Alice Marxová Pořadí knih

Korespondence s významným religionistou, filosofem Gerhardem (Gershomem) Scholemem začíná v době, kdy Hannah Arendtová zápasí ve francouzském exilu o holou existenci. Spojovacím článkem mezi nimi je osud Scholemova přítele Waltera Benjamina, s nímž se Arendtová seznámila v emigraci v Paříži a který jí před jejím odjezdem do USA svěřil své rukopisy. Benjaminovi se však z Evropy uniknout nepodařilo – roku 1940 spáchal sebevraždu na francouzsko-španělské hranici. V jednom z prvních dopisů informuje Scholema, který v té době žije už skoro dvě desetiletí v Palestině, o jeho tragickém osudu. Rozbíhá se tak dlouholetý dialog mezi New Yorkem a Jeruzalémem a mezi dvěma protichůdnými osobnostmi – nezávislou politickou teoretičkou Arendtovou a přesvědčeným sionistou Scholemem, profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a autorem zásadního díla o židovské mystice a kabale (Major Trends in Jewish Mysticism). Asi

Kniha americko-izraelského novináře Josiho Kleina Haleviho obsahuje deset dopisů imaginárnímu Palestinci žijícímu na dohled jeho domu, „na opačné straně betonové zdi“, která odděluje Izrael a Západní břeh Jordánu. Halevi se snaží překonat nejen fyzickou, ale i vnitřní zeď mezi oběma národy. Píše z pozice Izraelce, který uznává autentickou palestinskou identitu a právo Palestinců na vlastní stát, a zároveň žádá o uznání práva Židů na existenci ve svém státě. Cílem jeho dopisů je popsat „sny a obavy každého z nás“ a dosáhnout vzájemného porozumění. V listech se věnuje judaismu, židovské historii, sionismu, dvojímu narativu ve vztahu k Palestině a Izraeli, významu Izraele pro Židy, holocaustu a zkušenosti z teroristických útoků na izraelské civilisty. Autor se nesnaží poučovat, ale chce zahájit dialog, který umožní vzájemné pochopení, neboť „jednou z hlavních překážek míru je neschopnost vyslechnout si příběh toho druhého“. Dopisy, určené „palestinskému sousedovi“, osloví každého, kdo se zajímá o dění na Blízkém východě. Epilog knihy přináší ohlasy palestinských čtenářů, kteří reagují na Haleviho text z různých perspektiv.

Profesor politologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě Shlomo (Šlomo) Avineri (1933) je autorem monografie věnované zakladateli politického sionismu Theodoru Herzlovi. Kniha není určena jen těm, kdo se zajímají o dějiny Státu Izrael, ale všem, které zajímá historie Evropy na sklonku 19. a na počátku 20. století. Shlomo Avineri konfrontuje události tohoto období, tak jak je ve svých denících zaznamenal Theodor Herzl, tedy jeho očima, s veškerými planými nadějemi, omyly, ale i prozíravostí a smyslem pro diplomatické jednání, s vlastní analýzou tehdejšího společenského vývoje. K němu patřilo selhání demokratických institucí ve Francii a krize rakousko-uherského mocnářství a s ní související vzrůst populismu, nacionalismu a antisemitismu. Právě Herzl patřil k těm nemnohým, kteří správně vytušili, jak velké nebezpečí se v tomto směřování skrývá a jak naléhavě Židé potřebují své útočiště – vlastní stát. Avineriho styl je ke čtenáři velmi vstřícný, píše poučeně a přitom poutavě, dokáže zdůraznit dějinné paradoxy, kombinovat osobní pohled s perspektivou historického a společenského kontextu i s naší současností.