Romain Rolland romanopisec byl zároveň vášnivě oddán hudbě a tak jeho činnost beletristická a musikologická probíhají od začátku do konce jeho tvorby se stejnou intensitou. „Život Beethovenův“ nebyl psán s úmyslem podat vědecké dílo o hudebním geniovi, jejž Rolland tolik ctil. Dílo vzniklo r. 1902 jako výraz díků za uzdravení duše, která se vymanila z tvůrčí krise právě působením Beethovenovy hudby, vyslechnuté na festivalu v Mohuči a setkáním s Beethovenovými stopami v Bonnu a Koblenzi. Rolland se ve své studii přidržuje formy hudebního rozboru, prožívá s vnímavostí hudebníka a básníka drama tvoření za určitých životních i citových stavů a ukazuje nám Beethovena jako osobnost po celý život zápasící o velké umění.
Pavel Eisner Pořadí knih
- Jan Ort
Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort (16. ledna 1889 Praha – 8. července 1958 Praha) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník židovského původu.







- 2022
- 2013
Humorný i vážný tón, dar přesného popisu, pozoruhodné myšlenky a krátké úvahy jsou základem výběru působivých textů z románů, deníků a dopisů Franze Kafky. Kniha Leopardi v chrámu přibližuje Kafkovo dílo každému čtenáři. Vybral a sestavil Josef Čermák.
- 2002
Korespondence
- 405 stránek
- 15 hodin čtení
Osobní korespondence německého spisovatele je věnována otázkám československé kultury a politiky 20. a 30. let 20. století.
- 1998
Tři Příkladné novely
- 127 stránek
- 5 hodin čtení
Realistická novela Růžek a Střihavka, obsahující některé prvky pikareskního románu, zachycuje s humorem podsvětí města Sevilly, kam přicházejí dva mladící, kteří se stávají členy místního zlodějského bratrstva. Žárlivý Estremadurec vypráví příběh starého šlechtice, který v cizině získal velké bohatství a po návratu do vlasti se oženil s krásnou dívkou. I když svou manželku přímo uvězní, podaří se jednomu mladíkovi proniknout do přísně střeženého domu. Španělka ze země anglické zastupuje ve výboru idealistické novely. Její hlavní hrdinkou je děvčátko, které si jako válečnou kořist přivezl ze Španělska anglický šlechtic a vychoval je jako vlastní dítě. Později se do půvabné a ctnostné dívky zamiluje jeho syn. Jejich lásce klade osud mnoho překážek, ale mladí snoubenci je překonají a nakonec uzavřou sňatek. Autor v Příkladných novelách výstižně zobrazuje charaktery postav i prostředí španělské společnosti na počátku 17. století. Každá próza je dílem jiného překladatele a čtenáři tak mohou konfrontovat nejstarší překlad Pavla Eisnera s prací Zdeňka Šmída ze 70. let a nejnovějším přetlumočením Josefa Forbelského.... celý text
- 1992
Milenky
- 110 stránek
- 4 hodiny čtení
První monografie pražské německé literatury uvádí autory, jako Rainer Maria Rilke, Max Brod, Franz Werfel a další, s osobitým lidským vřelým humorem a hlubokým, poučeným věděním autora Chrámu a tvrze.
- 1992
Kniha o češtině. Od A do Ž. Uvedeny jsou eseje z děl: Chám i tvrz, Čeština poklepem i poslechem a Sonety kněžně.
- 1991
Sbírka dvanácti povídek s nejrozmanitějšími náměty (milostnými, strašidelnými, dobrodružnými, náboženskými, historickými i kriminálními). Jejich hrdiny jsou převážně příslušníci nižších vrstev čínských velkoměst, řemeslníci, příručí, soukromí učitelé, majitelé krámků a jiní. Čtenáři poskytnou zvláštní zážitek už vypravěčským uměním středověkých čínských vypravěčů a otevřou před ním zajímavý pohled na kus života a společenské poměry Číny před téměř osmi stoletími. Příběhy tohoto typu přednášeli pouliční vypravěči ve velkých městech na tržištích, v čajovnách, v okolí chrámů... 3. vydání.... celý text
- 1990
...a na ochozech smrt jsi viděl stát
- 384 stránek
- 14 hodin čtení
Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.
- 1975
Mamince
- 196 stránek
- 7 hodin čtení
- 1974
Dvousvazkové vydání. "Kniha o češtině" vznikla z přemýšlení o jazyce, z přemýšlení ne zrovna soustavného, ale soustředěného. Nemůže a nechce nahradit poučení, jaké o jazyce může dát jen věda. K té má autor opravdovou úctu, a má ji do té míry, že češtinář na zapadlém venkově, který napíše kloudné pojednání o nějakém speciálním jazykozpytném předmětu, je v jeho očích víc než autor průměrného románu, i kdyby mu deset porot udělilo po státní ceně. Autor "Knihy o češtině" se neplete vědě do jejich věcí. Nechce nahradit ani jedinou z krásných knih, kterou nám dala a ještě dá nová a také již radostná věda o jazyce, věda, z níž se stala chlouba veškerého badatelského usilování v národě. Autor "Knihy o češtině" chcce práci vědy jen doplnit.







