Milan Jungmann Knihy

Asi nejblíže pamětem jako výchozímu žánru je kniha Jevgenie Ginzburgové Strmá cesta, která chronologicky zaznamenává události od autorčina zatčení až po její propuštění z lágru. Líčí vše, co zatčení předcházelo, stejně tak i část toho, co následovalo po propuštění a samozřejmě i vše, co stálo mezi tím. Je členěna do tří částí: vězení, pracovní tábor (Gulag) a propuštění na svobodu – tři základní etapy na cestě ruským lágrem (i když té poslední mnohdy nebylo dosaženo).

Lidové pohádky, vyprávěnky a "poudačky" z Kladska a Podkrkonoší vyprávěné jadrnou řečí našich předků a sebrané významným českým folkloristou a spisovatelem. Humorné, laskavé i laškovné čtení.

Athéňanka Tháis vykročila z hranic věd. fantastiky. Vypráví o historické události, spálení Persepolis proslulou athénskou héterou Tháis. Jefremov v románu seznámí čtenáře nejen s rozporuplnou postavou Alexandra Makedonského, ale hlavní postava Tháis ho provede i různými starověkými náboženskými kulty spjaté s velkou ženskou bohyní. Při válečných taženích Alexandra po celém světě zažije chvíle mocenských triumfů i katastrofický konec, ke kterému spolu s Alexandrem dospěje helénská říše.

Pokračování Vaculíkova románu Český snář – polemické dopisy, které autor dostával jako reakce na svůj román v době, kdy kniha dosud nebyla vydána.

Ve svém vzpomínkovém díle Literárky – můj osud podává dlouholetý šéfredaktor nejslavnějšího a nejvlivnějšího českého kulturního týdeníku zasvěcenou zprávu o prostředí, ve kterém se i se svými spolupracovníky pohyboval a tvořil. Jeho kniha zaujme pamětníky dobových zápasů, jež Literárky vybojovaly a jež Jungmann dokresluje. Bude však přitažlivá i pro čtenáře, kteří padesátá a šedesátá léta neprožili, ale chtějí si o nich i o jejich zákulisí vytvořit co nejpravdivější obraz.

Autor se pokouší svým příběhem, zachycujícím lidské hledání blaženosti v komplikovaných poutech pohlavního partnerství, o literární průzkum našeho způsobu života. Vypravěč sám je svědectvím faktu, že nelze zůstat v pouhém pozorovatelském postoji a že jsme zpravidla proti své vůli vtaženi do vztahů druhých lidí: ač je nejprve jen divákem milostné situace svého přítele Jiřího, Jiřího ženy a výtvarnice Ivanky, i jeho osud záhy připlácí hře ostatních.

Soubor jedenácti povídek, v nichž autor zachytil boj našeho lidu s fašismem. V řadě drobných příběhů z různých období a různých způsobů tohoto boje, vylíčil historii šesti tíživých let nesvobody - od prvního veřejného vystoupení demonstrujícího lidu proti vetřelcům v říjnu roku 1939 přes hromadné popravy českých lidí v letech dalších, hlavně po atentátu na Heydricha v roce 1942, až ke dnům osvobození v slavném máji roku 1945. Ideovým spojovacím motivem je stále se upevňující jednota českých lidí v jejich odporu proti okupantům a v jejich tichém, nenápadném hrdinství, které z nich vytvoří třetí frontu, jež spolurozhoduje o konci války v českých zemích.

Výbor statí o literatuře. Na záložku autor napsal: "Zařadil jsem do tohoto svazku recenze, přehledy a referáty pro různé konference, zabývám se v nich tvorbou 90. let, od jejich počátku zhruba do půle desetiletí. Vybral jsem ze svých prací to, co se mi zdá, v naději nepochybně pošetilé, alespoň něčím zajímavé jako svědectví o uměleckém i společenském vývoji naší doby. Rámec výboru, úvodní a závěrečný text, je věnován záměrně příteli Sergeji Machoninovi, jehož odchodu nepřestávám bolestně želet."

Kniha ukazuje osud židovské dívky. Třetí vydání.

Román Medorek vyšel poprvé v samizdatu v roce 1985 a už tehdy vyvolal u disidentské obce značný rozruch. Za zaznamenání stojí názor bohemisty Alexandra Sticha, který Medorka pasoval na „jednu z nejlepších českých próz 80. let“. Tak či onak, kontroverznost si Placákův zběsilý románový debut udržel dodnes. I v roce 2010 působí tato syrová generační výpověď stejně „punkově“ a nespoutaně jako před čtvrtstoletím. Román poprvé vychází v úplnosti, se všemi původními ilustracemi Pavla Reisenauera.

Román o růstu sovětského kolchozu, po minulé válce zanedbaného a nejhoršího v okrese, který se během rku pozdvihne na dobrý průměr a získá předpoklady stát se jedním z nejlepších v SSSR. Hlavní myšlenkou je změna ve vztahu lidí ke společné práci: vyčerpáni po válce, zbaveni nejlepších pracovníků, kteří padli na frontě, a vlivem špatného vedení přestávali se zajímat o družstevní hospodářství, starali se jen o výhody trhu, obchodovali a vydělávali pro sebe, nový předseda kolchozu počal po návratu z fronty organisovat znovu od začátku celou hospodářskou a stranickou práci, zvykal lidi pořádku a kázni, podchytil jejich zájem o nové pěstitelské methody a o mechanisaci. Z dřívějších liknavých lidí tak vznikl kolektiv uvědomělých pracovníků, ve kterých správné vedení a pokrokové myšlenky odkryly netušené schopnosti a daly jim vědomí, že jakéhokoliv nepřítele - sucho, deště, neúrodnou půdu - je možno překonat. Zároveň ukazuje autorka, jak i soukromé zármutky a neshody pomáhá vyřešit společné chápání budovatelských úkolů.

Výbor z recenzí uveřejňovaných v 80. let v smz. časopisu; mj. o J. Kozákovi, B. Říhovi, V. Černém, M. Kunderovi, J. Pelcovi, J. Otčenáškovi, J. Peterkovi, V. Rzounkovi, J. Šotolovi, M. Červenkovi aj.

Kritické studie, zařazené do tohoto svazku, přinášejí autorův široký rozhled a hluboké nahlédnutí do děl nejvýraznějších představitelů současné české prózy. V "Listech ze zápisníku" jsou rozebírány i obecnější problémy - např.o novém románu, o experimentální literatuře, o smyslu kritické práce vůbec. Avšak hledání obecného významu úlohy člověka a společnosti charakterizuje celé Jungmannovo kritické dílo. Všechny práce, až na jednu dosud nepublikovanou stať "Od tragédie doby k pochopení tragiky člověka", byly již zveřejněny v časopisech Literární noviny, Plamen, Orientace, Host do domu a Slovenské pohľady. 1. vydání.

Kniha obsahuje čtyři novely, které jsou obrazem života na vesnici. Jejich hrdinové jsou skuteční lidé, žijící plným životem. Milují, nenávidí, bojují za své představy o životě a štěstí. Autor má smysl pro dramatičnost, humor i poezii, což činí jeho knihu poutavým čtením.

Obsahuje: Dětství ; Do světa ; Moje university Autobiografická trilogie, v níž Gorkij s fakty svého osob. života podává součas. charakteristiku celé epochy (2. pol. 19. stol.): na jedné straně růst prům. kapitálu a na druhé straně zbídačení drobného řemeslnického měšťanstva."Dětství"líčí život v rodině despotického děda, každodenní hádky, kruté výprasky, spory o peníze, pokrytecké pánbíčkářství (jedinou světlou postavou je babička Akulina, v níž G. ztělesnil všechno kladné, co se uchovalo v lidu podútlakem a vykořisťováním). V kn. "Do světa" líčí G. dobu svých 10-16 let: učení v obuvn. krámě, službu na parníku jako umyvače nádobí, a statování v divadle. Poznává blíže charakt. rysy měšť. života, a odpovědi na obec. protikladyhledá v četbě. Koneč. východiskem jeví se mu cesta do Kazaně a universit. vzdělání. - Třetí kn. je co do lidských typů a dobových směrů a nálad nejbohatší. "Moje university" je titulem ironickým. Namísto universit. studia studuje G.život bosáků, a to přímo v jejich středu. Z jejich života vytěžil mnoho materiálu pro své pozdější práce. Celé dílo, přestože líčí tolik hoře, krutosti, hlouposti a lži, nese ráz bojovný, vyslovuje víru v život a v člověka

Monografický nárys života a díla národního umělece Karla Nového pojednává o zdrojích, z nichž vyrůstalo umění tohoto předního představitele naší angažované meziválečné generace, i o celkovém zaměření jeho celoživotní práce. Svazek doplňuje stručná bibliografie.

Ohlas písní ruských je básnickou oslavou toho, čeho si Čech na ruském národě nejvíce vážil a obdivoval, je odrazem monumentálních historických dějů, krajiny, ruského hrdinství, citovosti a rozumu.

Soubor kritických úvah o české próze, který doplňuje a rozšiřuje svazek autorových recenzí Cesty a rozcestí, jenž vyšel roku 1988 v Londýně v nakladatelství Rozmluvy. První část obsahuje úvahy: Román zrodu moderní subjektivity, Páralovo teatrum mundi, Román nikoli historický a Dopis Ludvíku Vaculíkovi.Ve druhé části knihy jsou recenze, které autor psal pro ineditní měsíčník Obsah od roku 1982 až do prosince 1989. Stať Nad sektářskou koncepcí české kultury připravil pro sympozium Československo 1988, jehož konání Státní bezpečnost znemožnila.

Česká literatura od počátku národního obrození až do současnosti (1952). Pomocná kniha literární historie pro gymnásia, pedagogická gymnásia a vyšší odborné školy. Poplatné době vydání, ale přesto zajímavé pro srovnání.