Mojmír Horyna
23. březen 1945 – 26. leden 2011
Český historik umění, profesor dějin umění na Karlově univerzitě v Praze.
Studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a také ve Štýrském Hradci. Zajímá se především o umění baroka a 19. století, architektonický vývoj Prahy a ochranu kulturních památek. V letech 1969–1970 pracoval v Národní galerii, následující rok strávil ve Středisku památkové péče v Pardubicích, od roku 1972 pracoval v atelieru stavebně-historického průzkumu Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze. V roce 1988 se vrací na dva roky do Národní galerie a od roku 1990 učí na FF UK v Ústavu pro dějiny umění, který v současnosti vede. V roce 2000 se stal profesorem v oboru dějiny umění. Od roku 2006 je prorektorem UK.
Mojmír Horyna hojně publikuje studie v odborných časopisech, popř. sbornících, je spoluautorem několika významných souborných knih a podílel se na několika výstavách o umění českého baroka. Prof. Horyna je považován za nejlepšího znalce díla J. B. Santiniho-Aichela. [1][2] Do roku 2006 byl předsedou Vědecké rady pro státní památkovou péči, vrcholného poradního orgánu Ministerstva kultury ČR.
U příležitosti Horynových šedesátých narozenin byla v Mariánské Týnici v roce 2005 odhalena jeho busta od Oldřicha Karbana jako výraz vděčnosti duchovnímu otci rekonstrukce této památky.