(vzpomínky jednoho Evropana)
Podtitul: Vzpomínky jednoho Evropana Své paměti napsal významný rakouský prozaik v brazilském exilu krátce před svou smrtí. Zachytil v nich neopakovatelný svět Rakouska-Uherska před první světovou válkou, řadu významných evropských kulturních osobností, atmosféru let dvacátých a tíživý soumrak let třicátých po nástupu Hitlera k moci. Druhé vydání čtenářsky úspěšné knihy vychází v nové grafické úpravě. Překlad Eva Červinková.
Poslední autorovo dílo. Pět kapitol této knihy, v níž přítel Franze Kafky a vůdčí osobnost pražských německy píšících autorů vypráví a vzpomíná, výrazně přesahuje běžnou hranici memoárové literatury a stává se svéráznou literárně historickou prací. Je to kniha poutavá a zároveň faktograficky, tak bohatá, že pro české čtenáře zůstává neocenitelným průvodcem pro pražské německé literatuře. V Pražském kruhu plasticky ožívají lidské a literární osudy nejen nejznámějších protagonistů (Kafka, Werfel, Rilke, Brod), ale i osobností tří, čtyř předcházejících generací (od Marie von Ebner-Eschenbach až po H. Saluse, F. Adlera, V. Hadwigera, P. Leppina a O. Wienera). Brodovu knihu uvádí studie jednoho z našich největších znalců pražské německé literatury prof. Eduarda Goldstückera, který měl příležitost se s autorem Pražského kruhu osobně poznat.... celý text
Kniha vzpomínek předního germanisty, literárního teoretika a diplomata-jednoho z nejvýraznějších představitelů čs. levicové inteligence. V knize autor přibližuje své dětství na východním Slovensku, gymnaziální léta v Košicích i období studií na filozofické fakultě v Praze, kde se formuje jako germanista i levicový intelektuál. Máme možnost nahlédnout do životních osudů výjimečné osobnosti, která vždy stála za svými životními postoji. Profesor Goldstücker byl nejen uznávaným kafkologem, ale i vůdčí osobností Pražského jara. Po své druhé emigraci působil na předních světových univerzitách a definitivně se vrátil domů až v roce 1991. Kniha je v závěru opatřena doslovem jeho dlouholeté přítelkyně spisovatelky Lenky Reinerové.
Témata knihy: Řízení jako součást duchovní kultury Češi a Němci (Český management v německé firmě) Jací jsme – my Češi Nedorozumění v komunikaci – ve vědě a řízení Nedorozumění v komunikaci – v umění a utopiích O rozhodování, etice a odpovědnosti Formalizace v řízení Osobnost manažera Kontinuita a diskontinuita v řízení Úspěch v řízení
Na téma Franz Kafka - články a studie. Kniha "kafkologa" Eduarda Goldstuckera nás seznámí se stěžejními okamžiky života německy píšícího, ale v Praze po většinu života žijícího autora Franze Kafky. Jedná se o první českou knížku o Kafkovi, z článků a studií autora, vzniklých v několika měsících v roce 1963. 108 stran, 8 stran obrazových příloh.
Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69 zahrnuje příspěvky významných českých myslitelů druhé poloviny dvacátého století, jako jsou Milan Kundera, Karel Kosík a Robert Kalivoda. Od konce padesátých let se tento kulturní týdeník snažil o znovuzačlenění české kultury do evropského kontextu, což se podařilo až na konci šedesátých let. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu, přestože je četlo jen málo lidí. Jejich proslulost však stále rostla, dokud nebyly umlčeny sovětskými tanky. Na podzim 1990 A. J. Liehm požádal Kunderu o příspěvek pro česko-slovenskou Lettre. Kundera se zpočátku zdráhal, protože měl pocit, že nemá co nabídnout. Přiznal, že napsal mnoho textů o českých tématech, ale považoval je za příliš apologetické. Zmínil, že má sedm esejů, které by chtěl přeložit do češtiny, ale odkládal to. Nakonec si vzpomněl na Literární noviny z druhé poloviny šedesátých let, které měly obrovský vliv na kulturní a politický diskurs. Vzpomněl si na snahu založit deník Lidové noviny, kde by Kosík a Liehm mohli vytvořit jeden z nejlepších časopisů v Evropě. Po ruské invazi však k tomu nedošlo a Kundera odešel do exilu. Jeho emigrace byla pokračováním cesty za stejným cílem. Na oslavu, kterou by rád navštívil, posílá alespoň sedm písmen jako symbol štěstí.
Tento společenskokritický román, podávající obraz úpadku a pádu rakousko-uherské monarchie, patří k nejvýznamnějším dílům rakouské literatury minulého století. Jeho historický rámec tvoří doba od bitvy u Solferina až po rok 1916, kdy umírá stařičký mocnář František Josef. V osudechtří generací pošlechtěné vojenskobyrokratické rodiny Trottů evokuje autor dobu, kdy hlavní město říše zářilo leskem a vojenskými parádami, při nichž se ozýval břeskný marš. Z lesku se však postupem doby stává pozlátko, nastává doba rozpadu hodnot, zdánlivá idyla je rušena stále silnějšími hlasy pokrokových hnutí ohlašujících budoucnost, která převratně zasáhne starý odumírající svět. Vojenský marš zaznívá stále méně břeskně, až je z něho jen napůl ozvěna, napůl vzpomínka z onoho světa. Román „Pochod Radeckého“ slučuje v sobě velmi zvláštním způsobem prvky zdánlivě nesourodé, jako je nostalgie a ironický odstup, melancholie a humor, láska a kritika. Je silným čtenářským zážitkem, jako trvalý umělecký obraz agónie jedné epochy, kterou historie odsoudila k zániku.
Známý biblický příběh použil autor jako základ pro variace na téma pravda a moc. Král Šalamoun po svém nástupu na trůn ustavil komisi, jejímž úkolem je historicky zhodnotit vládu jeho předchůdce a otce, krále Davida a potvrdit pravoplatnost Šalamounova nástupnictví. V čele komise stojí historik Étan. Studium pramenů postupně odhaluje temné pozadí některých Davidových činů a postupů, jimiž se dostal k moci, a před Étanem vyvstává problém, který v nejrůznějších obměnách museli řešit intelektuálové v totalitních režimech našeho věku: Má napsat zprávu pravdivou a vystavit se tak královu hněvu a téměř jistému trestu, anebo má svůj smysl pro pravdu a hlas svědomí umlčet a napsat to, co od něho vládnoucí moc očekává? Německý spisovatel Stefan Heym je i českým čtenářům dobře znám především jako autor slavného válečného románu Křižáci na západě. Zpráva o králi Davidovi vyšla v německém jazyce poprvé v roce 1972, ale české vydání bylo před rokem 1989 z pochopitelných důvodů nemyslitelné.
Kniha diplomata, germanisty, kafkologa, vůdčí postavy Pražského jara 68 a vysokoškolského pedagoga na předních světových univerzitách je volným pokračováním první části Vzpomínky 1913-1945.
Dílo rozhodujícího významu pro historii německé i světové prózy. Kniha je jedním z prototypů romantického románu v dopisech, založeným na prostě klasické zápletce. Hrdina miluje ženu svého přítele a protože nevidí východisko ze situace, která hu nutí volit mezi láskou a přátelstvím, rozhodne se zemřít. Vybral si jako hrdinu člověka své doby, představitele mladé buržoazie, který ve snaze dosáhnout svobody naráží na překážky v podobě feudálního stavovského zřízení.
