Stanislav Šusta
Narozen 10.11.1923 v Praze. Autor literatury faktu a próz zobrazujících především osudy Čechů i Slováků bojujících s ruskými revolucionáři a za tamní občanské války. Vyučil se strojním zámečníkem (1941) a do roku 1946 pracoval v oboru. Roku 1948 maturoval na strojní průmyslovce. Studium na Vysoké škole politické a sociální (1948–1950) nedokončil a v těchže dvou letech byl i redaktorem Rudého práva. Absolvoval Vojensko-politické učiliště V. Hakena (1956) a později i fakultu žurnalistiky (promoval 1973). V letech 1950 – 1957 byl redaktorem Obrany lidu a pak přestoupil do složek ministerstva vnitra. V letech 1969–1979 byl redaktorem a nějaký čas i šéfredaktorem časopisu Stráž vlasti. Od roku 1980 pracoval jako redaktor nakladatelství Naše vojsko. Jako editor i autor se představil ve sbírkách povídek Živí nemlčí (1960), Cesty ohněm (1972) a Stopy na hranici (1978). Více či méně autobiografickými jsou jeho romány Město v ohni (1975) a Stopy vrahů (1978). V prvním líčí ilegální odbojovou činnost za války očima šestnáctiletého hocha, ve druhém se ocitá tentýž hrdina, ale už dospělý, na československé západní hranici padesátých let.
kod.pecinovsky.cz1989Stopami Vlků
1988Zelený drak
1985Tři kroky do tmy
1978Stopy vrahů
1978Stopy na hranici
1976Strážci hranic
1975Město v ohni
1974Ešalon smrti
1973Konec dobrodruhů
1972Cesty ohněm