Milan Jungmann Pořadí knih (chronologicky)

Asi nejblíže pamětem jako výchozímu žánru je kniha Jevgenie Ginzburgové Strmá cesta, která chronologicky zaznamenává události od autorčina zatčení až po její propuštění z lágru. Líčí vše, co zatčení předcházelo, stejně tak i část toho, co následovalo po propuštění a samozřejmě i vše, co stálo mezi tím. Je členěna do tří částí: vězení, pracovní tábor (Gulag) a propuštění na svobodu – tři základní etapy na cestě ruským lágrem (i když té poslední mnohdy nebylo dosaženo).

Lidové pohádky, vyprávěnky a "poudačky" z Kladska a Podkrkonoší vyprávěné jadrnou řečí našich předků a sebrané významným českým folkloristou a spisovatelem. Humorné, laskavé i laškovné čtení.

Ve svém vzpomínkovém díle Literárky – můj osud podává dlouholetý šéfredaktor nejslavnějšího a nejvlivnějšího českého kulturního týdeníku zasvěcenou zprávu o prostředí, ve kterém se i se svými spolupracovníky pohyboval a tvořil. Jeho kniha zaujme pamětníky dobových zápasů, jež Literárky vybojovaly a jež Jungmann dokresluje. Bude však přitažlivá i pro čtenáře, kteří padesátá a šedesátá léta neprožili, ale chtějí si o nich i o jejich zákulisí vytvořit co nejpravdivější obraz.

Výbor statí o literatuře. Na záložku autor napsal: "Zařadil jsem do tohoto svazku recenze, přehledy a referáty pro různé konference, zabývám se v nich tvorbou 90. let, od jejich počátku zhruba do půle desetiletí. Vybral jsem ze svých prací to, co se mi zdá, v naději nepochybně pošetilé, alespoň něčím zajímavé jako svědectví o uměleckém i společenském vývoji naší doby. Rámec výboru, úvodní a závěrečný text, je věnován záměrně příteli Sergeji Machoninovi, jehož odchodu nepřestávám bolestně želet."

Dramaticky vypjatá novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl vlastní existence. Lustig ve své sugestivní novele zpracovává motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků. V druhé rovině novely pak vypráví vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy.

Autor se pokouší svým příběhem, zachycujícím lidské hledání blaženosti v komplikovaných poutech pohlavního partnerství, o literární průzkum našeho způsobu života. Vypravěč sám je svědectvím faktu, že nelze zůstat v pouhém pozorovatelském postoji a že jsme zpravidla proti své vůli vtaženi do vztahů druhých lidí: ač je nejprve jen divákem milostné situace svého přítele Jiřího, Jiřího ženy a výtvarnice Ivanky, i jeho osud záhy připlácí hře ostatních.

Pokračování Vaculíkova románu Český snář – polemické dopisy, které autor dostával jako reakce na svůj román v době, kdy kniha dosud nebyla vydána.

Athéňanka Tháis vykročila z hranic věd. fantastiky. Vypráví o historické události, spálení Persepolis proslulou athénskou héterou Tháis. Jefremov v románu seznámí čtenáře nejen s rozporuplnou postavou Alexandra Makedonského, ale hlavní postava Tháis ho provede i různými starověkými náboženskými kulty spjaté s velkou ženskou bohyní. Při válečných taženích Alexandra po celém světě zažije chvíle mocenských triumfů i katastrofický konec, ke kterému spolu s Alexandrem dospěje helénská říše.

Soubor kritických úvah o české próze, který doplňuje a rozšiřuje svazek autorových recenzí Cesty a rozcestí, jenž vyšel roku 1988 v Londýně v nakladatelství Rozmluvy. První část obsahuje úvahy: Román zrodu moderní subjektivity, Páralovo teatrum mundi, Román nikoli historický a Dopis Ludvíku Vaculíkovi.Ve druhé části knihy jsou recenze, které autor psal pro ineditní měsíčník Obsah od roku 1982 až do prosince 1989. Stať Nad sektářskou koncepcí české kultury připravil pro sympozium Československo 1988, jehož konání Státní bezpečnost znemožnila.