Milan Jungmann Knihy

Asi nejblíže pamětem jako výchozímu žánru je kniha Jevgenie Ginzburgové Strmá cesta, která chronologicky zaznamenává události od autorčina zatčení až po její propuštění z lágru. Líčí vše, co zatčení předcházelo, stejně tak i část toho, co následovalo po propuštění a samozřejmě i vše, co stálo mezi tím. Je členěna do tří částí: vězení, pracovní tábor (Gulag) a propuštění na svobodu – tři základní etapy na cestě ruským lágrem (i když té poslední mnohdy nebylo dosaženo).

Lidové pohádky, vyprávěnky a "poudačky" z Kladska a Podkrkonoší vyprávěné jadrnou řečí našich předků a sebrané významným českým folkloristou a spisovatelem. Humorné, laskavé i laškovné čtení.

Příběh hétery ve 4. století p.n.l. Příběh dívky, která byla vychována jako svobodná a svobodomyslná bytost s nadáním a talentem, který dokázala rozvíjet. Setkala se za svůj život s mnoha filosofy, stála po boku velkému Alexandrovi, byla zasvěcena do tajů duchovna... Hrdinkou historického románu sovětského autora je životní družka Alexandra Makedonského Thais, která s ním sleduje šíření řeckého vlivu od Malé Asie, Egypta až po západní Indii a usiluje o harmonizaci poměrů mezi dobyvateli a obyvatelstvem. Nejlépe vyjádřeno citáty z knihy: - o náboženství "Čím je víra primitivnější, tím více se jí přidržují lidé nevzdělaní, a čím temnější je jejich duše, tím jsou fanatičtější." - symbol kola - kříž se zahnutými rohy, ovšem záleží na směru zahnutí, podle toho je symbolem dobra nebo zla... - nebo jeho postoj k podstatě ženství a mužství "Neklidný a sebevědomý mužský duch změnil světový pořádek, jenž panoval za vlády žen. Kněží vyhlásili všemu ženskému boj. Mužům je bližší rozum než paměť, cit, srdce a duše. Stalo se tak již dávno, kdy člověk ztratil víru v sebe a začal spoléhat na vynálezy nástrojů, čímž se postupně vzdaloval své přirozenosti a oslaboval své vnitřní síly. Ženy žily jinak a zachovaly si víc ze sebe sama, mají silnější duši než muži a taky je v nich víc lásky a vědomí vlastní podstaty..."

Pokračování Vaculíkova románu Český snář – polemické dopisy, které autor dostával jako reakce na svůj román v době, kdy kniha dosud nebyla vydána.

Ve svém vzpomínkovém díle Literárky – můj osud podává dlouholetý šéfredaktor nejslavnějšího a nejvlivnějšího českého kulturního týdeníku zasvěcenou zprávu o prostředí, ve kterém se i se svými spolupracovníky pohyboval a tvořil. Jeho kniha zaujme pamětníky dobových zápasů, jež Literárky vybojovaly a jež Jungmann dokresluje. Bude však přitažlivá i pro čtenáře, kteří padesátá a šedesátá léta neprožili, ale chtějí si o nich i o jejich zákulisí vytvořit co nejpravdivější obraz.

Vypravěč je nedobrovolně vtažen do milostného příběhu svého kamaráda, vysokého komunistického funkcionáře a mladé malířky. Aniž si to uvědomuje, začne se měnit i jeho vlastní život. Kapitoly jsou proloženy "minipříběhy", které zdánlivě s dějem nesouvisí, ale celkový dojem je velice zajímavý.

Soubor jedenácti povídek, v nichž autor zachytil boj našeho lidu s fašismem. V řadě drobných příběhů z různých období a různých způsobů tohoto boje, vylíčil historii šesti tíživých let nesvobody - od prvního veřejného vystoupení demonstrujícího lidu proti vetřelcům v říjnu roku 1939 přes hromadné popravy českých lidí v letech dalších, hlavně po atentátu na Heydricha v roce 1942, až ke dnům osvobození v slavném máji roku 1945. Ideovým spojovacím motivem je stále se upevňující jednota českých lidí v jejich odporu proti okupantům a v jejich tichém, nenápadném hrdinství, které z nich vytvoří třetí frontu, jež spolurozhoduje o konci války v českých zemích.

Výbor statí o literatuře. Na záložku autor napsal: "Zařadil jsem do tohoto svazku recenze, přehledy a referáty pro různé konference, zabývám se v nich tvorbou 90. let, od jejich počátku zhruba do půle desetiletí. Vybral jsem ze svých prací to, co se mi zdá, v naději nepochybně pošetilé, alespoň něčím zajímavé jako svědectví o uměleckém i společenském vývoji naší doby. Rámec výboru, úvodní a závěrečný text, je věnován záměrně příteli Sergeji Machoninovi, jehož odchodu nepřestávám bolestně želet."

Dramaticky vypjatá novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl vlastní existence. Lustig ve své sugestivní novele zpracovává motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků. V druhé rovině novely pak vypráví vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy. Samostatné knižní vydání šesté, v EMG první....

Kniha obsahuje tituly: Medorek a Starcovy zápisky Hrdina nastupuje do továrny jako naivní mladík neschopný přizpůsobit se okolí, ale zároveň i jako citlivý a nadaný básník. Má nezvládnutelný sklon ke snění, do něhož tvrdě zasahuje životní realita. To se promítá i do kompozice knihy, tvořené z řady kratších kapitol, postřehů, úvah a dialogů. Kniha patří k undergroundové literatuře a od r. 1986 byla rozšiřována v samizdatu. V tomto vydání je doplněna autorovou hořkou reflexí na polistopadové poměry (Starcovy zápisky).

Román o růstu sovětského kolchozu, po minulé válce zanedbaného a nejhoršího v okrese, který se během rku pozdvihne na dobrý průměr a získá předpoklady stát se jedním z nejlepších v SSSR. Hlavní myšlenkou je změna ve vztahu lidí ke společné práci: vyčerpáni po válce, zbaveni nejlepších pracovníků, kteří padli na frontě, a vlivem špatného vedení přestávali se zajímat o družstevní hospodářství, starali se jen o výhody trhu, obchodovali a vydělávali pro sebe, nový předseda kolchozu počal po návratu z fronty organisovat znovu od začátku celou hospodářskou a stranickou práci, zvykal lidi pořádku a kázni, podchytil jejich zájem o nové pěstitelské methody a o mechanisaci. Z dřívějších liknavých lidí tak vznikl kolektiv uvědomělých pracovníků, ve kterých správné vedení a pokrokové myšlenky odkryly netušené schopnosti a daly jim vědomí, že jakéhokoliv nepřítele - sucho, deště, neúrodnou půdu - je možno překonat. Zároveň ukazuje autorka, jak i soukromé zármutky a neshody pomáhá vyřešit společné chápání budovatelských úkolů.

Výbor z recenzí uveřejňovaných v 80. let v smz. časopisu; mj. o J. Kozákovi, B. Říhovi, V. Černém, M. Kunderovi, J. Pelcovi, J. Otčenáškovi, J. Peterkovi, V. Rzounkovi, J. Šotolovi, M. Červenkovi aj.

Kritické studie, zařazené do tohoto svazku, přinášejí autorův široký rozhled a hluboké nahlédnutí do děl nejvýraznějších představitelů současné české prózy. V "Listech ze zápisníku" jsou rozebírány i obecnější problémy - např.o novém románu, o experimentální literatuře, o smyslu kritické práce vůbec. Avšak hledání obecného významu úlohy člověka a společnosti charakterizuje celé Jungmannovo kritické dílo. Všechny práce, až na jednu dosud nepublikovanou stať "Od tragédie doby k pochopení tragiky člověka", byly již zveřejněny v časopisech Literární noviny, Plamen, Orientace, Host do domu a Slovenské pohľady. 1. vydání.

Kniha obsahuje čtyři novely, které jsou obrazem života na vesnici. Jejich hrdinové jsou skuteční lidé, žijící plným životem. Milují, nenávidí, bojují za své představy o životě a štěstí. Autor má smysl pro dramatičnost, humor i poezii, což činí jeho knihu poutavým čtením.

Trilogie od Maxima Gorkého zahrnuje tři významné romány, které se zaměřují na životní osudy a sociální problémy ruské společnosti na přelomu 19. a 20. století. Hlavními tématy jsou chudoba, touha po spravedlnosti a lidská důstojnost. V prvním díle, "Měšťáci", autor zkoumá životy obyčejných lidí, jejich každodenní zápasy a morální dilemata, čímž odhaluje rozpor mezi ideály a realitou. Druhý díl, "Matka", se soustředí na postavu matky, která se stává symbolem revolučního hnutí, a ukazuje, jak osobní tragédie mohou vést k politickému uvědomění. Třetí část, "Život a osudy", přináší komplexní pohled na osudy jednotlivců v turbulentní době, kdy se mění společenské struktury a hodnoty. Klíčovými postavami jsou obyčejní lidé, kteří se snaží najít smysl ve svých životech a čelí výzvám, které přináší doba. Gorkijovo dílo je charakterizováno realistickým stylem a hlubokým psychologickým vhledem do postav, což čtenářům umožňuje lépe porozumět složitosti lidské existence v těžkých časech.

Monografický nárys života a díla národního umělece Karla Nového pojednává o zdrojích, z nichž vyrůstalo umění tohoto předního představitele naší angažované meziválečné generace, i o celkovém zaměření jeho celoživotní práce. Svazek doplňuje stručná bibliografie.

Ohlas písní ruských - to je národní ruská lyrika a bohatýrské ruské byliny. 1. vydání 1829 Ohlas písní českých - to je česká lidová slovesnost, lyrické verše, krásy přírody. 1. vydání 1839

Soubor kritických úvah o české próze, který doplňuje a rozšiřuje svazek autorových recenzí Cesty a rozcestí, jenž vyšel roku 1988 v Londýně v nakladatelství Rozmluvy. První část obsahuje úvahy: Román zrodu moderní subjektivity, Páralovo teatrum mundi, Román nikoli historický a Dopis Ludvíku Vaculíkovi.Ve druhé části knihy jsou recenze, které autor psal pro ineditní měsíčník Obsah od roku 1982 až do prosince 1989. Stať Nad sektářskou koncepcí české kultury připravil pro sympozium Československo 1988, jehož konání Státní bezpečnost znemožnila.

Česká literatura od počátku národního obrození až do současnosti (1952). Pomocná kniha literární historie pro gymnásia, pedagogická gymnásia a vyšší odborné školy. Poplatné době vydání, ale přesto zajímavé pro srovnání.