Své paměti napsal významný rakouský prozaik v brazilském exilu krátce před svou smrtí. Zachytil v nich neopakovatelný svět Rakouska-Uherska před první světovou válkou, řadu významných evropských kulturních osobností, atmosféru let dvacátých a tíživý soumrak let třicátých po nástupu Hitlera k moci.
Poslední autorovo dílo. Pět kapitol této knihy, v níž přítel Franze Kafky a vůdčí osobnost pražských německy píšících autorů vypráví a vzpomíná, výrazně přesahuje běžnou hranici memoárové literatury a stává se svéráznou literárně historickou prací. Je to kniha poutavá a zároveň faktograficky, tak bohatá, že pro české čtenáře zůstává neocenitelným průvodcem pro pražské německé literatuře. V Pražském kruhu plasticky ožívají lidské a literární osudy nejen nejznámějších protagonistů (Kafka, Werfel, Rilke, Brod), ale i osobností tří, čtyř předcházejících generací (od Marie von Ebner-Eschenbach až po H. Saluse, F. Adlera, V. Hadwigera, P. Leppina a O. Wienera). Brodovu knihu uvádí studie jednoho z našich největších znalců pražské německé literatury prof. Eduarda Goldstückera, který měl příležitost se s autorem Pražského kruhu osobně poznat....
Kniha vzpomínek předního germanisty, literárního teoretika a diplomata-jednoho z nejvýraznějších představitelů čs. levicové inteligence. V knize autor přibližuje své dětství na východním Slovensku, gymnaziální léta v Košicích i období studií na filozofické fakultě v Praze, kde se formuje jako germanista i levicový intelektuál. Máme možnost nahlédnout do životních osudů výjimečné osobnosti, která vždy stála za svými životními postoji. Profesor Goldstücker byl nejen uznávaným kafkologem, ale i vůdčí osobností Pražského jara. Po své druhé emigraci působil na předních světových univerzitách a definitivně se vrátil domů až v roce 1991. Kniha je v závěru opatřena doslovem jeho dlouholeté přítelkyně spisovatelky Lenky Reinerové.
Témata knihy: Řízení jako součást duchovní kultury Češi a Němci (Český management v německé firmě) Jací jsme – my Češi Nedorozumění v komunikaci – ve vědě a řízení Nedorozumění v komunikaci – v umění a utopiích O rozhodování, etice a odpovědnosti Formalizace v řízení Osobnost manažera Kontinuita a diskontinuita v řízení Úspěch v řízení
Na téma Franz Kafka - články a studie. Kniha "kafkologa" Eduarda Goldstuckera nás seznámí se stěžejními okamžiky života německy píšícího, ale v Praze po většinu života žijícího autora Franze Kafky. Jedná se o první českou knížku o Kafkovi, z článků a studií autora, vzniklých v několika měsících v roce 1963. 108 stran, 8 stran obrazových příloh.
Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69 zahrnuje příspěvky významných českých myslitelů druhé poloviny dvacátého století, jako jsou Milan Kundera, Karel Kosík a Robert Kalivoda. Od konce padesátých let se tento kulturní týdeník snažil o znovuzačlenění české kultury do evropského kontextu, což se podařilo až na konci šedesátých let. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu, přestože je četlo jen málo lidí. Jejich proslulost však stále rostla, dokud nebyly umlčeny sovětskými tanky. Na podzim 1990 A. J. Liehm požádal Kunderu o příspěvek pro česko-slovenskou Lettre. Kundera se zpočátku zdráhal, protože měl pocit, že nemá co nabídnout. Přiznal, že napsal mnoho textů o českých tématech, ale považoval je za příliš apologetické. Zmínil, že má sedm esejů, které by chtěl přeložit do češtiny, ale odkládal to. Nakonec si vzpomněl na Literární noviny z druhé poloviny šedesátých let, které měly obrovský vliv na kulturní a politický diskurs. Vzpomněl si na snahu založit deník Lidové noviny, kde by Kosík a Liehm mohli vytvořit jeden z nejlepších časopisů v Evropě. Po ruské invazi však k tomu nedošlo a Kundera odešel do exilu. Jeho emigrace byla pokračováním cesty za stejným cílem. Na oslavu, kterou by rád navštívil, posílá alespoň sedm písmen jako symbol štěstí.
„Nedokážu zapomenout na válku a na zánik jediné vlasti, kterou jsem kdy měl, rakousko-uherské monarchie,“ napsal Joseph Roth. „Svoji vlast jsem miloval. Umožňovala mi, abych byl současně vlastencem i světoobčanem. Měl jsem rád ctnosti a přednosti své otčiny a dnes, kdy je mrtvá a pryč, mám rád dokonce i její chyby a nedostatky.“ Pochod Radeckého – nejzralejší a vrcholný Rothův román, jedna z nejvýznamnějších knih světové literatury 20. století – je hluboce prožitou elegickou básní, kterou na habsburské Rakousko složil poddaný z územního a národnostního okraje císařství. Stesk po ztracené minulosti a bolest ze ztráty domova se zde v jedinečné souhře mísí s humorem, ironií a sarkasmem – a to vše prostupuje láska, již není možné zradit a jež může zaniknout pouze smrtí samotného autora. „Der Leutnant Trotta, der bin ich,“ napsal Roth. Jeho obraz agonie velké říše a celé historické epochy je fascinujícím čtenářským zážitkem.
Známý biblický příběh použil autor jako základ pro variace na téma pravda a moc. Král Šalamoun po svém nástupu na trůn ustavil komisi, jejímž úkolem je historicky zhodnotit vládu jeho předchůdce a otce, krále Davida a potvrdit pravoplatnost Šalamounova nástupnictví. V čele komise stojí historik Étan. Studium pramenů postupně odhaluje temné pozadí některých Davidových činů a postupů, jimiž se dostal k moci, a před Étanem vyvstává problém, který v nejrůznějších obměnách museli řešit intelektuálové v totalitních režimech našeho věku: Má napsat zprávu pravdivou a vystavit se tak královu hněvu a téměř jistému trestu, anebo má svůj smysl pro pravdu a hlas svědomí umlčet a napsat to, co od něho vládnoucí moc očekává? Německý spisovatel Stefan Heym je i českým čtenářům dobře znám především jako autor slavného válečného románu Křižáci na západě. Zpráva o králi Davidovi vyšla v německém jazyce poprvé v roce 1972, ale české vydání bylo před rokem 1989 z pochopitelných důvodů nemyslitelné.
Kniha diplomata, germanisty, kafkologa, vůdčí postavy Pražského jara 68 a vysokoškolského pedagoga na předních světových univerzitách je volným pokračováním první části Vzpomínky 1913-1945.
Dílo rozhodujícího významu pro historii německé i světové prózy. Kniha je jedním z prototypů romantického románu v dopisech, založeným na prostě klasické zápletce. Hrdina miluje ženu svého přítele a protože nevidí východisko ze situace, která hu nutí volit mezi láskou a přátelstvím, rozhodne se zemřít. Vybral si jako hrdinu člověka své doby, představitele mladé buržoazie, který ve snaze dosáhnout svobody naráží na překážky v podobě feudálního stavovského zřízení.
Rámcový příběh o neštěstí, které se událo v osmnáctém století nedaleko peruánského města Limy, není historickým románem nebo kronikou v obvyklém smyslu slova. Mohl by se stejně dobře odehrávat kdekoliv a kdykoliv; autorovi jde totiž především o to, aby se zamyslil nad věčně časovou otázkou: Co určuje běh lidského života? Člověk, před jehož očima se most Svatého Ludvíka krále zhroutil, františkán Juniper, se snaží dokázat, že je to vůle boží. Ve svém úsilí ztroskotává a autor nám ukazuje proč: Všichni dospělí, kteří se stali oběťmi neštěstí, prožívali ve svém životě nějakou vášnivou lásku, markýza de Monemayor ke své dceři, Esteban ke svému bratrovi, strýček Pio k hereččce Pericholové. Po jejich smrti nachází tento cit odezvu v jiných srdcích, inspiruje je, dodává jim sílu k obětavosti a nesobeckosti, k činům, kterých by jindy nebývali schopni. Láska tedy, a nikoli neosobní božská vůle, je vrcholným naplněním lidského života.
Vyvrcholení Frischova celoživotního tématu, jímž je selhávání technicky vzdělané civilizace a jejích příslušníků v mezilidských vazbách, citech a v lásce. Hlavní hrdina, cynický architekt, se skrze milostný vztah dostává do víru událostí, jejichž podivuhodný vývoj jako by byl ovládán osudem, podobně jako v antických dramatech (obzvláště v Sofoklově Oidipovi). Tato zkušenost vytrhává inženýra z jeho technicistního vnímání světa, ovšem za vysokou cenu.
Román vypráví o procesu zrání mladého muže v samostatného člena společnosti v duchu humanistických ideálů německé klasiky. V knize se čtenář setkává se silnými charaktery protagonistů, kteří v krizových okamžicích života jsou přísní k sobě, zocelují se odříkáním a kázní, zachraňují se tvořivou prací a službou bližnímu. Na cestě k dospělosti prochází hlavní hrdina školou života – odrůstá rodičovskému domu, musí se osvědčit v povolání, hledá životní vzory a potkává svou velkou lásku. Autor jako zanícený vyznavač klidného vývoje společnosti kreslí před očima čtenářů obraz harmonického světa a snaží se vštípit jim touhu po klidném, činorodém životě v souladu s přírodou a mravními principy. Sebevzdělávání a zapojení člověka do řádu přírody a společnosti je základním tématem autorova výchovného úsilí.
Tato novela líčí podle staré kroniky ze 16. století tragický příběh obchodníka s koňmi. Stala se mu křivda od vrchnosti a on se snaží získat spravedlnost násilným způsobem. Za svou vzpouru zaplatí životem. Doslov napsal Eduard Goldstücker.
Román německého spisovatele řeší problém „zločinu a trestu“ na příběhu soudního rady Sebastiana, který se v mládí dopustil z řevnivosti těžkého provinění na nadaném spolužákovi a je pak stíhán výčitkami svědomí. Hluboká psychologická analysa, připomínajíci velké umění Dostojevského a Gogola, a mistrné zachycení školského prostředí činí z románu jedno z vrcholných autorových děl. Předmluvu napsal Eduard Goldstücker.
Sbírka veršů německého básníka (1871-1914), jež se v jeho vlasti dočkaly desítek vydání. Budí obecný zájem i mimo ni svou groteskní komikou a virtuozitou, s níž ve zdánlivých nesmyslech útočí na zmechanizování života a zevšednění světa.
Svazek přináší poprvé do češtiny přeložený poslední a první text románů o Vilému Meisterovi. Široce rozpřádaný, vsunováním samostatných novel často přerušovaný děj románu má četné rysy autobiografické, je bohatou studnicí poznání autorovy životní filosofie i úžasné šíře jeho vědomostí a životních zkušeností. Zaujme i zachycením charakteristických rysů doby a zamyšleními umělce a myslitele nad neodvratně přicházející proměnou společenského řádu a jejími důsledky pro vnitřní život člověka i jeho vztah k okolí a světu.
Výbor z veršů. Vybrané básně německého novoromantického spisovatele (1877–1962), vyznamenaného Nobelovou cenou v roce 1946. Proti době a úpadku lidství, ústícího až ve válečné vraždění, staví ve svých verších štít víry v člověka, přesvědčení, že „člověk snad není pouze poněkud rozumné zvíře, nýbrž dítě bohů, určené k nesmrtelnosti“.
Nádherná a jedinečná kniha fotografií Prahy od významného slovenského fotografa Karola Kállaye doprovázených úryvky a citáty z Kafkových dopisů.
