Erik Polák
Narodil se v Praze v české židovské rodině. Jeho široké příbuzenstvo tvořili podnikatelé i drobní statkáři, jeho tatínek byl obchodní cestující. Do okupace Erik Polák netušil, jak moc se liší od ostatních. Okupace, válka, Terezín, Osvětim a vše další, co musel prožít, změnilo třináctiletého chlapce v muže. Válka skončila, když mu bylo šestnáct. Mnozí z rodiny nepřežili, vrátila se však maminka a sestřenice. Prožité i vyslechnuté osudy předurčily Eriku Polákovi dráhu historika, který chce poznat, pochopit a vysvětlit příčiny a průběh dějů. Byly to hlavně válečné prožitky a navázané i zpřetrhané vztahy, které ze šestnáctiletého Erika učinily nejprve budovatele nové, lepší "komunistické" budoucnosti. Od roku 1956 věřil a doufal v změnu, které se však v roce 1968 nedočkal. Stavební dělník, podlahář a plánovač se až ve svém důchodu po roce 1989 mohl vrátit k historické práci, tentokrát pro terezínské muzeum. Poznamenán fyzickými strázněmi a podlomeným zdravím zemřel v roce 1996 vě věku 67 let.
kniha Tři kapitoly