Jonathan Swift

Narodil se v Dublinu anglickým rodičům. Záhy přišel o oba rodiče (otec zemřel před jeho narozením, matka se ho ve třech letech vzdala) a o výchovu se pak staral jeho strýc. Studoval na latinské škole v Kilkenny a v letech 1682–1686 absolvoval s ne příliš dobrým prospěchem dublinskou univerzitu Trinity College. Roku 1688 strýc zemřel a Jonathan s pomocí své matky hledal možnost uplatnění. Odjel do Londýna a stal se tajemníkem anglického státníka, whigistického politika, diplomata a učence sira Williama Templea, který byl manželem matčiny sestřenice. Za svého dlouhého pobytu na Templeově venkovském sídle Moor Park získal značné vzdělání a politický rozhled, poznal řadu osobností a sám začal psát. Pojednáním Bitva knih se zapojil do sporu o přednostech starověké a moderní literatury, v satiře Pohádka o kádi odsoudil korupci v církvi a církevní dogmatismus. Tyto spisy byly tiskem vydány až v roce 1704, ale již v době svého vzniku měly značný ohlas a kolovaly v četných opisech.Po získání magisterského titulu na univerzitě v Oxfordu se Swift dal vysvětit na kněze. Po Templeově smrti roku 1699 působil deset let jako farář v irském Laracoru u Dublinu. Roku 1702 získal na dublinské universitě Trinity College titul doktora teologie. Často také jezdil na delší pobyty do Londýna, kde se díky svým politickým pamfletům stal známou osobností. Publicistická činnost ho přivedla do politické strany whigů. Kolem roku 1710 se s nimi rozešel kvůli rozdílným názorům na náboženské otázky. Nedokázal u nich vzbudit zájem o problémy chudé irské církve. Přešel k toryům, jejichž představitelům prokazoval neocenitelné služby svými politickými brožurami, pamflety a články v časopise The Examiner, který nějaký čas vedl. Stal se neoficiálním poradcem dvou toryovských ministrů. Ale ani jejich podpora mu nepomohla získat stálé místo v Anglii, ani se nestal biskupem, jak očekával. Byl jen roku 1713 jmenován děkanem katedrály sv. Patrika v Dublinu a tam od roku 1714 prožil zbytek svého života.Na několik let přerušil svou literární činnost, obnovil ji až po roce 1720. Pracoval na svém utopistickém satirickém románu, který vyšel pod titulem Gulliverovy cesty v roce 1726. Mezitím se angažoval v odporu proti rozhodnutím anglické vlády, poškozujícím irské hospodářství, vydáním anonymních pamfletů s podpisem M.B.Pláteník. Přispěl ke zrušení mincovního patentu a v Dublinu získal značnou popularitu. V dalších ostře ironických spisech a letácích upozorňoval na neutěšený stav Irska. Od roku 1701 měl poměr s Esther Johnsonovou. Seznámil se s ní jako její učitel za svého působení u sira Templea a žila s ním v Irsku až do své smrti roku 1728 (je to známá „Stella“, jak ji jmenoval ve svých četných dopisech). Kromě ní se Swift ještě blízce stýkal s Ester Vanhomrighovou (dal jí přezdívku „Vanessa“), jež se do něj vášnivě zamilovala, když mu bylo přes čtyřicet (jí bylo o dvacet čtyři let méně). Byla dcerou dublinského obchodníka a purkmistra holandského původu. I Vanessa šla za ním do Irska, zemřela tam roku 1723, nedlouho poté, co mezi ním a jí došlo k roztržce vzniklé tím, že se dozvěděla o své sokyni a napsala buď jí, nebo jemu list a děkan jí to neodpustil.Po „Stellině“ smrti se začal čím dál tím více stranit veřejnosti i svých přátel a žil nakonec v úplné odloučenosti. V té době napsal Verše na smrt, v nichž s velkou dávkou sebeironie vylíčil pravdivé události ze svého života. V roce 1738 se Swiftův zdravotní stav prudce zhoršil. Jeho poslední léta byla poznamenána vleklou chorobou (Ménierův syndrom), při níž ztratil sluch a schopnost řeči. To mělo vliv i na jeho psychický stav, který jeho okolí označovalo za šílenství. Zemřel roku 1745, ve věku 77 let. Byl pohřben ve své vlastní katedrále po boku Esther Johnsonové, v souladu s jeho přáním. Na náhrobní desce je jeho vlastní epitaf. Převážná část jeho jmění byla ponechána na založení nemocnice pro duševně nemocné.