Kniha mapuje mlýny a elektrárny na dolním toku Jizery. Zachycuje jejich dávnou historii, ale i jejich přeměnu na elektrárny v průběhu celého dvacátého století až do současnosti. Čtenáře jistě zaujme i období počátků elektrifikace vtipně popsané v písni Jaroslava Uhlíře a Zdenka Svěráka „od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty, odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva…“.
Představte si, že se ráno probudíte a nikdo vás nepoznává. Ani váš vlastní
otec neví, kdo jste. Jste nikým. Probudili jste se v alternativní dimenzi, ve
které jste se nikdy nenarodili. Nejsem Nikdo je deník bezejmenného hrdiny,
který se potýká přesně s tímhle problémem. Ztratil rodinu, kamarády i
přítelkyni a teď se musí smířit s realitou, ve které se objevil.
Kniha Mlýny na Bělském potoce dokumentuje tato vodní díla od 16. století. Předkládá čtenáři historii mlýnů a lidí kolem nich až do doby, kdy jejich úlohu převzaly velké průmyslové mlýny. Výroba mouky ve velkém znamenala zánik po staletí budovaného obrazu krajiny kolem mlýnů, který se kniha snaží zachytit. Prostor dostaly i dvěbělské vodárny, z nichž ta starší zásobovala město vodou již v roce 1502.
Víte, kde pramení Kněžmostka? Chcete se něco dozvědět o dnes vypuštěných rybnících přeměněných na pole? Nebo o životě mlynářů a mlýnech v povodí Kněžmostky? Pak je kniha Mlýny na Kněžmostce určena právě vám. Kněžmostka včetně svých přítoků odvodňuje území od hranic Českého ráje až po Bakov. V minulosti bylo toto území značně vodnaté a jeho velkou část zaujímaly močály a bažiny. Cisterciáci, kteří zde působili od 12. století, začali zakládat rybníky, do kterých stáhli vodu z bažin, a krajinu bylo možné více zemědělsky využívat. K největšímu rozmachu rybníkářství došlo za Valdštejnů v druhé polovině 18. století, kdy bylo na povodí Kněžmostky 58 rybníků. Cisterciáci dokázali využít i vodní sílu, a tak se pod některými rybníky objevily první vodní mlýny. S jejich stavbou pak pokračovala i místní šlechta, a tak zde bylo postaveno 9 vodních mlýnů. Některé již zanikly, nebo byly přestavěny, aby sloužily jinému účelu. V jednom z nich však stále mlynářské řemeslo nezaniklo. Možná se po přečtení knížky vypravíte na cestu po mlýnech podél Kněžmostky a objevíte zajímavost, kterou jste dosud bez povšimnutí míjeli.
Publikace dává nahlédnout do života společnosti mlynářů, ale i ostatních obyvatel v kraji kolem Klenice. Na technickém vybavení mlýnů je zdokumentován vývoj techniky, jsou zde zachyceny i změny krajiny, ke kterým došlo vysušením velkých rybníků v povodí Klenice. Je zde zaznamenáno 18 mlýnů na Klenici a přítocích od prvního mlýna pod hradem Kost až po poslední mlýn tzv. Suchý na Podolci v Mladé Boleslavi.
Dobrodružný příběh na základě skutečných událostí, odehrávající se v 60. letech 20. století v Chile. Indiáni Mapučé by jako vždy oslavili svou slavnost ngiljatun vesele, radostně, a přitom důstojně, nebýt tíživé starosti, která je znepokojovala. Z jejich vesnic se totiž začali záhadně ztrácet lidé. I nadále by se asi zoufalé rodiny byly nuceny spokojit s nejjednodušším, i když málo pravděpodobným vysvětlením, že pohřešovaný odešel za lepším, kdyby se do celé věci nevložil indiánský náčelník Kolhuinka a jeho přítel - velitel karabinérů. Ten vyšle pátrat po zmizelých indiánského míšence Dominga, kterého zavede stopa až na podezřelý statek německého starousedlíka...
Dávní obyvatelé Ameriky, Indiáni různých kmenů a národů, vždy zajímali čtenáře - od těch nejmladších až po dospělé. Tento zájem vznikl a rozšířil se díky četným cestopisům, naučné literatuře i románům či povídkám, filmům atd. s indiánskou tematikou. V této knížce najdeme něco málo z nepřeberného pokladu legend, pověstí a pohádek.
V prvním příběhu se čtenář ocitne na ostrově Jamajka právě v době, kdy tam řádí hurikán. Druhý příběh nás přivede do jednoho horského údolí mezi Aymary právě v době španělského vpádu.
Historie jihočeské voroplavby od počátků do roku 1960, kdy po Vltavě projel poslední vorařský "pramen." Kapitoly se věnují také technické stránce - vazbě pramenů a manipulaci s nimi, průběhu plavby, plavecké komunitě a jejímu folklóru. Kniha je doplněna obrazovou a mapovou přílohou.
Student Jan Landa, který se účastnil revolučních bojů v roce 1848, se zachrání před pronásledováním a trestem útěkem na Šumavu. Zdání, že tam našel bezpečný úkryt a může začít nový život, je však klamné. Jan musí znovu prchat - nezbývá mu než se dát naverbovat do vojska HabsburkaMaxmiliána, třebaže je mu od počátku jasné, že pravda není na straně tohoto nového "mexického" císaře....
Malá encyklopedie Indiánů a Eskymáků seznamuje se životem, kulturou a zvyky původních obyvatel Ameriky od nejstarších dob po dnešek.Chronologické a statistické tabulky, přehled kmenů, skupin a kultur.
Dobrodružný historický román, v němž známý spisovatel a indianolog zavádí do Jižní Ameriky 16. století a v příběhu z období bojů peruánských Indiánů se španělskými dobyvateli objasňuje záhadu tajemného sídliště Machu Picchu a líčí osudy indiánského náčelníka Capaka Kusiho.
Známý etnograf-amerikanista, který se při svých vědeckých expedicích dostal do Patagonie, Ohňové země a na přilehlé ostrovy, podává v knize soubor historií a historek o této nejjižnější části Jižní Ameriky od koloniálníchvýbojů ažpo expanzi kapitalistických společností a vyhlazování jihoamerických Indiánů a přibližuje i její současný život.
První příběh (1966) vypráví o nesnázích s dopravou dobytka do Dakoty. Cestou je provází sníh, hladoví Indiáni, kteří jim kradou dobytek. Své oběti si vyžádá i nesnášenlivost mezi kovboji. Do cíle jich dorazí jen hrstka. Druhý příběh (1980) je o boji s překupníky drog. Nebezpečí číhá všude, policie je zkorumpovaná, vyšetřovatel maskovaný za etnologa nesmí věřit nikomu.
Přední český amerikanista, specializovaný na andské kultury, vypráví o svých dojmech z návštěvy Peru. Líčí vývoj společnosti dávných předků dnešních Indiánů a zavádí čtenáře do Cuzca, kdysi hlavního města velké říše Inků, mezi Indiány kmene Uru, žijící na plovoucích ostrovech jezera Titicaca, a dalších pozoruhodných míst a srovnává minulost se současným životem obyvatel Peru.
Indiánské historie vyprávějí o Eskymácích a Indiánech obrovské oblasti od Beringovy úžiny až po Kap Horn, o jejich životě minulosti i přítomnosti, je tu popsána nejen historie amerického světadílu, ale i dějiny jeho poznávání od nejstarších dob, kdy šlo spíše o dohady a fantastické konstrukce, až po naše časy, kdy pomocí vysoce exaktních metod získávají vědci přesná data.
Etnografický cestopis českého cestovatele Alberto Vojtěcha Friče. Jsou v něm shrnuty poznatky o životě indiánských kmenů, žijících na území jihoamerických států Paraquaye, Argentiny, Bolivie a Brasilie, s nimiž se Frič setkal na svých četných cestách po Jižní Americe v letech 1901-1912 ajejichž zvyky, jazyk a kulturu studoval.
Pobřeží krve je napínavý román ze zajímavého úseku dějin jedné skupiny chilských Indiánů, jejichž potomci se vyznačují touto neobvyklostí: někteří z nich mají modré oči či plavé vlasy. Jsou totiž potomky holandských otrokyň a zdejších Indiánů. Hlavními postavami příběhu jsou náčelníci Werapil a Kurín a Holanďanka Antje. Pevnost bílých mravenců je dobrodružným příběhem z africké džungle, v níž po návštěvě mimozemšťanů zůstali záhadní „bílí mravenci“ – umělé napodobeniny termitů, určené k vysílání zpráv na domovskou planetu návštěvníků. Kolonie bílých mravenců se pokusil zneužít šílený nacistický vědec, ukrývající se před spravedlností. Pobřeží krve, 1. vydání. Pevnost bílých mravenců, 2. vydání (první v Albatrosu).
Chronologicky a teritoriálně uspořádané fotografie kultovních předmětů, zbraní, šperků, výrobních nástrojů, textilu, hraček, nádob, monumentálních staveb, plastik apod. dokumentují vyspělou kulturu původních obyvatel amerického kontinentu před příchodem Evropanů. Spolu s vysvětlujícím textem vypovídají o způsobu života nejstarších obyvatel Severní, Střední a Jižní Ameriky, o jejich umění, náboženských představách, hrách, rukodílné zručnosti, matematických znalostech aj.
První z dvojice dobrodružných románů vypráví příběh ze života jihoamerických indiánů, rekonstruovaný podle archeologických nálezů.Druhý,který napsal autor podle skutečné události je situován do Austrálie z konce 19.století a na příběhu jednoho Čecha líčí těžký život přistěhovalců.
Alakalufové, původní indiánští obyvatelé Ohňové země, byli bělochy z velké části vyhubeni. Autor, který navštívil v r. 1971 nepatrné zbytky Alakalufů, žijících v osadě Puerta Edénu na Wellingtonově ostrově v jižní části Chile, přinesl o jejich životě řadu cenných zpráv. V poutavě psané knížce vypráví o jejich tradičních zvycích, způsobu obživy, bydlení, o společenských vztazích i o jejich dnešním neutěšeném sociálním postavení. Připomíná také pohnutou historii nejzazšího jihu Jižní Ameriky a osudy některých vynikajících lidí, kteří zasvětili svůj život těmto krajům.
Pozoruhodný záznam o dlouhé cestě „Velkým severem Kanady“, kterou podnikli dva zvídaví Francouzi, aby poznali současný život Indiánů Čipewajanů, obývajících tajgu, a polárních Eskymáků. Autor podal svědectví o vzhledu jejich přírodního prostředí, o jejich zvycích a zvláštnostech.Líčení svízelných podmínek v mrazivých končinách se pojí s hojností cenných poznatků. Doslov napsal Václav Šolc.
Robinzonem z And se v tomto dobrodružném románu stává patnáctiletý český chlapec, který cestuje za svým otcem zaměstnaným v Bolívii. Při přeletu soukromým letadlem z Aricy do La Pazu letadlo po srážce s kondorem ztroskotá, přičemž jeden z letců je okamžitě mrtev a druhý později umírá.Chlapec, který vyvázl s několika menšími zraněními, pohřbívá oba letce a po chvílích beznaděje seznamuje se s osamělým pasákem lam, s jeho pomocí se ocitá v indiánské vesnici a nakonec se šťastně shledává s otcem. Kniha vedle řady dobrodružství seznamuje se zeměpisnými, historickými a politickými reáliemi celé cesty a zejména pak s životem Indiánů v Andách.
Cestopis o chilských Indiánech vypráví o jejich minulosti i současném životě, který autor poznal z nejužšího denního kontaktu po několik měsíců za svého pobytu v indiánské aymarské vesnici Chapiquiňa v horách severní oblasti při hranici Bolívie. Odtud se pak ubíral na jih k araukánskýmmapučským Indiánům. Zjišťoval zároveň fakta o původních sídlištích z doby před invazí Inků a získával cenné exponáty pro Náprstkovo muzeum, jehož je vědeckým pracovníkem.
Autor prožil na pozvání bolivijské vlády osm měsíců mezi Indiány na jezeře Titicaca. Studoval tam život a zvyky kmene Aymarů, učil se jejich jazyku. Všechny své poznatky a zážitky vylíčil v této knížce, kterou doplnil i řadou zajímavých fotografií. zdroj: www.mlp.cz Městská knihovnaPraha
"Šolcova poesie má všechny znaky pokrokové české poesie XIX. století: je prodchnuta vroucím vlastenectvím a slovanským cítěním, bije se za ideály svobody a rovnosti a cíti se sociálně utlačenou a ponižovanou chudinou." (Předml.) -Všechny tyto typické stránky Šolcova díla vystihuje také tento výbor, ve kterém jsou básně rozděleny podle thematické příbuznosti do sedmi oddílů: po vyznání básníkově v 1. odd. ("Z běd lidu strunu spletl jsem ...") následuje oddílpoesie lyrické, dále básněs s náměty cizími (Cikánský tanec, Hajduk, Uskoci, Hajduk Marko, Renegát), v odd. 4. vyjadřují básně "Polskému národu" a "Slávy děti" Šotcovo cítění slovanské, plamenné básně vlastenecke, obrazy sehské poroby a básně historické, oshavující husitství a protestující proti šlechtické zvůli, jsou soustředěny v odd. 5. a 6. a výbor vrcholí baladami o trpkém osudu proletářů, hynoucích hladem a zimou, revolučními basněmi, ve kterýchukázal chudině jediné vychodisko z bídy ve vzpouře proti utlačovatelům, nesmrtelnými verši, jimiž oslavil "mozolné ruce" pracujících.
Obsahuje z větší části soubor básnických sbírek, kratší dílo v próze a chronologický přehled díla a životopis autora. Bylo vydáno v edici Pantheon - Vzorná vydání spisovatelů domácích i cizích.