Vladimír Macura Pořadí knih (chronologicky)

Stolní společnost kolem Vladimíra Macury (v první fázi Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík a Vladimír Novotný, posléze rozšířená o Jasnu Hlouškovou, Pavla Janouška, Antonína Kostlána a další) začala v osmdesátých letech na Macurův popud psát „stolní paměti“. Pod názvem Dopijem apudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Vladimír Macura jako jediný ze stolní společnosti nadále doplňoval a dopisoval ještě v devadesátých letech. Dětství v Ostravě, šedesátá léta i specifický pohled na dobu normalizace doplňují třeba i vzpomínky na listopad 1989, viděný skrz akademické prostředí. Co to byl Baltský svaz a kdo patřil do Klikoživu? A co říkal Jankovičův trpaslíček? Paměti Vladimíra Macury vycházejí vůbec poprvé a jsou doplněné reprezentativním výborem z Macurovy básnické tvorby (vedle sbírky Nehodný kos i další verše z šedesátých a sedmdesátých let). Edičně připravil Michal Jareš.

Svazek přináší šest souborů studií, v nichž Macura postupně cizeloval své pojetí modernistické a socialistické kultury. První čtyři oddíly obsahují práce o světové literatuře a teorii (např. Joyce, Tvardovskij, Lotman), studie o českém marxismu (Fučík, Nejedlý, Štoll) a stati o Macurových básnických a prozaických vrstevnících (např. J. Šimon, K. Sýs, D. Hodrová nebo J. Frais). Zbylé dva oddíly zahrnují disertační práci Otázky poetiky české socialistické literatury (1986), v níž Macura shrnul své lingvoliterární studie a také titulní soubor sémiotických esejů Šťastný věk (1992). V ucelené podobě jsou tu tak představeny Macurovy práce o kultuře, v jejíž tradici vyrůstal a kterou s kritickým odstupem objevně reflektoval.

Šestý svazek vybraných spisů Vladimíra Macury představuje autorovy prozaické texty vyrůstající z autentické – a mnohdy i přiznaně autobiografické – zkušenosti se soudobou českou znormalizovanou přítomností, kterou nejen dokumentují, ale také rozkrývají a demaskují. Román Občan Monte Christo (1993) a povídkové sbírky Něžnými drápky (1983) a Hra na něco (1995) tematizují hrdiny, kteří se ze všech sil snaží prostřednictvím rozmanitých sociálních a komunikačních her ovládnout vlastní život, leč tato jejich snaha je přečasto dostává do bizarních a groteskních situací, naznačujících absurditu světa, v nichž je jim dáno žít a být.

První svazek spisů Vladimíra Macury představuje jeho badatelské dílo zasvěcené českému 19. století. Svazek Znamení zrodu a české sny shrnuje studie k danému tématu, přičemž vychází z intence autora. Zahrnuje třetí vydání Macurovy klíčové monografie Znamení zrodu, v níž sémioticko-kulturologické analýze podrobil národní obrození. Interpretace kultury jako znakového systému je východiskem i souboru studií a popularizačních textů Český sen v druhé části svazku. Do třetího oddílu zařazujeme další studie, jež byly doposud publikované pouze časopisecky či ve sbornících a jež autor začal adaptovat pro pokračování svého Českého snu. Tento soubor dokládá, že Macurův názor na české 19. století byl komplexní a právem se jeho dílo stalo formativním pro české humanitní vědy.

Rozšířené a přepracované vydání originální encyklopedické příručky, kterou v osmdesátých letech inicioval Vladimír Macura. Jejím záměrem je představit vědecké koncepce, jež zásadně ovlivnily myšlení o literatuře ve 20. století. Vybrána byla jak díla kanonická, ale stále diskutovaná a aktualizovaná, tak podnětné práce z posledních let, a to nejen z literární vědy, ale i lingvistiky, filozofie, mediálních studií či psychologie. Publikace usiluje – v souladu s titulem – být průvodcem studentům i ostatním zástupcům nejen filologických, ale také dalších humanitních a sociálních disciplín, jako jsou teorie kultury, mediální studia, teorie výtvarného umění, historie, genderová studia ad. Důvod je zřejmý: literárněteoretické koncepty posledních desetiletí se v těchto oborech často staly zásadní inspirací metodologických posunů. Celek uvozuje studie literárního teoretika a historika Aleše Hamana, která v diachronním průřezu shrnuje hlavní metodologické trendy a poskytuje čtenáři vodítko při hledání vazeb mezi jednotlivými vědeckými koncepty.

Současné vnímání české národní identity a její zdroje v "českém mýtu" 19. stol. Představy, symboly a iluze, s jejichž pomocí se v době obrozenecké vymezoval moderní český národ. Motiv snu jako součást "probuzení národa". Určitý skepticismus, který posouvá hodnotový systém české obrozenecké společnosti do oblasti snové, ale vztahuje se i k některým současným tendencím.

Ve svém nejvýznamnějším prozaickém díle, tetralogii Ten, který bude, se výrazně propojil talent literárního vědce a beletristy. Cyklus netradičních historických próz z doby českého národního obrození sestává ze čtyř dílů, z nichž dosud byly publikovány tři: Informant (1992), Komandant (1994) a Guvernantka (1997). Čtvrtý díl Medicus vychází v tomto svazku poprvé.

Publikace předního českého jazykovědce a estonisty Vladimíra Macury, zabývající se dílem legendárního estonského spisovatele a filosofa Antona Hansena Tammsaareho. Obsahuje také ukázky z Tammsaareho díla v překladu Naděždy Slabihoudové.

Román z doby českého obrození, odehrávající se ve Vratislavi a částečně v Praze padesátých let 19. století, líčí jeden úsek ze života F. L. Čelakovského. Sledujeme několik let života Františka Ladislava Čelakovského a jeho druhé ženy, mladičké Antonie. Mladý polsko-německý básník napíše elegii, která Čelakovského pobouří svou nedokonalostí, ale jeho ženu zaujme. Téma elegie je spjato s dalším dějem i s kompozicí prózy, kde se ve vyprávění střídá ženský a mužský hlas. Sledujeme střídavě úvahy, myšlenky a pocity Antonie i Čelakovského. Je to vyprávění o vztahu mladé ženy a stárnoucího muže, o obětování a zklamání, o žárlivosti, o stesku po vlasti a přátelích, o nelehkém životě, nemocech a smrti dětí a blízkých, až po smrt manželů. Jakoby z dálky do života obou doléhají zprávy a příběhy o evropských revolucích.

Soubor studií tzv. „pražské tematologické školy“ se zabývá výraznými místy literatury 19. a 20. století (hrad, chaloupka, hospoda, škola a prostor výchovy, vězení, chrám a prostor víry, továrna, věž, pokoj) v české literatuře, kterou však konfrontují se světovým literárním kontextem. Stati autorů Daniely Hodrové, Zdeňka Hrbaty, Marie Kubínové a Vladimíra Macury, kteří se zabývají literární topologií, tj. zkoumáním konkrétního prostoru v literatuře, jsou inspirativní nejen pro poznání naší minulosti a přítomnosti, ale i pro další obory – především filosofii a výtvarné umění. ... celý text

Podrobný a čtivý přehled dějin Pobaltí, včetně stručného přehledu národních kultur. Doplněno mapkami, černobílými fotografiemi a tabulkami.

Sborník příspěvků stejnojmenné vědecké konference k 150. výročí příjezdu prvního vlaku do Prahy, která se konala ve dnech 22.-23.6.1995 a kterou uspořádala Fakulta dopravní Českého vysokého učení technického v Praze.

Román, který později vyšel jako součást tetralogie Ten, který bude, je inspirovaný skutečným životem Josefa Václava Friče a zákulisím revoluce 1848.

Příběh literárního vědce, který se mstí známému básníkovi ze žárlivosti, se odehrává v Praze koncem 70. let 20. století. Autor si zřejmě tímto příběhem vyrovnává své účty s politickými poměry, oficiální literaturou s bývalým Svazem spisovatelů. Jelikož je hrdina románu, stejně jako autor, literární vědec, setkává se čtenář v textu s hrou se žánry a literárními styly.

Fejetony vyjadřující se k politickým, společenským a kulturním událostem dneška. Autor je zařazuje do širších historických a významových souvislostí, zamýšlí se nad českými dějinami, národní povahou, národními symboly, českým vlastenectvím, obrozením, hymnou, kulturou, romskou otázkou atd.

Metodologicky inspirativní a dosud nepřekonaná emblematická analýza české socialistické kultury. Obsahuje eseje: Ráj, Poslední bitva, Mičurin, Mandelinka bramborová, Domov, Fučík, Obraz vůdce, Smrt vůdce, Obrození, Spartakiáda, Etiketa, Dětská perspektiva, Metro, Remek.

Historická novela z doby národního obrození variující téma absurdity lidského osudu v grotesce dějin.

Slovník rozborů básnických knih. Díla české poezie od obrození do roku 1945.

Slovník světových literárních děl 1. a 2. díl, autor Vladimír Macura, představuje obsáhlý přehled významných literárních děl z různých epoch a kultur. Kniha se zaměřuje na klíčové texty, autory a literární směry, přičemž poskytuje analýzu jejich tematických a stylistických prvků. V jednotlivých heslech jsou zahrnuty jak klasické, tak moderní literární práce, což umožňuje čtenářům sledovat vývoj literární tradice a její vliv na současnou kulturu. Tematicky se dílo dotýká různých aspektů lidské existence, jako jsou láska, smrt, identita, společenské normy a etické dilema. Klíčoví autoři, jejichž díla jsou zahrnuta, reprezentují široké spektrum literárních stylů a přístupů, včetně realismu, romantismu, modernismu a postmodernismu. Kniha je strukturována tak, aby usnadnila vyhledávání a porozumění literárním kontextům, a slouží jako užitečný zdroj pro studenty, učitele a všechny zájemce o literaturu. Obsahuje také odkazy na další literární kritiky a analýzy, což obohacuje čtenářovo porozumění jednotlivým dílům a jejich významu v rámci světové literatury.

Příručka obsahující hlavní teze osmdesáti stěžejních děl světové literární teorie 20. století s komentáři.

Dvoudílný slovník.Jeho hesla se zaměřují na díla světové literatury.

Dvoudílný slovník. Jednotlivá hesla se soustřeďují na dílo. Uživatel zde najde informace o ději, postavách, motivech, tématech. Též rozbor stavby díla a základní údaje o odborné literatuře.

Román o úspěšném spisovateli, který hledá odpověd na otázku po smyslu tvůrčí práce a lidské existence vůbec.

Výbor z veršů. Poezie, nesená parodickým i melancholickým gestem klauna

Výběr z cyklů Přítel na života na smrt aneb Časová tíseň, Přítel věrný a nevěrný aneb Milostná statistika, Přítel dětí aneb Veselo na Loch Nessu, Přítel na cesty aneb Lyrický bedekr, Přítel múz aneb Hodina poetiky, dále typografické básně a epigramy. Vybral, uspořádal a doslov napsal Vladimír Macura. Vydání první ve Výběrové řadě Klubu přátel poezie.

Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků. Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně až do roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.

Soubor příběhů nejlepšího estonského povídkáře je věnován zkoumání člověka v současném světě.

Povídky, které se setkaly v této knížce, představují průřez zralou tvorbou estonského prozaika střední generace. Jsou to zdánlivě všední příběhy zapisované nevzrušeným, až důmyslně suchým, jakoby úřednickým slohem, které znenadání dorazí k nenápadné výhybce, jež jimi smýkne stranou - a pak se už dál všechno odehrává ve vypouklém zrcadle nadsázky. A tak tu nikde není ostrá hranice mezi filozofující rozpravou, strašidelnou historkou a parodií, groteskou a bájí. Pohyb příběhu kulisami rozmanitých prostředí je něčím více než pouťovou projížďkou domem hrůzy, kde vedle tradičních přízraků a démonů vystupují i "běsy naší doby". Je jakýmsi laboratorním procesem analyzujícím ne-li chemické, tedy jistotně mravní složení tzv. "žhavé současnosti".Estonské originály Pööriöö külaskäik, Läbi unemaastike, Mustamäe armastus a Võõras linnas byly vydané v časopise Looming (1975) a nakladatelstvím Eesti Raamat (1975, 1978, 1980).

Znamení zrodu je důležitou knihou pro všechny studenty české literatury. Vladimír Macura se v ní zabývá obrozením, respektive znovuzrozením české řeči, literatury a kultury vůbec. Věnuje se několika určitým jevům, které se v době národního obrození objevovaly. Odhaluje a vysvětluje souvislosti. Znamení zrodu se řadí mezi další velké knihy pojednávající o této složité době.... celý text

Milostné novely (O možnosti života v kosmu, Úmoří, Matyáš a Kristýna, A když jsme nezemřeli, ještě žijeme), v nichž milostný vztah vede ke krizi citového života protagonistů a dává jim šanci vykročit z vlastního sobectví a osamocení.

Tři malé historické romány (Hodina na otáčecí židli, Nebesky kámen, Caput mortum) z doby estonského národního obrození v 19. století zobrazující jeho historické osobnosti - otce žurnalistiky J. W. Jansena, osvícence, vůdce obrozenského hnutí a encyklopedistu O. W. Masinga a malíře J. Kölera - v situacích monologického zvažování etických postojů ve snaze poznat sebe sama.

Děj tohoto románu se odehrává na estonském venkově, kdy právě se oženivší Andres a Krõõt kupují zanedbaný statek na ne moc úrodné půdě, která je tvořena mnoha močály, jež se potřebují vysušit. Zde zakládají své hospodářství a spolu s ním i rodinu, neboť jaké by to bylo hospodářství bez dětí. Celá kniha pak popisuje několikaletý život této rodiny, přes smrt Krõõt, novou svatbu Andrese s bývalou služkou Mari, dopad těžké nemoci, na kterou umírá několik jejich dětí, až přes dospívání vargamäeské omladiny a jejich pomalý odchod z hospodářství.

Děj románu se odehrává v několika zářijových dnech roku 1944 na statku Rihva, kdy se tu v panické hrůze před blížící frontou shromáždí množství uprchlíků z různých končin Estonska.

Sborník se snaží poprvé ukázat estonskou poezii jako moderní útvar, mnohovrstevnatý, národně specifický a přesto spjatý s vývojem sovětské i evropské poezie, odpovídající na otázky dnešního člověka. Soustřeďuje se nazástupce různých básnických generací, účastnících se společného vzestupu sociálního významu estonské sovětské poezie v posledním dvacetiletí (Johannes Semper, Betti Alverová, August Sang, Debora Vaarandiová, Vladimír Beekman, Jaan Kross, Paul-Eerik Rummo, Mats Traat, Jann Kaplinski, Viivi Luiková).