Vzpomínky jednoho Evropana
Podtitul: Vzpomínky jednoho Evropana Své paměti napsal významný rakouský prozaik v brazilském exilu krátce před svou smrtí. Zachytil v nich neopakovatelný svět Rakouska-Uherska před první světovou válkou, řadu významných evropských kulturních osobností, atmosféru let dvacátých a tíživý soumrak let třicátých po nástupu Hitlera k moci. Druhé vydání čtenářsky úspěšné knihy vychází v nové grafické úpravě. Překlad Eva Červinková.... celý text
Poslední autorovo dílo. Pět kapitol této knihy, v níž přítel Franze Kafky a vůdčí osobnost pražských německy píšících autorů vypráví a vzpomíná, výrazně přesahuje běžnou hranici memoárové literatury a stává se svéráznou literárně historickou prací. Je to kniha poutavá a zároveň faktograficky, tak bohatá, že pro české čtenáře zůstává neocenitelným průvodcem pro pražské německé literatuře. V Pražském kruhu plasticky ožívají lidské a literární osudy nejen nejznámějších protagonistů (Kafka, Werfel, Rilke, Brod), ale i osobností tří, čtyř předcházejících generací (od Marie von Ebner-Eschenbach až po H. Saluse, F. Adlera, V. Hadwigera, P. Leppina a O. Wienera). Brodovu knihu uvádí studie jednoho z našich největších znalců pražské německé literatury prof. Eduarda Goldstückera, který měl příležitost se s autorem Pražského kruhu osobně poznat.... celý text
Kniha vzpomínek předního germanisty, literárního teoretika a diplomata-jednoho z nejvýraznějších představitelů čs. levicové inteligence. V knize autor přibližuje své dětství na východním Slovensku, gymnaziální léta v Košicích i období studií na filozofické fakultě v Praze, kde se formuje jako germanista i levicový intelektuál. Máme možnost nahlédnout do životních osudů výjimečné osobnosti, která vždy stála za svými životními postoji. Profesor Goldstücker byl nejen uznávaným kafkologem, ale i vůdčí osobností Pražského jara. Po své druhé emigraci působil na předních světových univerzitách a definitivně se vrátil domů až v roce 1991. Kniha je v závěru opatřena doslovem jeho dlouholeté přítelkyně spisovatelky Lenky Reinerové.
Témata knihy: Řízení jako součást duchovní kultury Češi a Němci (Český management v německé firmě) Jací jsme – my Češi Nedorozumění v komunikaci – ve vědě a řízení Nedorozumění v komunikaci – v umění a utopiích O rozhodování, etice a odpovědnosti Formalizace v řízení Osobnost manažera Kontinuita a diskontinuita v řízení Úspěch v řízení
Na téma Franz Kafka - články a studie. Kniha "kafkologa" Eduarda Goldstuckera nás seznámí se stěžejními okamžiky života německy píšícího, ale v Praze po většinu života žijícího autora Franze Kafky. Jedná se o první českou knížku o Kafkovi, z článků a studií autora, vzniklých v několika měsících v roce 1963. 108 stran, 8 stran obrazových příloh.
Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69 zahrnuje příspěvky významných českých myslitelů druhé poloviny dvacátého století, jako jsou Milan Kundera, Karel Kosík a Robert Kalivoda. Od konce padesátých let se tento kulturní týdeník snažil o znovuzačlenění české kultury do evropského kontextu, což se podařilo až na konci šedesátých let. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu, přestože je četlo jen málo lidí. Jejich proslulost však stále rostla, dokud nebyly umlčeny sovětskými tanky. Na podzim 1990 A. J. Liehm požádal Kunderu o příspěvek pro česko-slovenskou Lettre. Kundera se zpočátku zdráhal, protože měl pocit, že nemá co nabídnout. Přiznal, že napsal mnoho textů o českých tématech, ale považoval je za příliš apologetické. Zmínil, že má sedm esejů, které by chtěl přeložit do češtiny, ale odkládal to. Nakonec si vzpomněl na Literární noviny z druhé poloviny šedesátých let, které měly obrovský vliv na kulturní a politický diskurs. Vzpomněl si na snahu založit deník Lidové noviny, kde by Kosík a Liehm mohli vytvořit jeden z nejlepších časopisů v Evropě. Po ruské invazi však k tomu nedošlo a Kundera odešel do exilu. Jeho emigrace byla pokračováním cesty za stejným cílem. Na oslavu, kterou by rád navštívil, posílá alespoň sedm písmen jako symbol štěstí.
Pochod Radeckého – nejzralejší a vrcholný Rothův román, jedna z nejvýznamnějších knih světové literatury 20. století – je hluboce prožitou elegickou básní, kterou na habsburské Rakousko složil poddaný z územního a národnostního okraje císařství. Stesk po ztracené minulosti a bolest ze ztráty domova se zde v jedinečné souhře mísí s humorem, ironií a sarkasmem – a to vše prostupuje láska, již není možné zradit a jež může zaniknout pouze smrtí samotného autora. „Der Leutnant Trotta, der bin ich,“ napsal Roth. Jeho obraz agonie velké říše a celé historické epochy je fascinujícím čtenářským zážitkem.
Známý biblický příběh použil autor jako základ pro variace na téma pravda a moc. Král Šalamoun po svém nástupu na trůn ustavil komisi, jejímž úkolem je historicky zhodnotit vládu jeho předchůdce a otce, krále Davida a potvrdit pravoplatnost Šalamounova nástupnictví. V čele komise stojí historik Étan. Studium pramenů postupně odhaluje temné pozadí některých Davidových činů a postupů, jimiž se dostal k moci, a před Étanem vyvstává problém, který v nejrůznějších obměnách museli řešit intelektuálové v totalitních režimech našeho věku: Má napsat zprávu pravdivou a vystavit se tak královu hněvu a téměř jistému trestu, anebo má svůj smysl pro pravdu a hlas svědomí umlčet a napsat to, co od něho vládnoucí moc očekává? Německý spisovatel Stefan Heym je i českým čtenářům dobře znám především jako autor slavného válečného románu Křižáci na západě. Zpráva o králi Davidovi vyšla v německém jazyce poprvé v roce 1972, ale české vydání bylo před rokem 1989 z pochopitelných důvodů nemyslitelné.
Kniha diplomata, germanisty, kafkologa, vůdčí postavy Pražského jara 68 a vysokoškolského pedagoga na předních světových univerzitách je volným pokračováním první části Vzpomínky 1913-1945.
Do svazku jsou zařazeny dva Goethovy romány, které se liší jak základním postojem k životu a slohem, tak rozdílnými osudy u čtenářů, třebas oběma je společné téma osudové, život člověka neodvolatelně ovlivňující láska. Je to proslulý a od počátku nadšeně přijímaný "Werther" (1774) a jen zvolna se k pravému ocenění a oblibě propracovávající Spříznění volbou (1809), o němž básník sám udává, že jej "koncipoval a začal v českých horách".
