Václav Hrabě
13. červen 1940 – 5. březen 1965
Václav Hrabě (13. června 1940 Příbram – 5. března 1965 Praha) byl český básník a částečně prozaik, jeden z významných představitelů tzv. beat generation v Československu, která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku, v USA.
Václav Hrabě byl český básník, autor beatnické poezie.
Václav Hrabě se narodil v Lochovicích u Berouna jako syn železničáře. Vystudoval jedenáctileté gymnázium v Hořovicích a poté i Vysokou školu pedagogickou v Praze
- obor čeština a dějepis.
Odmala ho bavila hudba, hrál na housle, klarinet a saxofon, sám také skládal. Se studentskými soubory vystupoval v Redutě, Olympiku a dalších sálech. Miloval jazz, jazz hrál a jeho básně jsou vlastně také takovým jazzem.
Po skončení vojenské služby vystřídal Václav Hrabě několik zaměstnání
- byl knihovníkem v Městské knihovně, pracoval jako vychovatel v učňovském středisku, byl lektorem poezie v časopise Tvář, pracoval v poetické kavárně Viola a nakonec nastoupil jako učitel na základní škole.
Václav Hrabě byl známou postavou pražského "nočního" života - světa hudebníků, divadelníků, studentů i literátů, jejichž pocity vyjadřoval ve svých básních.
Václav Hrabě byl nadšen dělníky i Fidelem Castrem. Byl to obraz přesvědčení mladé generace šedesátých let. Byli přesvědčeni o tom, že lze dosáhnout "socialismu s lidskou tváří".
Těsně před smrtí se Václav Hrabě setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, který v roce 1965 navštívil Prahu.
V roce 1965, ve svých dvaceti pěti letech, Václav Hrabě tragicky zahynul na otravu plynem.
Se svou bývalou ženou Olgou měl syna Jana.