem Martinem na letním táboře. Ač mu všichni slouží jako inspirace na cestě k umění, na to, aby se stal umělcem, je musí nakonec opustit a vyrazit do světa na vlastní pěst.
Řada hudebníků v rozhovorech mluvívá o tom, že by jednou chtěli napsat román, že je to ohromně láká – nakonec se však k tomu nikdy nedostanou. Anebo si opravdu čas najdou a dají do psaní veškerou píli a trpělivost, pak se ovšem ukáže, že se krapet přecenili a že snad měli raději zůstat u písní… To ale není případ Nicka Cavea. Ve svém románovém debutu A uzřela oslice anděla z roku 1989 skvěle mísí vlastní osobitou poetiku, plnou romantických obrazů, biblických narážek, morbidních představ i černočerného humoru, s velkým čtenářským rozhledem (inspirací mu byla především americká jižanská literatura, Williamem Faulknerem či Flannery O’Connorovou počínaje a Cormacem McCarthym konče). Jeho barokně košatému, grotesknímu příběhu, zasazenému na americký Jih 40. a 50. let dvacátého století, dominuje násilí, alkohol, zvrácenost a zvířecí instinkty; nechybí ani Boží trest a ďábelský smích. V románu A uzřela oslice anděla, kongeniálně přeloženém Tomášem Hráchem, se zkrátka nic neodpouští a za vše se tvrdě platí.
Román sklidil nadšený ohlas světové kritiky pro svůj jazyk plný biblických metafor a sevřený příběh vyprávěný na pomezí snu a šílenství.
Michaelu Havelockovi se zhroutil svět za jedné měsíční noci na španělském pobřeží. Na vlastní oči sledoval, jak jeho partnerka a milenka Jenna Karatsová padá pod sprškou kulek. Zastřelili ji lidé ze zpravodajské služby, pro kterou pracoval. Zdrcený Havelock nevidí jinou možnost, než ukončit práci agenta a začít nový život.
Pak ale na přelidněném římském nádraží spatří živou Jennu a pochopí, že vše bylo ve skutečnosti jinak. Vydává se po stopách krásné zrádkyně, ale tím nad sebou podepíše rozsudek smrti. Po celém světě jej pronásledují profesionální zabijáci, aby mu znemožnili rozplést síť zrady, kterou na něj upletl jeden z nejlepších špionů na světě.
Děj Hranice se odehrává na jihu Spojených států a v Mexiku před druhou světovou válkou. Hlavním tématem je překročení pomyslného prahu dospělosti dvou dospívajících bratrů v sepětí s přírodou, jejími odvěkými rytmy, na pozadí boje dobra a zla. Příběh má silný filosofický náboj, ale dá se číst i jako western – jako příběh synů, kteří se rozhodli pomstít své zavražděné rodiče. Kniha volně navazuje na román Všichni krásní koně a je tak druhou částí tzv. Hraniční trilogie.
Za tento román (první díl tzv. Hraniční trilogie) získal autor v roce 1993 Národní knižní cenu i Národní cenu literární kritiky a rázem se zařadil mezi špičku nejlepších amerických prozaiků. Kniha představuje ten druh prózy, který má v americké literatuře dlouhou a pevnou tradici –román zasvěcení. Je protipólem akčních velkoměstských zalidněných a upovídaných příběhů. Román je zasazen do roku 1949 – zdánlivě neaktuální doby. Šestnáctiletý John Grady Cole a jeho kamarád Lacy Rawlins utečou na koních ze svého domova v Texasu a vydají se do Mexika. Po cestě se k nim přidá ještě jeden o něco mladší kluk a všichni tři jedou přes poušť, vstříc svému dospělému věku, každý po svém. Hlavní morální i romantický hrdina John Grady Cole si na cestě k dospělosti vyzkouší hned několik rolí najednou: kamaráda, „otce“ i milence.
Robbinsův v pořadí čtvrtý román se na oko tváří jako úvod do tajemství výroby vůní, ale ve skutečnosti je to milostný a napínavý příběh, který začíná v šumavských horách za starověku a vede nás mystikou dálného Tibetu až do dnešní Paříže a Ameriky.
Píše se konec šestnáctého století. Feudálním Japonskem zmítá nelítostná a zdánlivě nekonečná občanská válka, zemí se sem a tam valí armády a císař v Kjótu již nedokáže nastolit pořádek. Sjednocení Japonska pod nadvládou jednoho rodu je cíl nesmírně ambiciózní, a přece zcela zaměstnává několik mocných: mezi jinými i Nobunagu Odu a jeho nástupce Hidejošiho Tojotomiho, syna zchudlého samuraje. Román Taiko (titul, pod nímž je Hidejoši znám v Japonsku dodnes) je příběhem tohoto sjednocení, velkolepou kronikou mnoha vojenských tažení a politických intrik, působivou výpovědí o samurajské mentalitě a haiku o tisíci stránkách, jak o něm trefně poznamenal jeho mistrný překladatel Tomáš Hrách.
Protagonistou komorního, avšak poutavého příběhu je reálná postava, pátý vévoda z Portlandu, který si koncem minulého století nechal na svém panství v hrabství Nottinghamshire vybudovat síť podzemních tunelů. Autor umělecky domýšlí jeho příběh. Próza má zajímavou kompozici; sestává z fiktivních deníkových záznamů starého podivínského šlechtice a z vyprávění jeho zaměstnanců i místních obyvatel. Pohledy jednotlivých pozorovatelů se v mnohém liší a postupně se rozvíjí pozoruhodný portrét, který nepostrádá nádech nadpřirozena.
