Orhan Pamuk Knihy

Výběr z esejí, které Pamuk napsal v průběhu necelých třiceti let, má jako ústřední témata dvě autorovy největší vášně: knihy a Istanbul. Sbírka je koláží jazykově i stylově vybroušených textů, které sahají od autorových vzpomínek na dětství přes pronikavé vhledy do těch nejbizarnějších koutů města na Bosporu až po kritické úvahy o světových literátech i vlastním psaní a zahrnuje i delší povídku. Z této různorodé mozaiky se skládá překvapivě ucelený, téměř románový svět spisovatele rozkročeného mezi Západem a Východem, který i z nenápadných každodenností dokáže vytvořit nesmírně poutavý příběh. (Argo)

Rozsáhlá románová freska zachycující životní osudy Mevlüta, jehož rodina v 70. letech emigrovala ze střední Anatolie do Istanbulu. Pamuk opouští prostředí poevropštěné istanbulské smetánky a vydává se mezi migranty a nádeníky z okrajových částí města. Mevlüt se živí jako prodavač a sní o tom, že jednoho dne zbohatne. Po tři roky neúnavně píše milostné dopisy dívce, ale nakonec si po sérii omylů odevzdaně vezme její sestru. Podobně smířen s osudem roky obchází ulice Istanbulu a přemýšlí o oné „podivnosti“, kterou cítí ve své hlavě a jež ho odlišuje od ostatních – až nakonec ho další zvrat osudu přivede k poznání, po čem to celý život vlastně tolik toužil… Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury a turistiky Turecké republiky.

Publikace, jež vyšla k 220. výročí založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie v Praze, je souborem esejů představujících jakousi autobiografii Národní galerie v Praze, jejíž existence je mimo jiné založená na aktu velkorysých gest dávání a sdílení. Eseje vzdávají hold otcům zakladatelům, jednotlivým donátorům a institucím, umělcům a sběratelům, kteří galerijním sbírkám poskytli ničím nepodmíněný dar či dočasnou výpůjčku, provedli směnu nebo galerijním sbírkám – od starých mistrů přes grafiku a kresbu, umění Asie a Afriky až po umění 19. století a moderní a současné umění včetně architektury – a návštěvníkům prospěli jakýmkoli jiným způsobem. Kniha zahrnuje také texty věnované historii sběratelství a formativní roli štědrosti a velkorysosti v procesu vzniku sbírkových institucí. Komplexní obrázek dokreslují výňatky z filozofických, literárních a básnických děl, které problematiku velkorysosti zasazují do širších ideových souvislostí.

Děj dalšího románu držitele Nobelovy ceny za literaturu se odehrává v Turecku v 70. letech minulého století. Na jaře 1975 se Kemal, třicetiletý syn bohaté istanbulské rodiny, chystá zasnoubit se Sibel a žít bezstarostným životem. Těsně před zásnubami však potká mladičkou Füsun, svou vzdálenou příbuznou, a ta se stane jeho osudovou láskou. Přesto se zasnoubí se Sibel. Svou tragickou chybu si uvědomí příliš pozdě: zhrzená Füsun ho opouští a Kemalovi se hroutí svět. Aby přežil, tvoří si soukromé „muzeum nevinnosti“, jež léta posedle plní stovkami předmětů dokumentujících jeho vztah s Füsun – exponáty prodchnutými zrovna tak tíživými vzpomínkami na ztracenou lásku jako nekonečnou melancholií Istanbulu.

Román tureckého nositele Nobelovy cenu za literaturu zavádí čtenáře do provinčního městečka Kars, ztraceného v horách na východě Turecka a odříznutého na několik dní od světa vánicí. Hlavní hrdina, básník a politický exulant Ka, se tam vydává, aby napsal reportáž o záhadných sebevraždách muslimských dívek a zároveň se znovu setkal se svou láskou z mládí. V Karsu jako bychom spolu s Kaem sledovali na zrychleném filmovém pásu dramatické scény z minulosti i přítomnosti Turecka, které se mísí s poetickými obrazy sněhu.

Mistrovský román jedinečným způsobem kombinuje příběhy a vyprávěcí postupy blízkovýchodních literatur s postmoderním stylem psaní. Hlavní hrdina, advokát Galip, pátrá po své záhadně zmizelé ženě Rüye a nevlastním bratru Celâlovi, známém novináři, jehož sloupky o Istanbulu a jeho historii tvoří důležitou část bohaté románové koláže. Galip se při svém pátrání vydává do spletitých ulic Istanbulu, dostává se do podsvětí, bloumá po chudinských předměstích a setkává se s mystiky, blázny i politickými aktivisty, pročítá Celâlovy novinové sloupky a populární detektivní romány a nakonec odhalí šokující pravdu o své ženě i o sobě samém…

Istanbul, poslední kniha významného současného tureckého prozaika Orhana Pamuka, je citlivou, kultivovanou, impresionistickou směsí cesto- či spíše místopisu, kulturní historie a autobiografických memoárů. Autor v něm s láskou, rozpaky i nemalou pýchou představuje světu své rodné město, které pro něj vždy symbolizovalo malebné, ale „stárnoucí a zbídačené místo, pohřbené pod troskami zničeného impéria“. Istanbul, místo magické krásy i fascinujících hrůz, dějiště setkávání historických epoch a znesvářených kultur, je i domovem pestrých lidských osudů a inspiračním zdrojem pro moderní, živoucí a působivé umění. Dříve citlivé, zasněné dítě, dnes věhlasný spisovatel Orhan Pamuk se po letech vrací na místa dávných rodinných tajemství a příběhů, aby objevil, do jaké míry vyrůstaly z místa a času svých vzrušujících dějů. To, co začíná jako „portrét umělce v jinošských letech“, se proměňuje v portrét jednoho pozoruhodného, nevšedního města.

Román je příběhem Cema, studnařského učedníka, jenž ve svém mistrovi nalézá otcovskou autoritu, kterou v životě postrádal. Do oidipovského vztahu těch dvou vstupuje tajemná rusovlasá žena, do níž se Cem bezhlavě zamiluje. Pamuk pracuje se vztahem otec-syn v několika dějových liniích, vedle klasického antického příběhu jde pro inspiraci do dávné perské legendy a děj staví do kulis Turecka od osmdesátých let minulého století do současnosti. V desátém románu tureckého nobelisty se objevují již dříve předkládané antagonismy Východ a Západ, minulost a budoucnost, tradice a moderna.

Jednoho zimního večera roku 1591 je v Istanbulu zavražděn přední iluminátor rukopisů a nyní k nám promlouvá ze studny, kam vrah hodil jeho tělo. Jeho hlas se ale ztrácí v koncertu ostatních hlasů, mezi nimiž figurují mistři sultánovy malířské dílny, knihař Kara a jeho milenka Şeküre, dohazovačka Ester, Strýc Efendi i mince, červená barva, smrt, pes nebo třeba strom. Každý z nich předkládá svůj pohled na svět a snaží se nás přesvědčit o své pravdě a je jen na čtenáři, jaký obrázek si z tohoto napínavého příběhu poskládá. Román je vrcholným dílem tohoto tureckého nositele Nobelovy ceny za literaturu (2006). Přeložil Petr Kučera

Historický román s detektivní zápletkou od tureckého nositele Nobelovy ceny za literaturu. Rok 1900: Na jistém fiktivním ostrově Osmanské říše mezi Krétou a Kyprem vládne napětí mezi místními muslimy a ortodoxními Řeky. Když ostrov zasáhne mor, obě strany se začnou vzájemně obviňovat z jeho zatažení na ostrov. Sultán Abdul Hamid II. pošle na ostrov svého nejlepšího odborníka na karanténu, aby zastavil šíření epidemie. Jenomže je to pravoslavný křesťan, a proto jej mnozí odmítají poslouchat. A pak dojde k vraždě. Mor se dál šíří a mrtvých přibývá.