Anna Lukavská Knihy

Mathias Enard ve své knize zpřítomnil omamné kouzlo orientální Konstantinopole (dnešního Istanbulu), kam 13. května 1506 dorazil slavný italský sochař Michelangelo, aby se pokusil splnit úkol, v němž předtím neuspěl jeho velký rival Leonardo da Vinci: navrhnout pro Velkého Turka –sultána Bajezida – most přes zátoku Zlatý roh. Michelangelo svým pobytem ve městě pohanů riskuje hněv mocného papeže Julia II., pro kterého vystavěl v Římě velkolepou hrobku, za niž se však papež zdráhal umělci náležitě zaplatit, přijel ze vzdoru a nyní je na pochybách, zda udělal dobře... přesto se pustí do práce, která jej pohltí stejně jako město, k jehož duši pozvolna proniká.

Ulice Zlodějů vypráví o asi osmnáctiletém chlapci Lachdarovi, který se narodil v marockém městě Tangeru. Poté co je načapán nahý se svou sestřenicí, je vyhozen z domova. Chvíli se potlouká po městě, až se přidá ke Sdružení za šíření myšlenek koránu, tedy islamistům, kde je už jeho kamarád Básam, s kterým sedává nad Gibraltarskou úžinou a sní o holkách, svobodě a životě v Evropě. Ve Sdružení prodává islamistické knížky, Korán apod., ale baví ho číst detektivky a klasická arabská literatura. I díky nim utíká z hrozivé reality. Na pozadí všeho probíhají demonstrace v Egyptě, Arabské jaro je v plném proudu. Jednoho dne se Lachdar s Básamem seznámí v Tangeru se dvěma španělskými studentkami. Do jedné z nich se Lachdar zamiluje a ještě víc než předtím se chce dostat do Španělska, do Barcelony, aby mohl být své lásce nablízku. Tím začíná jeho iniciační cesta. Nakonec se mu horko těžko povede (pracuje jako námořník na trajektu do Evropy, potom pomáhá v pohřební službě v Algeciras) dostat do Španělska. Prostřednictvím všemožných profesí, kterými musí hlavní hrdina projít, aby se dostal k vytouženému cíli, sledujeme i politické a sociální okolnosti měst a zemí, v nichž se zrovna nachází. Chudoba, nesvoboda, násilí, touha po normálním životě narážející na příkazy a zákazy víry na marocké straně, deziluze, marnost, nedostatek práce a nenaplněné představy na straně evropské.

Novela vypráví příběh starého, nemocného muže – narodil se někdy začátkem 20. století ve Fezu, jako kluk se stěhoval za prací do větších měst, posléze se vrátil a v 50. letech, v době, kdy sever Maroka byl pod nadvládou Španělska, odešel i s rodinou do Tangeru. Nemoc, údajně zánět průdušek, provázený nepříjemnými záchvaty kašle, ho upoutala na lůžko. Připravila ho o možnost svobodného života – je odkázaný na pomoc druhých, trpí bolestmi, nudí se. Muž se nechce smířit se skutečností, že je nemocen. Nechce nikoho prosit o pomoc, nechce, aby někdo viděl, že je slabý a že trpí. Ale tolik touží po jakékoli společnosti, po sebemenším rozptýlení…

Jeden muž, dvě ženy, dvě výstřední noci. Tak se dá shrnout hlavní synopse dílka, jehož původ sahá do Francie 30. let 19. století, tedy těsně před ono údobí, kdy z podhoubí romantismu začaly klíčit symboly dekadence. Tehdy se začíná odvíjet příběh mladé, krásné, bohaté a rouškou tajemna, dráždivého jako vzácný parfum, obestřené hraběnky Gamiani, jejímž údělem je být od přírody odlišná a o jejímž vkusu nejlépe vypovídá pestrost jejích avantýr, které se hemží bisexuálními hrátkami, nevinnými pannami, perverzními mnichy i dobře vybavenými osly. Toto zábavné divertimento vskutku nezapře mistra.