Rainer Maria Rilke Pořadí knih

Publikace, jež vyšla k 220. výročí založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie v Praze, je souborem esejů představujících jakousi autobiografii Národní galerie v Praze, jejíž existence je mimo jiné založená na aktu velkorysých gest dávání a sdílení. Eseje vzdávají hold otcům zakladatelům, jednotlivým donátorům a institucím, umělcům a sběratelům, kteří galerijním sbírkám poskytli ničím nepodmíněný dar či dočasnou výpůjčku, provedli směnu nebo galerijním sbírkám – od starých mistrů přes grafiku a kresbu, umění Asie a Afriky až po umění 19. století a moderní a současné umění včetně architektury – a návštěvníkům prospěli jakýmkoli jiným způsobem. Kniha zahrnuje také texty věnované historii sběratelství a formativní roli štědrosti a velkorysosti v procesu vzniku sbírkových institucí. Komplexní obrázek dokreslují výňatky z filozofických, literárních a básnických děl, které problematiku velkorysosti zasazují do širších ideových souvislostí.

V doslovu k prvnímu českému překladu Rilkovy sbírky Sobě na počest (Mir zur Feier, 1897–1898, resp. 1909) Jaroslav Kovář poznamenává: „...Rilkova raná tvorba je syntézou toho nejlepšího, co německá (a nejen německá) poezie sklonku 19. století vytvářela: je geniálním spojením básnického impresionismu a obrazného symbolismu. Z tohoto pohledu je Rilkův impresionismus, zachycující prchavé vjemy a zážitky, povýšením do symbolických metafor, které převádějí konkrétní jedinečné imprese do duchovní roviny fantazijní obraznosti a individuální symboliky.“

Druhý svazek výboru z díla Rainera Marii Rilka (1875–1926) se zaměřuje na jeho rozsáhlou ranou prozaickou tvorbu. Českého čtenáře může v této souvislosti zaujmout, nakolik jsou tyto prózy ještě spojeny s atmosférou a literárním milieu autorovy rodné Prahy. Mezi povídkami a povídkovými skicami, které dokládají nevšední zralost Rilkova literárního talentu, se zároveň objevuje řada unikátních textů, jež byly tiskem německy vydány teprve po roce 1996 a v českém překladu Milana Tvrdíka vycházejí vůbec poprvé. Editorkou vydání je Viera Glosíková.

Výbor s názvem V cizím parku zahrnuje třicet básní z rozsáhlého básnického díla pražského rodáka Rainera Marii Rilka (1875–1926). Vedle Rilkových nejznámějších a zhusta překládaných básní (např. Podzimní den či Panter) obsahuje i texty méně známé, ale o nic méně čtenářsky přitažlivé. Básně vybral a přeložil básník a překladatel Radek Malý a výtvarně je doprovodil Vít Ondráček. Dvojjazyčné vydání básní, erudovaný doslov a nápadité grafické provedení představuje ideální způsob, jak nahlédnout do díla tohoto velikána moderní německé poezie současnýma očima.

Neboť hvězd skákalo nespočet / Denn es sprangen Sterne ungezählt: Lyrika 1922–1926. Svazek I. První díl trojsvazkového výboru z díla pražského rodáka a klasika moderní poezie 20. století přináší básně z autorovy pozůstalosti. Jedná se o texty pocházející z jeho zralého období, které sám básník nezařadil do žádné sbírky, a byly publikovány pouze časopisecky, případně v antologiích. Z těchto básní, jež plně reprezentují bohatou tematickou a výrazovou paletu jeho pozdní tvorby, bylo doposud do češtiny přeloženo jen nemnoho a tuto citelnou mezeru se pokouší zacelit tento svazek. Zrcadlové dvojjazyčné vydání má umožnit českému čtenáři poznat zvláštnosti autorské poetiky, jak v originále, tak v překladu, a tím plněji uchopit komplexní celek významného lyrického díla. Překlad Miloš Kučera a doslov Viera Glosiková.

Sonety Orfeovi jsou vedle Elegií z Duina jedním z vrcholných děl německy píšícího básníka a pražského rodáka R. M. Rilka. Za vznikem stojí dva podněty: smrt devatenáctileté tanečnice Wery Ouckamy Knoopové a perokresba italského renesančního malíře. Orfeus je ústřední postavou díla a jeho motivickou páteří, ale antická látka poskytla myšlenkový odraz k vyššímu plánu: Rilkovi jde o vyrovnání se s fenoménem smrti a lidské konečnosti. Přijímá ji do rodiny nejvyšších hodnot a ukazuje, že kromě truchlivé má i svou světlou tvář. V Sonetech mají mrtví jisté privilegium, neboť jsou rozptýleni v nejzákladnějším živlu – Zemi. Takto nablízku jejím prapůvodním silám jsou obdařeni schopností vnímat tóny živým neslyšitelné. V pochybnostech o schopnosti jazyka vyjádřit myšlení v úplnosti zde Rilke dovršuje abstraktní konstrukci a buduje do sebe zapouzdřený svět symbolů.

Dopisy ve verších milostného až erotického zabarvení začal psát na sklonku svého života – v roce 1924 – slavný básník Rainer Maria Rilke snivé dívce, mladičké rakouské básnířce Erice Mitterer. Jedná se o první český překlad jejich vzájemné korespondence, která trvala dva roky. Verše R. M. Rilka adresované E. Mitterer patří k vrcholům jeho básnického díla a moderní německé poezie vůbec a dosud v české překladové literatuře chyběly. Zrcadlové česko-německé vydání je opatřeno doslovem a poznámkami v obou jazycích, kniha je doplněna fotografiemi a ilustracemi.

Téma smrti je v západním básnění tématem hojně rozšířeným. Ať jakožto moralizování, nebo jakožto póza - smrt básníky prostě fascinuje a přitahuje. Nejinak tomu je v případě pražského německého básníka Rainer Maria Rilkeho...

Život Mariin není v díle R. M. Rilka osamoceným ostrůvkem, nýbrž vyvrcholením mariánských motivů a básnických setkání s Pannou Marií v jeho lyrice. Mariánská poezie R. M. Rilkeho je ve svých kořenech blízká lidové mariánské písni, bezstarostně a vroucně prýštící z upřímného srdce. Sbírka Život Mariin je knihou i pro dnešní čtenáře. Pro ty, kteří přicházejí do Mariina okruhu z různých stran a s nejrozličnějšími předpoklady, ba i s předsudky, a jako Rilke se vyhýbají se cestám prošlapaným a opatřeným ukazateli. Přeložil Josef Hrdlička, jazyková spolupráce Vratislav J. Slezák, ilustrace Klára Jelínková, doslov napsal Mojmír Trávníček.