Gyula Illyés Pořadí knih

Některé z pohádek jsou známé i v českém podání, některé budou pro čtenáře nové a exotické. V závěru knihy je připojen doslov, který se týká pohádkového literárního útvaru obecně a charakterizuje jednotlivé pohádky výboru z hlediska jejich námětu, formy, nebo stáří. Byl jednou jeden král a ten měl takovou moc, že když si kýchl, museli na něho lidé v celé zemi volat: „Ať vám slouží!“ Každý mu vždy popřál, jen ovčák s jiskrnýma očima pranic nedbal nařízení a odmítal se starému králi podvolit. Když se to mocný vladař dozvěděl, zalomcoval s ním vztek a ihned si k sobě nechal drzého mladíka povolat... Nemusíme příliš přemýšlet o tom, zda v pohádce zvítězí moc, nebo důvtip. I proto nás pohádky provázejí celý život. Vracejí nám obraz spravedlivého a dobrého světa. Reprezentativní výbor maďarských pohádek přináší příběhy sebrané nejvýznamnějšími maďarskými folkloristy a zpracované do dnes už tradiční podoby spisovatelem Gyulou Illyésem.

Maďarské lidové pohádky, bohatě barevně ilustrované, větší písmo, obal lamino

Autor uvádí v podtitulu své knihy, že píše o příznacích stárnutí. Čtenář se přesvědčí o tom, že jde vlastně o umění důstojně zestárnout. Důstojnost nevidí však autor v tom, že člověk prochází životem, a tedy spěje ke konci, se smrtelně vážnou tváří a přijímá nejapné žerty zániku bezmocně, odevzdán osudu. Gyula Illyés doporučuje činorodou protiakci, promyšlený boj proti nepřízním plynoucího času, neboť ,,ničím nemůžeme zahanbit smrt víc, než když na ni nebudeme čekat." Na podporu této téze uvádí autor znamenité příklady z nejrůznějších oblastí lidského konání. Není pro něj zajímavý ten stoletá kmet, který se shodou biologických okolností dožil tak vysokého věku, nýbrž ten člověk, jenž vědomě čelí zániku tím, že koná něco užitečného, a nejen pro sebe. Toto téma rozehrává mistrně v rozmanitých variacích, od rozhovoru se starou pradlenou přes polemiku s antickými klasiky až po hold Shakespearovu duchu.

Výbor z veršů představuje G. Illyése známého českému čtenáři zatím jen z děl prozaických (životopis Petöfiho, Lidé z pusty) i jako básníka, kterým je především. Nejsilnější inspirační zdroje své lyriky našel v lidu, v Paříži, jež se mu na čas stala domovem, a v mládí.